Slávek Horák znázorňuje Havla jako neposlušného politického hrdinu

18 března 2020

Představujeme

Slávek Horák znázorňuje Havla jako neposlušného politického hrdinu

Představujeme

Slávek Horák znázorňuje Havla jako neposlušného politického hrdinu

m

Nastupující česká filmařská hvězda Slávek Horák odhaluje méně známou tvář Václava Havla a jeho životní cestu, na níž se postupně stal symbolem demokracie. Očekávaný životopisný snímek vstupuje do kin pod názvem Havel.

Martin Kudláč pro magazín CZECH FILM / Spring 2020

Ne každý vkročí na dráhu filmového režiséra způsobem, jakým se to povedlo Slávku Horákovi. Český scénárista, režisér a producent oceňovaných reklam se pustil do svého prvního hraného filmu až po čtyřicítce – a s hořkosladkou komedií o umírání a oběti Domácí péče hned uspěl.

Hlavní herečka Alena Mihulová pod Horákovou citlivou režijní taktovkou excelovala v roli obětavé pečovatelky, která smrtelně onemocní a musí se vyrovnat s vlastním odchodem a zároveň na něj připravit svoje blízké.

Domácí péče okouzlila diváky tzv. středního proudu i ty, kteří vyhledávají artovější podívanou. Poté, co se film prosadil v zahraničí, jej ČFTA vybrala jako českého kandidáta na Oscara za rok 2015 a prestižní magazín Variety Horáka označil za jednoho z 10 režisérů, jejichž kariéru se vyplatí sledovat.

Slávek Horák přitom sbíral režijní zkušenosti už v polovině 90. let, když jako druhý asistent režie spolupracoval na později oscarovém Koljovi. Věnoval se ale především reklamní tvorbě. „Čekal jsem, až budu připravený a dostatečně vyspělý na to, abych přišel s něčím podstatným,“ řekl Horák Variety po premiéře svého debutu.

Domácí péče Horákovi skvěle posloužila pro antré do filmového světa, ale její režisér už měl v mysli další ambiciózní projekt. „Mě v první řadě zajímá protagonista,“ vysvětluje Horák, jak na charakterech svých postav staví vyprávění a budování příběhu. V Domácí péči se při psaní hlavní role inspiroval svou matkou, která sloužila jako středobod srdcervoucího příběhu. Hrdina jeho dalšího filmu měl ale od začátku svůj příběh pevně daný...

Strasti a slasti

Hlavní postavou Horákova nového projektu, který nazval jednoduše Havel, není nikdo jiný než oceňovaný český dramatik, disident, státník a jeden z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století Václav Havel. Scénář postavil na rozsáhlém bádání a vzpomínkách Havlových nejbližších. Napsat a vyladit scénář trvalo Horákovi 3 roky, navázal u toho na úspěšnou spolupráci se svým scenáristickým kolegou z filmu Domácí péče Rudolfem Suchánkem. Příběh založený na skutečných událostech se odehrává v průběhu dvou desetiletí a pozoruje Havlovu proměnu během tří různých období jeho života.

Václav Havel byl už několikrát ústřední personou dokumentárních filmů, Horák ale nechtěl natočit popisný životopis. Chtěl, aby obecenstvo prožívalo s Havlem Havlův život Havlovýma očima, takže se zaměřil na méně známé události v životě dramatika a disidenta, které zůstaly veřejnosti skryty. Zároveň Horákův film zkoumá Havlovy reakce v konfliktních a vyhrocených situacích – když se rozhoduje, když váhá, když se bojí nebo je nejistý – a dotváří tím ucelený pohled na jeho osobnost. Film odhaluje vnitřní dramata a způsob uvažování Havla jako intelektuála, ale hlavně jako lidské bytosti ve vší své nedokonalosti.

Příběh filmu začíná v roce 1968, kdy se budoucí prezident živil ještě jako mladý dramatik, užíval si svobody Pražského jara „v době, kdy politika byla stejně vzrušující jako divadlo, sex, drogy a rock ‚n‘ roll,“ podotýká režisér. Po invazi sovětských vojsk Havel odmítá podepsat prohlášení, které tuto okupaci ospravedlňuje, a režim ho za to vyznamená umístěním na seznam „zakázaných autorů“. Havel ale nelení, a časem se mu podaří sjednotit skupinu kritiků pod rouškou běžného programu na podporu lidských práv. Po čase stráveném ve vězení, v době, kdy režim začíná slábnout a je na pokraji zhroucení, se Havel veze na vlně euforie spojené se Sametovou revolucí, díky svému politickému vlivu se stane prvním demokraticky zvoleným československým prezidentem a symbolem demokracie v celé východní Evropě.

