Jsou Češi šťastní? Co jim chybí? Co je bolí a trápí? O co usilují? Jsou Češi apatičtí nebo touží po osobních i společenských změnách? Jaký je životní pocit současného Pražana, občana hlavního města České republiky? V březnu roku 2006 hledá dokumentární štáb režiséra Ivana Vojnára odpovědi na některé otázky, zaměřené na reflektování především osobních problémů a pocitů. Změnilo se podstatně společenské a politické klima od roku 1989? Servírka v mezinárodním hotelu připravuje stoly ke snídani. Její pocit je, že „od revoluce se toho moc nezměnilo, snad jenom cestování, lidé jsou otrávení, nevědí, koho by měli volit; mám dospívající dceru před studiemi, z toho, co nás čeká, mám docela strach.“ Jsou výpovědi pravdivé nebo jde o částečnou autostylizaci? Nepřijímají Češi rádi určité role a příslušné masky, které si s oblibou nasazují? V čem je problém? Jak ho odstranit? Film nenabízí řešení, jen sonduje názory dnešních Čechů. Francouzský dokumentarista Jean Rouch, říká, že v cinéma vérité nejde o zobrazování pravdy, ale o pravdivost zobrazení. Režisér Ivan Vojnár se nechal inspirovat anketními filmy 60. let: Jean Rouch – Kronika jednoho léta, Chris Marker – Pařížský máj a filmem morálního neklidu českého režiséra Evalda Schorma – Zrcadlení.

Scénář / Ivan Vojnár    Kamera / Martin Štěpánek    Střih / Ivan Vojnár    Zvuk / Richard Müller , Michal Deliopulos