FOCUS: DOKUMENT. Za hranice české zkušenosti

09 října 2017

Český film (v zahraničí) In Production Publikace

FOCUS: DOKUMENT. Za hranice české zkušenosti

f

Pokus o znovuzrození slavné ruské automobilky, stylizovaný portrét teenagerů v česko-německém pohraničí,  a slovenský student, který ze strachu z války založil domobranu. To jsou náměty tří připravovaných českých dokumentů, které slibují zajímavé zážitky v evropském kontextu.
Hedvika Petrželková (vyšlo v magazínu Czech Film/ Fall 2017)

Kromě slibných, originálních námětů mají projekty společné i to, že se jejich tvůrci vydávají za objekty svého zájmu za hranice Česka, nebo alespoň na jeho pomezí.

Sovětský sen na řece Volze
Osud skomírající ruské továrny na auta, kterou má k životu probudit nový švédský managament, se stal námětem filmu Švéd v žigulíku, který jako svůj filmový debut připravuje novinář Petr Horký. K tématu se dostal náhodou. Jako novinář byl vyslán do automobilky Avtovaz produkující známá auta Lada, aby o ní napsal reportáž do jednoho ekonomického časopisu. „Důvodem, proč mě vedení automobilky pozvalo, bylo, že tuhle ikonickou ruskou firmu poprvé v historii dostal do rukou cizinec, západní manažer, který má za úkol postavit tenhle ztrátový kolos do latě. Po návratu do Prahy mi ten zážitek pořád ležel v hlavě. Fascinovalo mě to prostředí drolících se kulis sovětského snu na řece Volze. V tom městě žijí lidé, kteří v 70. a 80. letech doopravdy zažili sovětský sen a stále ho odmítají opustit. A najednou přichází člověk ze západu, který jim ty sny boří. Říkal jsem si, že by to byl skvělý film,“ říká Horký a naznačuje už hlavní téma filmu. 

Tím není zpráva o výrobě aut, ale především o střetu dvou mentalit – racionální západní na jedné straně, a té postsovětské na straně druhé. „Její zástupci žijí v minulosti, kterou si pamatují jako dobu, kdy jejich město bylo nejmladším městem v Sovětském svazu, kam směřovali talentovaní lidé z celé země, sportovci, umělci…. Město vyrábělo auta pro celý komunistický tábor a bylo na to pyšné. Dnes už to tak není, ale  zdejší lidé žijí v kolektivním popření toho, že existuje nějaký problém. Jak se ale postupně ukazuje, trochu naivní je i ta druhá, západní strana. Věří totiž, že všechno je možné změnit a splnit jakýkoli smělý cíl,“ říká Horký.

Film má už za sebou fázi natáčení a nyní se pracuje na střihu. „Dlouho jsme hledali, jak vůbec vyprávění uchopíme. Švéd v žigulíku je natočený v dlouhých, nádherně komponovaných záběrech. To ale trochu komplikuje práci střihači. Nemůže scénu rozzáběrovat, buď ji použije, nebo ji vyhodí,“ vysvětluje producent filmu Martin Jůza (Krutart).

Film je financovaný z velké části Státním fondem kinematografie, koproducentem je Česká televize. „Od Státního fondu kinemtaografie jsme dostali nejprve peníze na vývoj. Díky nim jsme pak objeli evropská dokumentární pitching fóra, podařilo se nám sehnat presales a domluvit se sales agentem. Film už jsme předprodali do Švédska a na Balkán, máme zájem z Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Dánska a dalších zemí,“ dodává producent snímku, jehož rozpočet je 5,643,000 korun (209,000 Eur).  Tvůrci by film rádi premiérově uvedli na některém z prestižních dokumentárních festivalů. „Díky pitchingům a workshopům jsme měli příležitost se potkat i se zástupci významných festivalů a věříme, že nám nějaká zajímavá mezinárodní premiéra vyjde,“ dodává Jůza.

