Na 76. ročníku Berlinale (12.-22. února 2026) bude Českou republiku reprezentovat krátký animovaný film Andrey Szelesové En, ten, týky!, který se představí v sekci Generation Kplus, dokumentární film Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato v sekci Forum, česká minoritní koprodukce – celovečerní film íránské filmařky Mahnaz Mohammadi Roya, vybrán do sekce Panorama, film Věry Chytilové PanelStory v sekci Berlinale Classics a minisérie Monyová, která bude uvedena v rámci Berlinale Series Market Selects na Evropském filmovém trhu.

Sluncem korunovaná odlišnost

Česká animace se vrací na Berlinale krátkým filmem En, ten, týky! Andrey Szelesové, který byl vybrán do soutěže krátkých filmů Generation Kplus. Autorka se v tomto formálně odvážném filmu o dospívání pro děti i dospělé inspirovala antickou mytologií. Odehrává se na dětském hřišti mezi mraky, kde si společně hrají děti řeckých bohů a mýtických příšer. Hlavní hrdina příběhu Yios zdědil po svém otci Héliovi zářivou sluneční korunu, ale neumí ovládat její nestálou energii. Jeho vlastní intenzivní emoce se projevují nebezpečnými slunečními erupcemi a mění jeho nadšení v hrozbu, takže se z něj stává outsider. Když Yios při hře náhodou spadne na Zemi, příběh se posune od izolace ke střetu a odlišnost přestává být vadou a stává se sílou, kterou je třeba pochopit a nasměrovat.

Účast filmu En, ten, týky! na Berlinale přispívá k dobrému jménu společnosti Pure Shore, začínajícího českého producenta autorských krátkých filmů, které se těší mezinárodnímu zájmu. V tomto projektu se znovu setkává producentka Kristína Husová a režisérka Andrea Szelesová. Jejich předchozí společný projekt Sestry (2021), alegorické podobenství o závislosti a emancipaci, byl představen na festivalu v Annecy. Zatímco film Sestry přetavuje psychologické napětí do strohé symboliky, En, ten, týky! volí humor, empatii a jasný morální oblouk, zabývá se tématem seberegulace a sounáležitosti a cílí na mladší publikum (6–9 let).

Svět filmu Szelesové, vizuálně inspirovaný antickou mytologií, minojskými freskami a malovanou keramikou, je osídlen hravými hybridy se zvířecími těly, siluetami oblud a dětmi s vázami místo hlavy. Rozdílnost je tedy v příběhu všudypřítomná, ale ne vždy je tolerovaná. Film, natočený jako ručně kreslená 2D animace a srozumitelný bez dialogů, vkládá osobní zkušenost režisérky s emocionálním zahlcením do imaginativního systému, v němž jsou vnitřní stavy dětí srozumitelné i bez použití psychologického jazyka dospělých. Film En, ten, týky! vznikl v koprodukci české společnosti Cinepoint a slovenské ansze, s podporou Státního fondu audiovize, KE MEDIA, slovenského Audiovizuálního fondu, FILMTALENTu ZLÍN a grantu Czech Horizon od PPF Foundation. Mezinárodní uvedení projektu koordinuje francouzská distribuční společnost Miyu Distribution.

Hybridní dokumentární esej o lásce k těm, které nemůžete zachránit

Sekce festivalu Forum, kurátorovaná berlínským filmovým institutem Arsenal, která je něco jako laboratoř pro socio-estetické zkoumání, uvede celovečerní dokumentární debut Pepy Lubojacki Kdyby se holubi proměnili ve zlato, česko-slovenskou koprodukci, která ztělesňuje zaměření této sekce na filmy definované jejich přístupem k filmovému médiu.

Lubojacki konstruuje svůj film jako intimní, časosběrnou kroniku závislosti a rodinného dědictví. Zaměřuje se přitom na svého bratra a dva bratrance a dokumentuje, jak se jejich společné dětství rozpadá do radikálně odlišných dospělých životů. Film vyprávěn v první osobě funguje jako mozaika, oscilující mezi observačními záběry z ulice, esejistickou vrstvou deníkových komentářů a zvukovými nahrávkami z terapie. Filmařka se staví do role mediátora mezi protichůdnými realitami: péčí a sebezáchovou, blízkostí a odstupem.

Tohle zainteresované autorství posilňuje Lubojacki strategií dvojího obrazového ztvárnění, která kombinuje kompozičně pečlivé záběry z profesionální kamery mapující čas, místo a změny ročních dob s kinematografií pořízenou mobilním telefonem, která ruší odstup a přináší intimitu bez iluze neviditelnosti. Archivní rodinné fotografie oživené AI rozšiřují tuto hybridní logiku na samotnou paměť a umožňují postavám z dětství promlouvat dospělými hlasy. V kombinaci se záběry pořízenými telefonem, temným humorem a záměrně jako DIY působícím materiálem autorky, která se v něm sama také objevuje, dodávají tyto strategie filmu nezaujatě provokativní punkovou citlivost.

