Václav Kadrnka přináší Zprávu o záchraně mrtvého

17 listopadu 2020

Film Industry

Václav Kadrnka přináší Zprávu o záchraně mrtvého

Film Industry

Václav Kadrnka přináší Zprávu o záchraně mrtvého

m

Třetí celovečerní film scenáristy a režiséra Václava Kadrnky je poznamenán ranami osudu. Impulsem k jeho vzniku bylo setkání se smrtí autorova otce, natáčení snímku pak téměř na dva měsíce přerušila opatření proti šíření koronaviru. Komorní drama Zpráva o záchraně mrtvého tvoří s předchozími Kadrnkovými filmy Osmdesát dopisů a Křižáček volnou trilogii.

Text: Vojtěch Rynda pro magazín CZECH FILM / Fall 2020

V létě roku 2016 utrpěl otec Václava Kadrnky těžkou mozkovou příhodu, po které se ocitl v kómatu. „Dlouho se nechtěl probudit,“ vzpomíná Kadrnka. „S maminkou jsme za ním chodili do nemocnice a začali jsme ho volat zpátky. Hledali jsme slova, která používal, hledali jsme cestu, jak ho přivolat. Nevěděli jsme, jestli nás slyší, jestli jsme toho vůbec hodni. Na jednotce intenzivní péče je člověk pod velkým tlakem a snaží se v sobě najít odvahu. Když se stal zázrak a tatínek se probral, velmi mě to pro můj nový film inspirovalo.“

Kadrnkův film se jmenuje Zpráva o záchraně mrtvého (Saving One Who Was Dead). Název prozrazující konec je záměrem: „Jsem přesvědčen, že kinematografie je víc o sdílení vidění tvůrce než o příběhovosti a velkém epickém vyprávění.“ Podle Kadrnky se ona záchrana ve filmu navíc netýká ani tak postavy otce jako jeho ženy a syna: záchranou je přijetí dané situace.

Zatímco Kadrnka starší procházel rekonvalescencí, režisér pracoval na postprodukci svého předchozího snímku Křižáček. Ten v létě 2017 získal Křišťálový glóbus na festivalu v Karlových Varech a poté se vydal na cestu po dalších přehlídkách. Kadrnka cestování po festivalech s Křižáčkem spojoval s účastí na pitching fórech a industry akcích s projektem nového filmu včetně prvních vizuálů v podobě autentických fotografií svého otce z nemocnice. „Pozvali mě třeba na MIA Market v Římě, kterého se Křižáček účastnil jako vůbec první český projekt a hned vyhrál,“ říká režisér. Scénář napsal spolu se spisovatelem Markem Šindelkou, aby od výsostně osobního příběhu získal odstup.

Scénář ke Zprávě o záchraně mrtvého získal v roce 2018 hlavní cenu HAF Award v rámci Asia Film Financing Forum Hong Kong, kde také Kadrnka navázal první kontakty ohledně world sales. Cena ho poněkud překvapila, protože v projektu není žádný asijský element. „Vybrali ho vyloženě kvůli tématu,“ vzpomíná režisér. „V Hong Kongu jsem pochopil, že to téma je sdělné všude po světě. Všichni víme, jaké je prožívat obavy o své blízké nebo o sebe sama, čekat na chodbách nemocnic, vyrovnávat se s úzkostí, strachem, nejistotou a blízkostí smrti.“

Zpráva o záchraně mrtvého poté získala finanční podporu Státního fondu kinematografie (CZK 5,650,000) a České televize. Snímek dále vzniká v koprodukci Kadrnkovy společnosti Sirius Film a slovenské produkce Silverart a za podpory Olomouckého a Zlínského kraje a slovenského Audiovizuálného fondu. Do hlavních rolí pacientovy manželky a syna režisér vybral Zuzanu Mauréry a Vojtěcha Dyka.

„Castingy nikdy nedělám,“ říká Kadrnka. „Dávám si schůzky s herci, které si vytipuju, sleduju je třeba hodně na divadle. A se Zuzanou a s Vojtěchem jsem hned zarezonoval, měl jsem od začátku dojem, že tématu vnitřně rozumí – i díky jejich osobním zkušenostem. Morální nebo charakterové propojení s látkou u představitelů rolí hledám spíš než nějakou hereckou bravuru.“

Za další hlavní postavu filmu Kadrnka považuje historickou, více než 120 let starou budovu Franze Josefa – nepoužívaný pavilon olomoucké nemocnice, kde se natáčelo. Budova byla určená k demolici, a tak si ji filmaři mohli upravit podle svých potřeb. „Natáčet tam bylo praktické, nemocnice nám třeba půjčila spoustu rekvizit, ale bylo pro mě důležité i to, že šlo o skutečné nemocniční prostory,“ říká Kadrnka. „Člověk cítil tu atmosféru, že se tam rodili a umírali lidé. Něco takového bych v současné budově nebo v ateliéru nedokázal zachytit.“

