Lajka: film s dlouhou historií a slibnou budoucností

31 října 2017

Lajka: film s dlouhou historií a slibnou budoucností

l

Ambiciózní animovaný projekt o první psí kosmonautce ve vesmíru připravuje zkušený český animátor, uznávaný tvůrce loutkových filmů a pedagog Aurel Klimt. Jeho celovečerní film Lajka bude jedním z prvních stereoskopických loutkových snímků natočených v Česku, jeho premiéra je naplánovaná na den před šedesátým výročím Lajčina letu do vesmíru, tedy na 2. 11. 2017.

Kamila Boháčková, vyšlo v anglické verzi v magazínu Czech Film/ Fall 2017

V poslední době vzniká v Česku čím dál víc loutkových filmů nejrůznějších forem: krátkých, studentských, celovečerních i seriálů pro televizi. Ačkoliv ve většině navazují na slavnou českou loutkovou tradici, řada z nich je pokusem tuto tradici osobitě rozvíjet. Celovečerní Malý pán (2015) Radka Berana například přenesl do českého filmu poetiku loutkového divadla a přiznává loutkám i vodící nitě a dráty, zatímco Malá z rybárny (2015) Jana Baleje kombinuje loutkovou animaci s animací počítačovou. Studentský První sníh (2015) Lenky Ivančíkové přichází se zvířecími loutkami, naopak krátký film a následně i seriál pro internetovou televizi Stream.cz Až po uši v mechu (2015) Filipa Pošivače a Barbory Valecké ukazuje ty nejfantastičtější lesní tvory. Krátká loutková Vánoční balada (2016) Michala Žabky podle scénáře již zesnulého nestora české loutkové animace, Břetislava Pojara, je zase pokusem o animované sci-fi.

Podívejte se na TRAILER

A podobně i chystaná Lajka Aurela Klimta je sci-fi, ovšem v muzikálovém hávu. Vypráví o nesnadném životě pouliční fenky Kudrjavky na periferii ruského velkoměsta, kterou po odchytu násilně přeškolí na průkopnici kosmonautiky a přejmenují na Lajku. Po jejím odletu do vesmíru jsou do kosmu vyslána i další zvířata, a to nejen z Bajkonuru, ale i z Hustonu. Zvířata bloudí vesmírem, až nakonec šťastně obydlí vzdálenou planetu a spřátelí se s tamními tvory. Po krátké době k nim však doputuje i první člověk, ruský kosmonaut Jurij Levobočkin, následovaný v duchu studené války americkým souputníkem Neilem Knokautem. A harmonický život zvířat je rázem ohrožen. „Je fascinující, jakým způsobem se člověk povýšil nade všechny živé tvory na Zemi, jak rozhoduje o jejich bytí či nebytí a jak bohorovně s nimi zachází obzvláště ve jménu vědy. Je to myslím velké téma a pro animovaný film jako stvořené,“ přibližuje téma svého připravovaného filmu scenárista, režisér, střihač, výtvarník i producent Lajky Aurel Klimt.

První půlhodina filmu se opírá o skutečné události ze života Lajky, která odletěla do vesmíru 3. listopadu 1957. Zbylá hodina snímku je pak čirá fikce. V devadesátých letech, kdy Klimt uvažoval o námětu Lajčina letu do vesmíru, se teprve z ruských archivů začaly odtajňovat informace týkající se kosmonautiky. Během studené války, která skončila až na sklonku osmdesátých let 20. století, podléhaly skutečné informace přísnému utajení a veřejnost znala pouze oficiální, propagandistickou pohádku o tom, jak si fenka let do vesmíru užívala. V té době nikdo netušil, že tato nedobrovolná první kosmonautka zemřela po pár hodinách na oběžné dráze na stres a uhřátí, ani že odstartovala v narychlo připraveném Sputniku, o němž se dopředu vědělo, že nedokáže doletět zpátky na Zem. Zbrklost odletu, určovaná pravidly studené války, v níž se Rusko a Spojené státy předháněly o prvenství ve vesmíru, vznikla na příkaz Nikity Chruščova, jenž chtěl mít na oběžné dráze prvního živého tvora. A tak se stala toulavá fenka zbytečnou obětí studené války.

