Daria Kashcheeva a umění hybridního vyprávění

Daria Kashcheeva, známá svým inovativním přístupem k vyprávění i vizuálnímu stylu, zaujala svými autorskými projekty rozvíjejícími osobní i společenská témata i na světové scéně nezávislého filmu. Svou tvorbou, která posouvá hranice tradiční animace, se prosadila i mimo českou animaci a její filmy, díky svěžímu a autentickému výrazu, oslovují různorodé mezinárodní publikum. 

Daria Kashcheeva se narodila se v Tádžikistánu a vystudovala hudební režii na Gněsinově hudební akademii v Moskvě, kde získala zkušenosti s divadelním zvukovým designem. Její rostoucí zájem o vizuální vyprávění ji následně přivedl ke studiu animace na pražské FAMU. Během studia vytvořila několik pozoruhodných krátkých filmů, včetně snímku V popelnici (2017), o vztahu města, člověka a odpadků, animovaném ve stylu stop-motion, jenž předznamenal její kreativní přístup k vyprávění.

Krátký film Oása (2014) podtrhuje animátorčinu oblibu v detailní, osamělé tvorbě. 2D počítačová animace ztvárňující ženu, která hledá klid v městském prostředí je doplněna intenzivní zvukovou kulisou. Digitální animovaný dokument Praha očima cizinců (2017), v němž režisérka používá techniku koláže, přináší vhled do života emigrantů v Praze a prolíná se v něm téma osobní identity s širším kontextem života ve městě. Na mezinárodní scénu Kashcheevu vynesl film To Accept (2017), který po vítězství v soutěži Nespresso Talents sklidil uznání v Cannes, a díky němuž vešla ve známost jako filmařka s jedinečným hlasem a pohledem.

Ve světové animační komunitě však Kashcheevu nejvíce zviditelnil její bakalářský projekt, loutkový film Dcera (2019). Film imituje techniku ruční kamery, převzatou od hnutí Dogme 95 a bratří Dardennů, která umocňuje její vyprávění o složitém vztahu otce a dcery. Přímá účast režisérky na vytváření zvukového designu, u nějž čerpá ze svého hudebního vzdělání, přispívá k autentické atmosféře filmu. Film získal mimo jiné cenu Cristal za nejlepší studentský film na festivalu v Annecy, Cenu poroty za krátký animovaný film na festivalu v Sundance, studentského Oscara, a nakonec i nominaci na Cenu Akademie za nejlepší krátký animovaný film. Uznání, kterého se Kashcheevě s tímto filmem dostalo, přispělo k jejímu přijetí do Americké akademie filmového umění a věd. 

Po filmu Dcera se o tvůrkyni začali zajímat hollywoodští agenti, ale Kashcheeva se rozhodla zůstat v sektoru evropského nezávislého filmu, který tvůrcům poskytuje relativně větší uměleckou svobodu. Ve svém nejnovějším projektu – magisterském absolventském filmu Electra (2023) – přenesla Kashcheeva známý řecký mýtus do kontextu moderní doby. Tento 26minutový film, který měl premiéru na festivalu v Cannes (La Cinef), zobrazuje citovou odyseu hlavní postavy v důsledku zmizení jejího otce. Kombinuje hraný film, pixilaci a stop-motion a vyniká složitým vizuálním jazykem, který k zobrazení Elektřiny proměny využívá symbolické prvky nebo panenky v životní velikosti. Film si získal velké mezinárodní uznání, byl uveden na festivalu v Annecy, nominován na cenu BAFTA a oceněn jako nejlepší krátký film na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.

Mimo své vlastní filmové projekty Kashcheeva spolupracuje s nevládními organizacemi a kulturními institucemi a vybírá si projekty, které souzní s jejím uměleckým étosem. Během turné s filmem Electra také přednáší o složitostech svých animačních metod a produkčních úskalích, s nimiž se setkává při tvorbě svých filmů, a nabízí postřehy, které můžou pomoci kolegům filmařům při realizaci jejich tvůrčích projektů. Jednu z takových přednášek uspořádala Národní filmová rada Kanady.

Kashcheeva v současnosti také připravuje svůj první celovečerní film, který vzniká pod záštitou české produkční společnosti nutprodukce, jejímž kreativním producentem je Lukáš Kokeš. Scénář rozvíjí téma genderové identity a koncept překračování tradičního binárního členění pohlaví. Kashcheeva pro tento projekt zvažuje kombinaci hraného a animovaného filmu a navazuje tak na metodu, kterou použila u filmu Electra. Její styl se jako vždy vyznačuje snahou nahlížet za hranice konvenčních vyprávěcích forem a technik a pro svůj debut plánuje využít žánr science-fiction.

V celé své tvorbě se Kashcheeva snaží rozšiřovat hranice tradiční animace a hledat filmový výraz, který by oslovoval diváky, a přitom narušoval zavedené umělecké normy. Její tvorba ztělesňuje krajinu moderní animace, kde se mísí avantgardní techniky s diváckou přístupností, a osobní vyprávění se mění v poutavé příběhy.

Diana Cam Van Nguyen a její dokumenty plné osobních a mezikulturních postřehů

Diana Cam Van Nguyen je vycházejícím talentem nové vlny českých filmařů a světové uznání si získala již během studií. Ve svých animovaných dokumentech, ve kterých rozvíjí osobní i mezikulturní témata, využívá širokou škálu tradičních i digitálních animačních technik. Její tvorba redefinuje animaci jako médium pro komplexní vyprávění příběhů, a její filmy, díky své autenticitě a emocionální působivosti, oslovují publikum po celém světě. Vypravěčská originalita autorčiných dokumentů podkopává  stereotypní vnímání a motivuje diváky, aby v jejích filmech nacházeli odraz svých vlastních zkušeností. 