Nástup koronavirové pandemie v polovině března 2020 zasáhl filmaře i nemocnici: štáb musel po deseti natáčecích dnech zastavit práce a z jednoho patra Franze Josefa se stala jednotka intenzivní péče pro pacienty podezřelé z nákazy virem covid-19. Zuzana Mauréry se kvůli uzavření hranic nemohla vrátit na plac ze svého slovenského domova a hotely už nemohly filmaře dále ubytovávat. Kadrnka usilovně hledal způsob, jak v natáčení pokračovat. Uvažoval například o tom, že by herci nosili v rámci svých rolí roušky: film se přece odehrává na jednotce intenzivní péče. Režisérova manželka zajistila lékaře, který by byl na place přítomen a hlídal situaci, ale štáb, zejména herce, v práci brzdil i psychický blok a nejistota, co bude dál.

Kadrnkovi se stal velkou oporou francouzský kameraman snímku Raphaël O'Byrne, který zůstal během celé vynucené pauzy v Česku. „Pořád jsme hledali cesty, jak ten film dotočit,“ vzpomíná režisér. „Zkoušeli jsme třeba natáčet záběry s mým tátou a já uvažoval, že to dokončím jako dokument, ve kterém bude vystupovat moje rodina.“ O'Byrne mezitím bydlel ve zlínském bytě Kadrnkových se svou berlínskou přítelkyní, která psala disertační práci o galaxiích, učil se hrát na kytaru a poznával Česko. „Je to důsledný umělec, který nepodléhá strachům a hledá cestu, jak dokončit, co začal,“ říká o něm Kadrnka.

Mauréry posléze dostala výjimku k překročení hranic a mohla se na natáčení vrátit. Při zachování přísných hygienických pravidel jako bylo například ionizování prostor štáb mohl začátkem května pokračovat v práci. Kadrnka se během pauzy odmítal na již natočený materiál podívat. „Řekl jsem si, že to nebudu vůbec analyzovat, že prostě navážu a budu pokračovat, jako by se mezitím nic nestalo.“

Zpráva o záchraně mrtvého se stala prvním českým filmem, který navázal na přerušené natáčení, a také byl jako první dotočený. „Museli jsme zredukovat natáčecí dny, takže nám ze zamýšlených šestatřiceti zbylo o deset míň, což znamenalo točit méně záběrů a méně jetí a musel jsem také některé obrazy přepsat a zjednodušit,“ vysvětluje Kadrnka. Za velkou výhodu v krizové situaci považuje fakt, že se celý film odehrává v interiéru a na jedné lokaci: „Pomohlo nám, že jsme byli malý štáb s malým projektem, který využíval jednotu místa, času a děje.“

Přestože Kadrnka o vytvoření trilogie vědomě neusiloval, Zpráva o záchraně mrtvého má s jeho předchozími filmy mnoho styčných bodů. „Uvědomil jsem si, jak se mě drží téma absence milovaného člověka,“ říká režisér. Jeho autobiograficky laděný debut Osmdesát dopisů vypráví o matce se synem, kteří se pokoušejí získat svolení vystěhovat se z komunistického Československa na Západ za manželem a otcem. Křižáček je meditativní road movie o středověkém rytíři, jenž pátrá po svém zmizelém synovi.

„Tématem je rodina, v níž jeden člen absentuje a někdo ho hledá,“ vysvětluje spojitosti Kadrnka. „Ty filmy si jsou velmi blízké i formálně, například podobnou prací s prostorem, který odráží stavy postav. Ve všech třech snímcích také do značné míry chybí domov. A všechny jsou svého druhu road movie: ve Zprávě se bloudí a hledá po chodbách nemocnice.“

Kadrnka chce podle svých slov svým novým filmem ukázat mimo jiné to, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají. Mluví tím jak o situaci s otcem v kómatu, která stála u prvopočátku snímku, tak i o jeho komplikovaném vzniku.

„Když ten film má vzniknout, tak prostě vznikne,“ tvrdí přesvědčivě. „To není fráze nebo nějaká esoterie, takhle to funguje. Film má totiž velkou sílu zhmotňovat určité stavy tvůrců.“ Během druhé fáze natáčení se tak tvůrci dozvěděli, že film získal podporu evropského kulturního fondu Eurimages ve výši EUR 130,000. Tato částka nyní pokrývá postprodukci, jejíž financování do té doby příliš vyřešené nebylo. Zpráva o záchraně mrtvého bude mít premiéru během roku 2021.

Czech Film Center

oddělení Státního fondu kinematografie pro propagaci české kinematografie v zahraničí

Národní 28, 110 00 Praha 1
Česká republika

Email: info@filmcenter.cz

Kontaktujte nás