Ondřej Hudeček je jedním z nejvýraznějších mladých českých filmařů, kteří se v současnosti prosazují svými celovečerními hranými debuty. Poprvé upoutal pozornost mezinárodní filmové komunity svým průlomovým krátkým filmem Furiant (2015). Odvážná kombinace černé komedie, životopisného filmu a queer romance mu vynesla Zvláštní cenu poroty za nejlepší režii na festivalu Sundance 2016. Toto prestižní ocenění katapultovalo Hudečka na světovou scénu a dopomohlo mu k získání zakázky na režii filmu Pásky z Nagana (2018) pro Olympijský televizní kanál. Dokument o slavném hokejovém vítězství České republiky v roce 1998 získal Cenu české filmové kritiky, která Hudečkovo renomé ještě upevnila.

Ve svém celovečerním hraném debutu Poberta Hudeček rozvíjí svou zálibu v žánrovém vyprávění a černém humoru. Tato heist komedie, odehrávající se na Moravě na pozadí tragikomického sociálního dramatu, důmyslně přenáší americké žánrové konvence do českého prostředí.

Krást znamená pomáhat

Poberta je příběhem muže jménem Luboš Sochor, který vystupuje pod přezdívkou Lupyn. Po propuštění z vězení okrade ve svém rodném městě majitele pivovaru – muže, který mu nabídl druhou šanci na normální život. Ve skutečnosti je však loupež chytrou lstí, která díky vyplacené pojistce majiteli umožní odvrátit bankrot. Na pozadí karantény během pandemie covidu – doby poznamenané bojem malých podniků o existenci, kdy se Lupyn a jeho parta drobných zlodějíčků pouští do série pojistných podvodů – se „pandemie zločinu“ stává záchranným lanem pro místní firmy, kterým hrozí krach. Za své služby si gang samozřejmě účtuje poplatek.

Hudečkovo vyprávění zachycuje komunitu na hraně, v níž se díky mimořádným okolnostem stírají tradiční hranice dobra a zla. Pandemie v Hudečkově pojetí přesahuje pouhou zdravotní krizi – odhaluje společenské podhoubí a podněcuje k hlubokým úvahám o lidské povaze a morálce. Scénář Poberty, jehož autory jsou Hudeček a jeho obvyklý spoluscenárista Jan Smutný, nabízí jedinečný a překvapivý mix žánrů.  Přirozeně se v něm prolínají různorodé vypravěčské prvky a styly – od komedie, tragédie, heist, krimi, satiry, rodinného dramatu, společenského komentáře až k westernu. 

Zasazením příběhu do své rodné Strážnice Hudeček film obohatil o autentické zážitky a místní moravské nářečí, které není pouhou jazykovou ozdobou, ale stává se významným prvkem vyprávění – nositelem kulturní identity.

Eklekticismus vyhrává nad exhibicionismem

Hudeček, známý svým eklektickým stylem, zde přirozeně spojuje nesourodé prvky, podkopává tropy a narušuje žánrové normy – i když sám říká, že svůj formální a stylistický exhibicionismus v tomto případě zmírnil a upřednostnil příběh. Hudeček čerpá ze svých zkušeností z krátkometrážních filmů,  kromě režie si bere na starost i kameru a střih a vytváří vizuální jazyk, který je složitý a zároveň přímočarý.

Vizuální styl filmu se vyznačuje vyvážeností formálních postupů. Komponované záběry zobrazují svérázný, statický život malého města a zachycují podstatu jeho barvité komunity. Na druhou stranu ruční kamera, kamerové jízdy a střih dodávají filmu syrovost a bezprostřednost, takže divák prožívá emoce protagonistů zblízka.

Hudeček popisuje svou filmovou techniku jako odklon od komplexní estetiky Furianta a tentokrát volí širokoúhlé záběry a dynamické scény, srovnatelné s filmy Dannyho parťáci nebo Loganovi parťáci, avšak jeho podání je drsnější, mírně parodickou verzí hollywoodského vyprávění. Film si pohrává nejen s žánrovými konvencemi kriminálního a heist žánru, ale také se místy blíží k westernu, a hlásí se tak k Fargu a Zbytečné krutosti bratří Coenů. Adaptace typicky amerických žánrů do českého prostředí zaujala radu Státního fondu kinematografie, která poukázala na velký divácký potenciál režisérovy metody.

