Největší španělská filmová událost, Mezinárodní filmový festival v San Sebastiánu, dává v posledních deseti letech pravidelně prostor i české kinematografii. České filmy soutěžily v New Directors Competition a Zabaltegi-Tabakalera a festival hostil premiéru filmu Petra Václava Il Boemo, který byl vybrán do oficiálního programu. Festival se stal lakmusovým papírkem pro otestování mezinárodních vod pro různé žánry – autorské historické eposy, hybridní koprodukce i odvážné krátké filmy nadějných mladých tvůrců. Význam festivalu pro českou kinematografii však sahá ještě hlouběji do minulosti. Významným mezinárodním uznáním pro novodobou českou kinematografii byl úspěch filmu Štěstí Bohdana Slámy, který v roce 2005 získal Zlatou mušli za nejlepší film a Aňa Geislerová si z festivalu odnesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

po Slámově vítězství vrátil český film do hlavní soutěže festivalu až dlouho připravovaný výpravný portrét Josefa Myslivečka, Il Boemo Petra Václava v roce 2022. Česká kinematografie však byla v San Sebastiánu často velmi výrazně zastoupena i mimo oficiální program. Sekce Zabaltegi a New Directors Competition představily v posledních letech řadu českých minoritních koprodukcí, které rozšiřují geografické i tematické hranice české filmové tvorby, například 107 matek Petera Kerekese, Smolný pich aneb Pitomý porno Radu Judeho nebo Přes hranici Florence Miailhe.

Studentská soutěž Nest se zase stala odrazovým můstkem pro nové české tvůrce z FAMU. V posledních letech v ní představili své filmy zástupci nové generace, která se nebojí zkoumat psychologické extrémy, experimentovat s vyprávěním a zabývat se současnými společenskými problémy – jako melancholický film Adama Martince o stárnutí Cukr a sůl, Vězení Damiána Vondráška, nebo téměř hanekeovský krátký film Hra Luna Sevnika. 

Na první pohled se přítomnost českého filmu v San Sebastiánu může jevit jako nepříliš výrazná, avšak jako celek odráží širší posun směrem k integraci do struktury evropské filmové produkce. S přibývajícími novými talenty a prohlubující se mezinárodní spoluprací zůstává toto filmové setkání i nadále strategicky důležitým uzlem českého filmového průmyslu.

Na 73. ročníku MFF v San Sebastiánu se česká kinematografie představuje ve velkém stylu – dvěma výraznými filmy, které podtrhují její rostoucí roli v evropské autorské tvorbě. V oficiálním programu bude mít premiéru film Olma Omerzua Nevděčné bytosti, rodinné drama, které prohlubuje zkoumání generačních napětí a morální nejednoznačnosti, charakteristické pro tohoto režiséra. Film Franz, nejnovější česko-německá koprodukce Agnieszky Holland, nekonvenční, žánrově nezařaditelný biografický film o Franzi Kafkovi bude v San Sebastiánu uveden po světové premiéře v Torontu.

Rodičovství za hranicí zlomu

Deset let po úspěchu Rodinného filmu v San Sebastiánu v roce 2015 se režisér Olmo Omerzu na festival vrací se svým nejnovějším dramatem Nevděčné bytosti, v němž se zabývá tématy moderního rodičovství a pocitu odcizení adolescentů. Světová premiéra jeho už pátého celovečerního filmu znamená nejen návrat na tento festival, který mu pomohl proniknout na mezinárodní scénu, ale také další kapitolu v jeho dlouholeté tvůrčí spolupráci s producentem Jiřím Konečným z endorfilmu.

Děj filmu Nevděčné bytosti se odvíjí během zdánlivě poklidné dovolené u moře. David, čerstvě rozvedený otec v podání irského herce Barryho Warda (Jimmyho tančírna,The End of the F***ing World), se společně s dcerou Klárou (Dexter Franc) a synem Teem (Antonín Chmela) vydává na pobřeží Jaderského moře, kde chce obnovit dobré vztahy se svými dospívajícími dětmi. Příběh, který začíná jako rodinný restart, postupně odhaluje skryté napětí a problémy, zejména u sedmnáctileté dcery, která se zotavuje z anorexie a během dovolené se zaplete s místním problémovým klukem Denisem (Timon Šturbej). Když idylickou atmosféru naruší náhlý násilný čin, film se přesouvá zpět do České republiky, kde se David a jeho bývalá žena Laura (Barbora Bobuľová) ocitají na pomezí rodičovské péče a podvodu, když se pokoušejí pomoci své dceři tím, že jí jménem Denise posílají falešné textové zprávy. 