Kdyby se holubi proměnili ve zlato není ani tak dokumentem o závislosti na návykových látkách, jako spíše filmem o vztahové ekonomice přežití, který zkoumá meze spoluúčasti, když je filmař spřízněn se svými protagonisty. Projekt vznikl v produkci české společnosti CLAW films (Wanda Kaprálová a Klára Mamojková), v koprodukci se slovenskou společností Guča films, FAMU a Českou televizí, s podporou Státního fondu audiovize, Eurimages, Pražského audiovizuálního fondu a slovenského Audiovizuálneho fondu.

Vězení, které zůstává

V sekci Panorama, která je ze všech sekcí Berlinale nejvíce zaměřená na diváky a tradičně slouží jako testovací terén pro politicky laděné filmy, reprezentuje českou kinematografii nejnovější snímek íránské filmařky Mahnaz Mohammadi Roya, který vznikl jako koprodukce Německa, Česka, Lucemburska a Íránu, s menšinovým českým podílem – prostřednictvím produkční společnosti Europe Media Nest.

Film je příběhem Royi, íránské učitelky, vězněné za její politické přesvědčení, která stojí před těžkým rozhodnutím: buď se podrobit nucenému veřejnému přiznání v televizi, nebo zůstat uvězněna v cele o pěti metrech čtverečních.

Film Roya klade důraz spíše na vnitřní stavy protagonistky než na politický výklad situace. Rytmem filmu proniká zkušenost vězení – fyzická i psychická – a násobí pocit vykořenění, který odráží narušenou sebedůvěru protagonistky. Mohammadi tak pokračuje ve směru, který nastolila ve svých dokumentech a hraném debutu Son-Mother a snaží se o to, aby se subjektivní pohled  žen dostal do centra pozornosti v systémech, které je mají umlčet, aniž by tuto subjektivitu redukovala na symbol nebo slogan. Film produkoval Farzad Pak z PakFilm (Německo) ve spolupráci s Kavehem Farnamem z Europe Media Nest (Česká republika) a AMOUR FOU z Lucemburska, ve spolupráci s NDR, BR, SWR, ARD Degeto a za podpory MOIN Filmförderung Hamburg Schleswig-Holstein, Medienboard Berlin-Brandenburg a Film Fund Luxembourg. Mezinárodní práva zastupuje pařížská agentura Totem Films.

Betonová utopie, lidské následky

Letošní Berlinale Classics přivádí zpět do Berlína Věru Chytilovou a její film PanelStory, aneb Jak se rodí sídliště (1979) a potvrzuje tak dlouhodobý zájem festivalu o českou filmovou historii mimo hlavní proud. Zatímco Sedmikrásky jsou často citovány jako anarchistický feministický manifest Chytilové, ve filmu PanelStory, který je v určitém smyslu prorockým, zaměřuje režisérka svůj pohled na chladnější téma: sociální anatomii „moderního bydlení“, které vyrostlo rychleji než vztahy, které v něm měly být budovány.

Film se odehrává na nově postaveném sídlišti, které se nachází ve stavu na pomezí slibů a funkčnosti, a proměňuje urbanistické plánování v etický zátěžový test. V prostředí navrženém pro kolektivní život, které je mu však strukturálně nepřátelské, se rozmáhá nedorozumění, ego, únava a každodenní ponížení. PanelStory odvrací kritický pohled československé nové vlny od 60. let, k normalizační éře let sedmdesátých.

Chytilová svým zobrazením města jako tělesné a psychologické zkušenosti předjímá pozdější evropské tradice sociální satiry a urban cinema. Drsný zvukový design, epizodická struktura a neklidná kamera filmu činí z „nedokončeného města“ trvalý stav. 

Zneužívání za fasádou

Česká přítomnost na Berlinale 2026 zahrnuje i industry program festivalu, European Film Market, kde bude v rámci Berlinale Series Market Selects představena šestidílná minisérie Monyová. Produkce Oneplay Original realizována společností Film & Roll přichází do Berlína čerstvě po získání ceny Primetime Killer Award za nejlepší středoevropský a východoevropský televizní seriál na festivalu Serial Killer 2025 v Brně.

Tvůrkyně seriálu Monyová, kreativní producentka Klára Follová a režisérka Zuzana Kirchnerová, odmítají žánrové konvence true crime a přetváří život a smrt české bestsellerové autorky Simony Monyové v psychologické drama zkoumající dynamiku domácího násilí. Seriál klade větší důraz na osobní pocity než na procedurální detaily a diváka zaujme spíše emocionálním vhledem než retrospektivním objasňováním procesu.

Kirchnerová, jejíž celovečerní hraný debut Karavan měl premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes v roce 2025, používá pro zobrazení vztahu Monyové a násilníka, se kterým žila, promyšlený filmový oblouk: na povrchu zpočátku uhlazený, téměř romantický vztah se postupně zužuje a stává se psychologickým vězením. Seriál, opírající se o výkon Terezy Ramby v hlavní roli, udržuje rovnováhu mezi soudržností díla napříč epizodami a změnami tónu vyprávění. Tím, že seriál klade důraz na mechanismy spíše než na události, proměňuje tento celostátně známý příběh v univerzálně srozumitelnou anatomii moci a intimity a odhaluje, jak může za pečlivě udržovanou fasádou zdánlivě úspěšného života vzkvétat zneužívání.