Kamarádi navždy 

V hereckém obsazení Poberty září Matyáš Řezníček, vycházející talent, který se představil v Hranicích lásky. Hudeček vysvětluje, že Řezníček v roli Lupyna dokonale rozehrává směs nezákonného jednání a morální integrity, které se v této postavě spojují. Maloměstskou partu ve filmu představují herci pocházející ze Strážnice, včetně Lukáše Příkazkého (Sedmero krkavců) a Petra Borovce (LOVEní), které s Hudečkem pojí dlouholeté kamarádství z mládí. Partu neúspěšných zlodějíčků a maloměstských povalečů uzavírá Filip Kaňkovský (Běžná selhání), který do této dynamiky kamarádů na plátně vnáší autentický prvek.

Václav Neužil, známý hlavní rolí v životopisném filmu o Emilu Zátopkovi, ztvárňuje v Pobertovi místního policejního náčelníka Čendu – postavu pochybné morálky –, který je zapojen do Lupynova zatčení a přitom má pletky s jeho matkou Ilonou, v podání Evy Vrbkové. Vrbková je ochranitelská a panovačná, tlačí svého syna k iluzorní dospělosti a zároveň vyšetřuje podivnou sérii loupeží ve městě.

Uprostřed této směsice žánrů se film kriticky i ironicky vyjadřuje k tématu mužnosti. Rozebírá tradiční mužské role ve společnosti a často nefunkční systémy, které z těchto zastaralých archetypů vznikají, a satiricky líčí chvástavost a přetvářku v prostředí, ovládaném muži – od dynamiky místní mafie až po existenciální krize mužů středního věku. Hudečkovo vyprávění kriticky zkoumá výzvy, kterým čelí mladí muži při slaďování těchto rolí s jejich osobním růstem.

Denisa Barešová (Její tělo) v roli Lupynovy lásky a kamarádky, je morálním kompasem filmu, zatímco Stanislav Majer (Hadí plyn), v roli místního „mafiánského“ bosse, dodává filmu rovinu rizika a složitosti. Herecké obsazení doplňují slovenští herci Ján Jackuliak a Milan Mikulčík. Mikulčík je majitelem pivovaru, nejvyzrálejší mužskou postavou filmu, která je pro hlavního hrdinu otcovskou figurou. Výrazné využití neprofesionálních místních herců/komparzistů dodává filmu autentický komunitní ráz. 

Z Moravy do světa

Poberta je projektem společnosti nutprodukce, která si získala pozornost svými nedávnými filmy, jež obletěly světové festivaly, jako jsou Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) a Manželé Stodolovi (2023), a také špičkovými, mezinárodně oceňovanými televizními produkcemi, včetně Hořícího keře (2013), Agnieszky Holland, Pustiny (2016) a Podezření (2022), prvního seriálu ze střední a východní Evropy, který byl kdy vybrán do seriálové sekce Berlinale. Natočila ho slovenská odnož společnosti, nutprodukcia, v koprodukci s Českou televizí. Finanční podpora projektu pochází z několika zdrojů, mimo jiné ze Státního fondu kinematografie, Slovenského audiovizuálního fondu a – díky regionálním kořenům filmu – z Jihomoravského filmového fondu. Projekt navíc získal evropskou podporu od Eurimages a Creative Europe MEDIA, která poukazuje na jeho atraktivitu i za hranicemi České republiky a Slovenska.

Hlavní natáčení filmu Poberta probíhalo od léta do prosince 2023. Producent Tomáš Hrubý předpokládá dokončení postprodukce v srpnu 2024 a předběžné datum premiéry je stanoveno na únor 2025. Po dokončení hrubého střihu v květnu 2024 plánuje Hrubý zahájit také jednání se zahraničními sales agenty.

V Pobertovi se naplno projevuje Hudečkův dar přetvářet lokálně laděná témata v globálně rezonující dílo. Tento „maloměstský covidový western“ využívá komedii jako prostředek k průniku do rodinné dynamiky, existenciálních krizí, životních tužeb a deziluzí. 

Díky vyváženosti vážného a lehkého, tragického a komického se film úspěšně vyhýbá jak snižování své žánrové atraktivity, tak banalizaci palčivých témat. Hudeček se obratně pohybuje na pomezí artového filmu a divácky atraktivního žánrového filmu. Tato dvojjedinost – heist komedie jako dojemné sociální drama plné černého humoru, absurdních dějových zvratů a excentrických postav – je jedinečná a bude jistě rezonovat u domácích i zahraničních filmových diváků.