Nevděčné bytosti jsou dosud Omerzuovým vizuálně nejambicióznějším filmem. Ve spolupráci s kameramanem Kryštofem Melkou (Hranice lásky) dává režisér do kontrastu živou, záměrně vystupňovanou paletu barev dovolené u moře s tlumenými, klinickými tóny života rodiny doma. Tento rozdvojený vizuální jazyk odráží strukturální členění filmu i emocionální vývoj postav. Dialogy, které  jsou přirozeným mixem angličtiny, češtiny a slovenštiny autenticky odrážejí dynamiku současné evropské rodiny a film tak více zpřístupňují mezinárodnímu publiku. 

Omerzu i v tomto filmu kombinuje profesionální a neprofesionální herce. Začínající herečka Dexter Franc v roli Kláry, ztělesňující jak křehkost dospívání, tak vzdornou nezávislost, podává nenápadný, ale přesvědčivý výkon. Pro lepší orientaci v obtížném materiálu a pocit bezpečí herců režisér navázal spolupráci s koordinátorkou intimních scén Janou Neustupovou, první certifikovanou českou profesionálkou v tomto oboru. Navzdory dramatickým podtónům filmu se Omerzu vyhýbá laciné sentimentalitě a zaměřuje se na drobné trhliny a etické napětí, které se hromadí v běžných interakcích postav.

Nevděčné bytosti jsou koprodukcí pěti zemí pod vedením českého endorfilmu. Konečný se pro tento projekt znovu spojil s mezinárodními partnery z Omerzuových předchozích filmů – Rokem Bičkem ze slovinské společnosti Cvinger Films, Mariuszem Włodarskym a Martou Gmosińskou z polské společnosti Lava Films, slovenským producentem Ivanem Ostrochovským z Punkchart Films a Ankicou Jurić Tilić a Draganem Jurićem z chorvatské společnosti Kinorama. Dalšími koproducenty jsou Česká televize, RTV Slovenija, Michal Sikora z Lonely Production a Hélène Mitjavile a Théo Laboulandine z francouzské společnosti Melocoton Films. Film podpořily Státní fond audiovize, Slovinské filmové centrum, Polský filmový institut, slovenský Audiovizuální fond, Chorvatské audiovizuální centrum a CNC, Jihomoravský filmový fond a Plzeňský kraj. 

Kafka v novém světle

Nejnovější film oscarové režisérky Agnieszky Hollandové, Franz, po světové premiéře na MFF v Torontu, zamíří i do San Sebastiánu. Formálně odvážný a žánrově nekonvenční portrét Franze Kafky, který překračuje hranice životopisného filmu, přináší propracovanou reflexi o osobnosti a odkazu tohoto výjimečného umělce. Hollandová zvolila pro vyprávění o Kafkově životě formu hybridního doku-dramatu, které kombinuje fiktivní scény, archivní materiál a stylizované obrazy inspirované Kafkovým dílem, dopisy a deníky.

Film se točil v Praze, Berlíně a Terezíně. Tvůrci tyto lokality využívají jako symbolickou krajinu, evokující Kafkovu rozpolcenou identitu a emocionální topografii. Praha, Kafkovo rodné město, hraje sama sebe a zároveň strašidelnou ozvěnu své vlastní minulosti. Hollandová a její tvůrčí tým hledají ve městě, které se od té doby zcela proměnilo, stopy počátku 20. století. Německý herec Idan Weiss, obsazený do hlavní role, vnáší do postavy Kafky, která bývá často redukována na klišé, současnou, téměř anachronickou citlivost. V mnohojazyčném obsazení se vedle Petera Kurtha, Sandry Korzeniak a Kathariny Stark objevují také čeští herci Jenovéfa Boková, Ivan Trojan a Stanislav Majer.

Film Franz, který vznikl v rámci rozsáhlé evropské koprodukce, stvrzuje dlouholeté umělecké partnerství Hollandové s českou kinematografií a filmovým průmyslem. Projekt, který produkují Šárka Cimbalová a Agnieszka Hollandová z Marlene Film Production spolu s partnery z Německa a Polska, odráží také rostoucí význam České republiky jako mezinárodního centra pro produkci velkých přeshraničních autorských filmů.