Čecho-Vietnamka Nguyen je absolventkou katedry animovaného filmu FAMU. Své dovednosti si zdokonalovala na stáži v Lyonu a během uměleckém pobytu v MuseumsQuartier ve Vídni. Její bakalářský film Malá (2017), v němž se Vietnamka Rong adaptuje na život v České republice, zachycuje proces jejího růstu v sebevědomý vzor pro mladší sestru Lilly a poukazuje na význam kulturní identity.

Nguyen využívá tradiční styl kreslené animace, která do filmu vnáší emocionální hloubku a poetičnost. Snímek Malá byl uveden na různých mezinárodních festivalech, včetně DOK Leipzig a Children's Film Festival Seattle, a získal například nominaci na cenu ECFA za nejlepší dětský dokumentární film a cenu ECFA za dokumentární film na filmovém festivalu Olympia v Řecku.

Tématem jejího dalšího krátkého filmu, Spolu sami (2018), je hluboký zármutek ze ztráty blízké osoby. Příběh tří mladých lidí, kteří se setkali s předčasnou ztrátou, kombinuje hraný a animovaný film.  Vyprávění každého z protagonistů má odlišné vizuální zpracování, které doplňuje jeho obsah a tón. Díky tomuto propojení médií se Nguyen zařadila mezi významné osobnosti žánru animovaného dokumentu.

Film Spolu sami byl s úspěchem uveden na světových festivalech – na MFF Rotterdam, na filmovém festivalu BFI v Londýně nebo na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy – a sklidil několik ocenění, mimo jiné za nejlepší český experimentální dokumentární film na MFDF Ji.hlava, za nejlepší dokumentární film na MFF Zlín a dostal se do finále studentské ceny BAFTA. Umělecký přínos Nguyen v oblasti animace byl oceněn také Cenou Josefa Hlávky.

Ve svém nejnovějším krátkém dokumentu, Milý tati (2021), pojednávajícím o ztrátě rodiče, vytváří Nguyen hluboce osobní vyprávění, díky využití různých animačních technik a skutečných dopisů od svého otce. Tento film, který uzavírá její sérii o osamělosti, je hybridem mezi hraným a animovaným filmem a je příkladem režisérčina inovativního přístupu k žánru. Snímek Milý tati získal mezinárodní uznání – premiéru měl na MFF v Locarnu, byl oceněn na filmovém festivalu BFI London a Montréal Festival du Nouveau Cinéma. Film byl také nominován na Evropské filmové ceny a zvažován na nominaci na Oscara. Působivost jejího díla zdůraznil také článek v časopisu The New Yorker, v sekci věnované dokumentu.

Souběžně se svými vlastními projekty se Nguyen podílí i na projektech jiných tvůrců, přičemž si vybírá spolupráce, které jsou v souladu s jejími uměleckými hodnotami. Se společností Barletta Productions, vytvořila například animované sekvence pro projekt Úsvit (2023), retro-popový seriál To se vysvětlí, soudruzi! (2023) a Dcera národa, který se v současné době připravuje pro Canal+. Mezi další významné projekty patří spolupráce se slovenskou režisérkou Terezou Nvotovou na jejím dokumentu Unsoundness of Mind a účast na dokumentu Becoming Vietnam, zaměřeném na vietnamskou komunitu, pro německý kanál ARTE.

Úspěšná festivalová bilance Nguyen, její rostoucí uznání ve filmovém průmyslu a článek v časopisu The New Yorker – to všechno svědčí o jejím pozoruhodném talentu. Zápisem do českého seznamu Forbes "30 pod 30", se zařadila mezi zářivé mladé hvězdy oboru.

Na loňském festivalu v Cannes byla Nguyen vybrána do programu The Residence, který mladým tvůrcům nabízí individuální podporu při psaní scénářů, včetně osobního setkání s uznávanými režiséry, profesionály z oboru a zástupci filmových institucí. Projekt, který Nguyen během své účasti v Residence vyvíjí, je její celovečerní debut Inbetween Worlds.

Inbetween Worlds se odehrává v Praze a popisuje život 23leté Čecho-Vietnamky, která stojí před zásadním rozhodnutím – zda přijmout nabídku k sňatku z Vietnamu, která přináší finanční výhody, ale vyžaduje dodržování tradičních rolí. Tato premisa umožňuje Nguyen proniknout do složitostí kulturní identity, autonomie a společenských očekávání žen ve vietnamské komunitě, na pozadí emancipace mladé ženy. Při svém přechodu od animovaného dokumentu k hranému filmu plánuje Nguyen začlenit i animované sekvence, ačkoli film bude natáčen převážně s herci. 

Scénář k Inbetween Worlds píše režisérka ve spolupráci s další domácí začínající filmařkou, Miladou Těšitelovou. Film vyvíjí producentka Karolína Davidová ze společnosti 13ka, která s Nguyen spolupracovala již na jejím triptychu o samotě, a Jakub Viktorín z nutprodukce Slovensko. Projekt je v rané fázi vývoje, světová premiéra se předpokládá v roce 2027 a produkční tým je otevřen mezinárodní spolupráci.

Nguyen a Kashcheeva byly vybrány do 46., resp. 47. ročníku Résidence Festival de Cannes. Résidence probíhá v Paříži a nabízí na míru šitou podporu při psaní scénářů v rámci programu, který zahrnuje interakce s uznávanými režiséry, profesionály z oboru a zástupci filmových institucí.