Česká animace ve velkém a pro velké diváky

07 září 2019

Představujeme

Česká animace ve velkém a pro velké diváky

Moje slunce Maad: Největší výzva Michaely Pavlátové

Představujeme

Česká animace ve velkém a pro velké diváky

Moje slunce Maad: Největší výzva Michaely Pavlátové

m

Animovaný film bývá v České republice, i díky své bohaté tradici televizních animovaných večerníčků, často spojován především s dětským publikem. V současné době se to ale mění, a to nejen v oblasti krátkých filmů (např SH_T HAPPENS, Dcera nebo Pouštět draka). Uznávaná režisérka Michaela Pavlátová nyní připravuje celovečerní animovaný film pro dospělé Moje slunce Maad produkovaný společností Negativ (producenti Petr Oukropec a Kateřina Černá).

Eliška Děcká pro magazín CZECH FILM / Fall 2019

Příběh snímku Moje slunce Maad vychází z kritiky oceňované a čtenáři oblíbené knihy Frišta (Freshta, 2012, Stork Press Ltd., UK) Petry Procházkové, české investigativní a válečné reportérky s bohatou osobní zkušeností s reáliemi i běžným rodinným životem v Afganistánu. Procházková zasadila do středu svého knižního příběhu lehce autobiograficky postavu cizinky Herry, která přichází do Afghánistánu žít se svým milovaným mužem a jeho rodinou.

Není pochyb o tom, že toto téma je v současné (nejen) Evropě navýsost aktuální, důležité a přitahuje pozornost. Nepřekvapí proto tolik, že původní scénář sepsaný Ivanem Arsenjevem počítal s celovečerním hraným zpracováním. Z nejrůznějších produkčních důvodů (v Afghánistánu nebylo natáčení možné) se však začalo ve společnosti Negativ mluvit o animované podobě. Společnost přihlédla i k dlouhodobě úspěšnému partnerství s Michaelou Pavlátovou – z jejich spolupráce vzešly např. celovečerní hrané filmy Nevěrné hry (2003) a Děti noci (2008) nebo krátký animovaný film Tramvaj (2012), vítěz festivalu v Annecy téhož roku.

Negativ měl v té době jedinou zkušenost s celovečerním animovaným filmem, s černobílou adaptací komiksu Jaroslava Rudiše Alois Nebel (2011), která pod taktovkou režiséra Tomáše Luňáka vznikla pomocí specifické animační techniky rotoskopie. Michaela Pavlátová natočila řadu oceňovaných, nicméně výhradně krátkých animovaných filmů, vrhnout se na celovečerní 2D animovaný film pro dospělé se proto jevilo jako velký krok do neznáma.

„Na začátku jsem producentům tak trochu zalhala,“ vzpomíná se smíchem Pavlátová. „Řekla jsem jim, že ten film udělám rychle, a oni mi bohužel uvěřili. V té době jsem tomu sama věřila a vlastně jsem zalhala tak trochu i sama sobě. Říkala jsem si, že to uděláme tak jako pankáčsky, jednoduše,“ popisuje režisérka začátky projektu, který má v současnosti rozpočet 3,4 miliony EUR, vzniká v koprodukci s francouzským Sacrebleu Production (producent Ron Dyens) i slovenským BFILM (producent Peter Badač) a pracuje na něm více než 30 animátorů z České republiky, Slovenska a Francie.

Počátek příběhu Moje slunce Maad se začal psát v roce 2015. Pavlátová se tehdy v létě začetla a zamilovala do Frishty a následující zimu si už doma udělala na počítači první animované testy. Jednou z nezbytných počátečních změn bylo přepracování původního scénáře tak, aby lépe ladil s médiem animace a zároveň i s autorským stylem režisérky. Ve středu jejich předchozích oceňovaných krátkých filmů (např. Řeči, řeči, řeči nominované v roce 1993 na Oscara za nejlepší krátký animovaný film) totiž vždy stály mezilidské a partnerské vztahy, role mužů a žen, očekávání, radosti i nedorozumění s tím spojená. Podobným způsobem chtěla Pavlátová uchopit i Moje slunce Maad.