„To všechno byl můj hlavní inspirační zdroj, skutečné historické události i propaganda kolem toho vytvořená,“ objasňuje Klimt, čím ho téma zaujalo. „Fascinuje mě absurdita některých společenských a politických jevů ruského národa,“ dodává tvůrce, v jehož filmografii najdeme několik loutkových grotesek inspirovaných ruskou kulturou, například Maškin zabil Koškina (1995) či Pád (1999), obojí na motivy povídek Daniila Charmse.

Z divadelních prken na stříbrné plátno
Nápad vytvořit animovaný film o psí kosmonautce měl dlouhý vývoj. V roce 2000 vytvořil Aurel Klimt připravil s výtvarníkem Martinem Velíškem a autorem písní Miroslavem Wanekem divadelní loutkovém představení Kouzelný zvon, podle svého úspěšného krátkého film O kouzelném zvonu (1998). Divadlo projevilo zájem o další hru tohoto týmu, a tvůrci se už tehdy shodli, že by měla být o zvířatech a vesmíru. Tak vzniklo divadelní představení Lajka, Čchin a Gagarin (2003). Teprve psaní divadelní hry prý Klimta přivedlo k hlavnímu tématu díla, kterým je vztah lidí a zvířat. V té době tvůrce přemýšlel o celovečerním loutkovém filmu se stejným příběhem i tématem. „Už tehdy jsem to bral jako dobrou příležitost otestovat si tuto látku pro případný celovečerní animovaný film přímou odezvou s diváky, což je velký dar divadla. Ve filmu je to až ex post, kdy je hotovo a nedá se už dílo měnit, divadlo je živý organismus, můžete reagovat na diváky a představení ještě vylepšovat, co funguje posílit, co nefunguje změnit,“ objasňuje Aurel Klimt. Až na pár drobností se filmový příběh odvíjí velice podobně jako na divadle – pouze ve filmu zmizela postava čínské kosmonautky orangutanky Čchin, Gagarina přejmenoval režisér na Jurije Levobočkina a vytvořil mu ve filmu protihráče v podobě amerického kosmonauta Neila Knokauta.

Co se týče financování, i tady jde o dlouholetý proces. V roce 2006 zažádal Klimt o grant na scénář Státní fond kinematografie a o grant na vývoj program Media (dnes spadající pod program Kreativní Evropa). Lajka s rozpočtem 58 milionů korun (Státní fond kinematografie film postupně podpořil celkovou částkou 21.800.000 Kč) je čistě českým projektem, což je v dnešní době překvapivé, protože bez koprodukce je obtížně zafinancovat nákladné a zdlouhavé celovečerní animované projekty nejen u nás. Klimt, jenž je zároveň producentem snímku, se snažil Lajku koncipovat jako česko-slovenskou koprodukci, ale ukázalo se to prý nad jeho producentské síly, ačkoliv část tvůrců podílejících se na projektu je ze Slovenska. „Důležité bylo, že čeští koprodukční partneři vlastním technologickým vybavením a zázemím, které vložili do projektu jako své věcné plnění, pokryli všechny fáze výroby tohoto projektu, čímž se potřeba „cash“ finančních prostředků snížila na minimum,“ objasňuje Klimt.  