S domobranou do dějin
„Už několik let s jistou bezmocí sleduji, jak se střední Evropa, včetně Česka a Slovenska, posouvá na Východ. Myslím, že nejde tolik o geografické, jako spíš o hodnotové rozdělení - rovnostářství versus autorita, otevřenost versus izolace,“ přibližuje režisér Jan Gebert myšlenky, které ho přivedly na námět jeho filmu s pracovním názvem Až přijde válka. Když pak zjistil, že na Slovensku, pár set kilometrů od jeho domova, funguje domobrana složená převážně s teenagerů, téma jeho filmu nabralo konkrétnější obrysy.

Hlavní postavou jeho připravovaného filmu je čerstvý vysokoškolák Petr, který má hezké auto i přítelkyni, ale jeho hlavní zájem leží jinde - v horských lesích, v čele domobrany Slovenskí Branci. Petr má za sebou stejný výcvik u ruských kozáků, jakým procházejí ukrajinští separatisté. Obává se totiž, že Evropa směřuje k nevyhnutelnému střetu civilizací a je odhodlaný bránit slovanský svět se zbraní v ruce…

„ Většina členů domobrany vypadala na první pohled úplně normálně. Zjistil jsem, že studují na gymplech a na univerzitách, přes den vedou obyčejné životy. Byl to pro mě vlastně větší šok, než kdyby přede mnou začali hajlovat,“ popisuje Jan Geberet první návštěvu u členů domobrany. Podle něj je situace podobná jako ve třicátých letech v Německu, kde nacismus uspěl právě proto, že oslovil normální, většinovou společnost. „Rodiče činnost domobrany kvitují, policajti je skoro nechávají být. V televizi navíc členové domobrany slyší politiky jako je Zeman, Orbán nebo Trump, kteří říkají a myslí si vlastně totéž co oni. Což hlavního hrdinu Petera ještě více nakopává kupředu.“

Petr má ale podle režiséra filmu větší ambice, než jen vést domobranu, a to stát se velkou figurou slovenských dějin. „U Branců si trénuje práci s lidmi, učí se mluvit a přednášet projevy. V lese si Peter vytvořil jakousi modelovou totalitní společnost - vyhlásil se doživotním šéfem, během výcviku lidem odejme jejich civilní jména a dá jim čísla. Tento model by podle mě jednou rád aplikoval na celé Slovenesko,“ vysvětluje Gebert, podle nějž má být film především o zrodu totality.

Film s předběžným rozpočtem 6,750,000 Kč (250,000 Eur) vzniká v produkci PINK Production, HBO Europe a chorvatského koproducenta Hulahop Film & Art Production. Tvůrci film úspěšně prezentovali na řadě mezinárodních pitchingů (Good Pitch – Britdoc, ZagrebDox, East Doc Platform, Co-Pro Market DOK Leipzig) a nejnověji se představí na Gap-Financing Market  which will be held during the 74th Venice Film Festival. Premiéra je plánována na konec roku 2017.

Na hranici žánrů
Do česko-německého pohraničí se s kamerou vypravilo autorské duo Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, aby zachytilo život tamních teenagerů. Jejich film Nic jako dřív nemá být čistým dokumentem, ale měl by se pohybovat na hranici žánrů. „Chtěli jsme natočit film – a to bez přívlastku dokumentární nebo hraný. Stejně jako se obsahově pohybujeme na hranici České republiky, pohybujeme se i na hranici žánrů. Vše ve filmu je dokumentární, nicméně jsme se snažili zvolit takový typ snímání a střihové skladby, aby se výsledný tvar svou formou a řečí blížil účinku hraného, artového filmu,“ vysvětluje tvůrčí záměr Lukáš Kokeš.