„Knihu jsem objevila v době, kdy jsem se dlouho snažila napsat nějaký vlastní námět, ale vůbec mi to nešlo, tak jsem začala hledat inspiraci jinde,“ vzpomíná. „Tehdejší scénář Negativu byl ale hodně jiný než kniha – nebyl mozaikovitý, ani tolik osobní. Chyběla mi v něm ta hlavní představitelka Herra. Při četbě knihy jsem totiž měla pocit, že já jsem Herra, že já jsem v Afghánistánu a sama si všechno prožívám na vlastní kůži. V původním scénáři byl důležitější, řekněme, jakýsi obecný osud žen, kdežto pro mě bylo nejzajímavější právě to Heřino soukromí. Potřebovala jsem ve scénáři prostě víc Herry,“ vysvětluje Pavlátová, proč chtěla filmu vtisknout svůj autorský pohled, pro který získala v minulosti tolik ocenění a respektu nejen od zahraničního publika, ale i producentů.

Ostatně ani Petr Oukropec z Negativu nezastírá, že právě kredit režisérky byl jedním z hlavních bodů, na kterém ze začátku stavěl. „Michaeliny krátké filmy vyhrály všechny podstatné animační festivaly po celém světě, a ve Francii ji navíc všichni znají i díky její předchozí spolupráci s produkční společností Sacrebleu. Z produkčního hlediska je taky neopominutelné, že Moje slunce Maad je její celovečerní animovaný debut, což je něco, na co v zahraničí hodně slyší, přitahuje to pozornost. Tohle všechno se ale u podobně velkých projektů bere jako samozřejmý základ, bez kterého to prostě nejde. Ve finále nakonec rozhoduje jednoduše kvalita projektu," vysvětluje Petr Oukropec.

„Jsme už v této fázi schopni ukázat přesvědčivou verzi animatiku (zjednodušeného rozpohybovaného scénáře – pozn. aut.), která už teď nějakým způsobem emočně funguje. To při prezentaci hodně pomáhá. Když jsme kromě statických vizuálů, scénáře nebo předchozích kreditů režisérky schopni ukázat i samotný film a jeho příběh – jak vlastně z velké části bude nakonec doopravdy vypadat,“ dodává producent.

Nejnovějším úspěchem pro Moje slunce Maad je přesvědčivá podpora z fondu Eurimages ve výši 340 000 eur (10 % celkového rozpočtu). 130 000 eur získal projekt již dříve v rámci CNC Cinema du Monde, 145 000 eur přiřkl filmu slovenský Audiovizuálny fond a částkou 160 000 eur se na projektu podílí i Česká televize, která zároveň předkoupila vysílací práva. Nejzásadnější však byla podpora Státního fondu kinematografie, který přispěl 76 000 eur na vývoj a následně 730 000 eur na výrobu projektu. Zajímavým článkem produkční finanční mozaiky jsou i francouzské regionální fondy Eurometropole de Strasbourg a Region Réunion, přičemž hlavně druhý jmenovaný bude hrát ještě důležitou roli v průběhu výroby Moje slunce Maad. Tvůrci budou animovat ve velkém francouzském animačním studiu Gao Shan, také v bratislavském studiu Plutoon a v hlavním českém studiu Alkay.

Je to právě souhra a efektivní spolupráce animačních týmu roztroušených po celém světě, co bývá na podobně velkých celovečerních projektech jednou z největších výzev. „Pro Michaelu je nezbytné naučit se delegovat svou práci a zároveň působit na více frontách. Je samozřejmě velmi pracovitá a schopná, ale ze své dosavadní animační praxe je zvyklá ovlivňovat každý frame a detail, což při tomto objemu práce nejde. Takže bojujeme v podstatě každý den,“ popisuje se smíchem Petr Oukropec.

Jeho slova potvrzuje i Pavlátová. „Nejdůležitější pro mě je naučit se občas něco pustit, protože ono to zase tak někdy nevadí. Není dobré, aby byl režisér pořád v dolních patrech továrny, musí být co nejčastěji nahoře – vidět film jako celek. Za začátku to bylo těžké, ale postupně, jak je do animace zapojeno více a více lidí a všichni se za pochodu učíme, nemusím už tolik kontrolovat kotelníka, ale jen přízemí. A řekněme, že náš dům má třeba pět pater, a já pak můžu třeba zůstávat už jen v těch horních patrech, a to je fajn,“ ilustruje situaci na domovnické metafoře Pavlátová.

Czech Film Center

Národní 28, 110 00 Praha 1
Česká republika

Email: info@filmcenter.cz

Kontaktujte nás