Slávek Horák přeskakuje mezi Havlovým profesním a soukromým životem – přičemž v té druhé oblasti neopomíjí Havlovu výjimečnou náklonnost k první ženě Olze. „Vím, že to byl člověk z masa a kostí,“ zdůrazňuje Horák, proč nechtěl státníkovi budovat monument, a zároveň vysvětluje, že znázorňuje Havlův prostopášný způsob života i jeho četné zálety, čímž také přiživuje absurdní humor, který je nedílnou součástí filmu. Tvůrce ale odmítá, že by na jeho příběhu bylo cokoliv kontroverzního nebo senzacechtivého.

Pod maskou legendy skutečný člověk

Každé ze tří různých historických období Havlova života bude mít ve filmu vlastní vizuální styl. Scény z let šedesátých, které Havel prožil jako bohémský dramatik, Horák znázorňuje v černobílém provedení ladícím se stylem československé nové vlny. I Havlova disidentská 70. léta budou převedena do barev soudobé filmové tvorby a období přerodu v lídra Sametové revoluce připadne zrnitý nádech estetiky let osmdesátých. Horák vysvětluje, že všechny tři stylizace i přechody mezi nimi budou použity s maximální přirozeností a tak, aby podpořily vývoj samotného příběhu.

Klíčovým úkolem tohoto projektu bylo vybrat správné herecké obsazení. Horák přiznává, že v době, kdy vyvíjel scénář, ještě vůbec nevěděl, kdo ústřední roli ztvární – tak pečlivě se snažil Havla obsadit. Nakonec sáhl po svém spolubydlícím ze studií – po muži, který je bývalému prezidentovi až nápadně podobný, ale s hlavními filmovými rolemi dosud nemá žádné zkušenosti. Divadelní herec Viktor Dvořák dostal od Horáka roli hned poté, co se po letech znovu setkali, a nanečisto si ji vyzkoušel už v loňském snímků Pražské historky od Ireny Pavláskové, kde se jako Havel objevil v epizodní roličce.

V porovnání s výběrem titulní role bylo obsazení Olgy Havlové jednoduchou volbou. „Je přesně typ jako Olga! Nikdo jiný se vlastně o tu roli ani neucházel,“ říká Horák na adresu Anny Geislerové. Populární česká herečka a držitelka pěti Českých lvů si v poslední době zahrála v politickém thrilleru Amnestie, který se shodou okolností zaměřuje na období Havlových kontroverzních amnestií, které učinil krátce poté, co se stal prezidentem (tuto dobu už Horákův film nepokrývá).

Hlavní část natáčení týkající se listopadových událostí roku 1989 probíhala v Praze, včetně závěrečné scény na ikonickém balkónu budovy Melantrichu na Václavském náměstí. Úplně hotovo, a to včetně postprodukčních prací, by podle Horáka mělo být v dubnu letošního roku.

Horák svůj druhý filmový projekt produkuje skrze vlastní společnost TVORBA films – koproducentem je stejně jako tomu bylo u jeho debutu Domácí péče Česká televize. Hned polovinu rozpočtu projektu 57 500 000 zafinancovaly Státní fond kinematografie a Kreativní Evropa MEDIA, druhou půlku pak Horák získal od českých investorů, kteří téma filmu považovali za důležité. Havel nemá žádné sales agenty, ačkoliv ho tvůrci právě za účelem sehnání agentů a distributorů prezentovali na trhu v Les Arcs, stejně tak nebyl nikomu nabízen v předprodeji. „Nepotřebovali jsme film předprodávat, protože je plně zafinancován,“ vysvětluje Horák. Zároveň dodává, že pevně věří, že se film po svém uvedení dobře prodá. Domácí premiéra Havla je naplánována na červenec 2020, distributorem v Čechách a na Slovensku bude Bontonfilm.

Czech Film Center

oddělení Státního fondu kinematografie pro propagaci české kinematografie v zahraničí

Národní 28, 110 00 Praha 1
Česká republika

Email: info@filmcenter.cz

Kontaktujte nás