„Chtěl jsem dokumentárními prostředky dosáhnout momentu, který mám rád u hrané kinematografie, a sice že se jako diváci cítíme být s postavami, zakoušet svět jejich očima, být jim nablízku, být na moment součástí jejich životů.“ Společně s Klárou Tasovskou pak napsali námět filmu situovaného do prostředí dospívajících školáků. „Zdálo se nám, že poslední roky středoškolského života nám mohou nabídnout dostatek zvratů, dynamiky, energie a jistého exhibicionismu, které pro zvolenou metodu snímání budeme potřebovat. Zároveň jsme hledali i zajímavé místo samo o sobě, které jsme nakonec objevili v severočeském pohraničí kolem města Varnsdorf.“

Film společnosti nutprodukce (Tomáš Hrubý, Pavla Kubečková) vzniká v koprodukci HBO Europe, která do projektu vstoupila už ve fázi vývoje. Rozpočet filmu je 3,800,000 korun a dokončení je předběžně plánováno na podzim tohoto roku. Mladý tým nutrpodukce už s HBO Europe úspěšně spolupracoval na celovečerní hrané minisérii podle skutečných událostí z novodobé české historie Hořící keř (by Agnieszka Holland, 2013) a TV seriálu Pustina (2016).

Minority: Fuga, Mečiar, Okupace 1968
Zajímavou kapitolou, která oživuje prostředí domácí produkce v Česku, je narůstající řada minoritních koprodukcí, které se kromě hraného filmu úspěšně uplatňují i na poli dokumentárním. V současnosti se v různých fázích vzniku nacházejí mimo jiné tři pozoruhodné projekty.

Fuga je portrét slibného argentinského klavírního viruóza a skladatel, který poslední čtyři roky svého života strávil v ústavu pro duševně choré El Borda v Buenos Aires, největším psychiatrickém zařízení latinské Americe. Dětský hudební génius a nejslibnější talent své generace se nyní pokouší najít způsob, jak překonat své psychiatrické onemocnění a vrátit se k životu venku za zdmi sanatoria i na koncertní pódia, zatímco pracuje na své nové skladbě Enfermaria. Režisérem filmu je v Česku žijící režisér a producent Artemio Benki, který se podílel například na filmech Marguerite nebo Personal Shopper. Za českou stranu je producentem jeho společnost Artcam FilmS, zahraničními producenty jsou Golden Girls Filmproduktion & Filmservices GmbH (DE), Petit à Petit Production (FR) a Sergio L. Pra – Lomo Cine (AR). Dokončení filmu je plánováno na rok 2018.

Dalším zajímavých portrétem je Mečiar režisérky Terezy Nvotové, dokumentaristky a herečky, která letos úspšně debutovala i v oblasti hranéhofilmu snímkem Špína. Film poposuje osud bývalého slovenského premiéra Vladimíra Mečiara , který přišel k moci v období po roce 1989. Film reflektuje Mečiarovu cestu na vrchol politické moci i premiérův odchod do politického důchodu, s nímž se politik nikdy nesmířil. Producentem filmu je PubRes (SK), koproducenty za českou stranu Negativ (CZ) a HBO Europe. Dokončení se plánuje na říjen 2017.

Okupace 1968 je název filmu, pro jehož natočení producent Peter Kerekes oslovil skupinu režisérů. Tento u dokumentu nezvyklý postup má své opodstatnění v tématu filmu, který je okupace Československa v roce 1968. Tehdy do našich zemí vstoupily armády pěti zemí bývalé varšavské smlouvy. O padesát let později má pět režisérů z těchto zemí natočit krátký film o invazi z pohledu lidí, kteří se na ní podíleli. Režiséry jsou Evdokia Moskvina, Linda Dombrovszky, Magdalena Szymkow, Marie Elisa Schiedt a Stefan Komandarev. Film vznikající v koprodukci Slovenska, Česka, Polska, Maďarska a Bulharska má premiéru naplánovanou na únor 2018.

Koprodukci s Litvou chystá zkušený český producent Radim Procházka, který s producentem Guntisem Trekterisem (Ego Media) a režisérem Davisem Simanisem pracuje na filmu nazvaném Překročit hranice. Snímek je inspirovaný událostmi z roku 1940 a má být filmovým esejem na téma hranic. Premiéra je plánována na říjen letošního roku.

 

Czech Film Center

Národní 28, 110 00 Praha 1
Česká republika

Email: info@filmcenter.cz

Kontaktujte nás