Od začátku války v roce 2014 trpí sociální služby na Ukrajině nedostatkem peněz. Sociální pracovníky zde velice často suplují dobrovolníci a neziskové či církevní organizace. Pomocnou ruku tak lidé nacházejí na překvapivých místech. V pizzerii, kde se váleční veteráni učí vést normální život mimo válečnou frontu; v nestátní křesťanské protidrogové léčebně, kde leckdo poprvé uvěří v Boha; anebo v pravicovém nacionalistickém hnutí, které poskytuje naplnění těm, kteří chtějí bránit Ukrajinu vlastními silami. „Někdy se cítím jako z Munchova obrazu Výřik. Nedokázala bych ale tady bez toho být.“ říká zakladatelka psího útulku, ve kterém žijí i desítky zvířat z válečných zón. Film je sérií setkání s probouzející se ukrajinskou občanskou společností.