Díky grantům na development vznikl během prvních tří let obrázkový technický scénář, dále výtvarné návrhy výtvarníků Františka Liptáka a Martina Velíška, vyrobily se loutky a natočil se pilotní film. Poté se Klimt rozhodl udělat z Lajky čistě stereoskopický český film, tedy film, který vnímáme (obvykle za pomoci speciálních brýlí) trojrozměrně a je nutno ho natáčet specifickým způsobem, dvěma od sebe přesně rozmístěnými kamerami. Třetí rozměr je v současné zejména mainstreamové animaci velmi častý, ale využívá se spíše jako lákadlo pro publikum. Existuje pár výjimek, kdy má tato technologie své opodstatnění, jako například 3D verze filmu Koralína a svět za tajnými dveřmi (2008) Henryho Selicka, který jako jeden z prvních kombinoval loutkovou animaci se stereoskopií. Stejně tak i Aurel Klimt zvolil v Lajce stereoskopii z uměleckých důvodů, především kvůli scénám beztíže ve vesmíru. „Stereoskopie je pro žánr sci-fi zkrátka velmi vhodná,“ objasňuje tvůrce. Celý rok s týmem ladil technologii stereoskopie a motion controlu, aby ho dokázal správně používat a využil jeho potenciál.

Nejpracnější na celém projektu však podle Klimta nebyla stereoskopie, ale veškerá ruční práce: vyrobit scénu, dekorace, loutky a celý film naanimovat. Zaznamenat to pak namísto jednoho obrázku dvěma (pokud člověk ví, jak na to), už prý oproti tomu nebylo tak pracné. Samotná výroba filmu, tedy zhotovení rekvizit, dekorací a loutek, animace a postprodukce, začala v roce 2011 a stále pokračuje. Podle Klimta to spolu i s určitým prodloužením procesu natáčení díky stereoskopii byl zhruba trojnásobek vůči náročnosti natáčení jeho předešlých filmů.


Crowdfunding pro třetí rozměr
V současné chvíli se Lajka po více jak deseti letech práce dokončuje a na svůj finiš shání Klimt se svým týmem od letošního června finance formou crowfundingové kampaně na Kickstarteru. „Před námi je kompletní postprodukce poslední třetiny filmu a jeho finalizace do celovečerní podoby. Nyní nám chybí část financí na některé postprodukční práce a přípravu velké výstavy, která je načasovaná spolu s premiérou na listopad letošního roku. Crowdfunding funguje tak, že když potřebujeme milión ještě nalít do projektu Lajka, musíme vybrat dva. Protože polovinu peněz by si vzala provize Kickstarteru, lidí, kteří mi tu kampaň pomohli vytvořit a obsluhovat, a nemalou část pak hlavně odměny pro přispěvatele. Peníze potřebujeme na to, abychom mohli být stejní maximalisté v obrazové postprodukci, jako jsme byli při natáčení, a mohli udělat pro film velmi důležitou věc, a sice anglický dabing. Ve stereoskopii totiž nejdou použít podtitulky,“ objasňuje Klimt.

Loutková tradice a současnost
Posun oproti české loutkové animaci vidí například v rychlejší střihové montáži, kterou si vynutila uspěchanost doby a rychlejší vnímání současných diváků. Stejně tak je podle něj posunem využití nových technologií, jako je například CGI a stereoskopie. Na druhou stranu by ale technologie neměla film zcela ovládnout. „Překotný technologický vývoj v současné západní loutkové animaci mnohdy získává navrch nad příběhem, poselstvím, hravostí a radostí z imaginace vytvářené lidskýma rukama. V tom vidím možnost pro českou tvorbu, jak opět zaujmout a prosadit se,“ uvažuje Klimt a dodává, že magii loutky jedničky a nuly ve virtuálním prostředí nenahradí.

Na loutkové animaci Klimta celoživotně láká především možností pracovat vlastníma rukama a improvizovat přímo na scéně během natáčení. „Vznikají tak neplánované herecké nuance z momentální situace na scéně, kdy loutky samy promlouvají k animátorovi a nabízejí vlastní herecké možnosti. Tento způsob animačního herectví je pro mne nenahraditelný a na výsledku je ten dotek citlivé a nedokonalé lidské ruky znát, právě tou příjemnou tvořivou lidskostí,“ doplňuje Aurel Klimt

Czech Film Center

Národní 28, 110 00 Praha 1
Česká republika

Email: info@filmcenter.cz

Kontaktujte nás