Do českých kin vstoupilo v roce 2025 celkem 88 českých filmů a koprodukcí – 49 hraných, 36 dokumentárních a 3 animované. Největší divácký úspěch zaznamenaly filmy Vyšehrad Dvje (zhruba 450 000 diváků), Na plech (okolo 280 000), Džob (okolo 250 000) či dvojice rodinných snímků Zlatovláska (okolo 144 000) a Cukrkandl (přibližně 136 000).

Státní fond kinematografie se v roce 2025 úspěšně transformoval na Státní fond audiovize a rozšířil svou podporu o další oblasti – televizní a seriálovou tvorbu a v budoucnu také videoherní projekty, strukturované do 4 kategorií podpory, jmenoval samostatné rady odborníků pro každou kategorii, ale i další kontrolní orgány. Pod novou hlavičkou fond v roce 2025 nadále pokračoval v partnerství s významnými zahraničními festivaly jako jsou Berlinale a Cannes. Závěr roku pak přinesl také změnu na postu vedení fondu – dlouholetou ředitelku Helenu Bezděk Fraňkovou na této pozici vystřídala Veronika Slámová.

Rok 2025 však nebyl jen rokem pozitivních zpráv a zisků. V průběhu roku přišla česká kinematografie o několik důležitých osobností. Opustil nás herec a dlouholetý ředitel Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Jiří Bartoška, legendární kostýmní výtvarník a scénograf Theodor Pištěk či kameraman Vladimír Smutný (Kolja, Tmavomodrý svět či Nabarvené ptáče). 

České filmy na festivalech

Z pohledů účasti českých filmů na důležitých zahraničních festivalech se rok 2025 bezpochyby zapíše jako jeden z nejvýraznějších za dlouhou dobu.

Již první velký festival roku, severoamerické Sundance, nabídl ve svém programu silnou trojici českých filmů. V soutěžní sekci World Cinema Dramatic Competition se ve světové premiéře objevil koprodukční film DJ Ahmet (Severní Makedonie, Česká republika, Srbsko, Chorvatsko) v režii George Unkovského, jenž vznikl v koprodukci severomakedonských společností Cinema Futura a Sektor Film spolu s českými společnostmi Alter Vision a Analog Vision. České zapojení však přesahuje rámec pouhého financování a vneslo do produkce také tvůrčí a technické znalosti – film byl sestříhán v České republice a v Česku žijící severomakedonský režisér Ivo Trajkov dohlížel na scénář. Dánsko-český dokumentární film Pan Nikdo proti Putinovi (Dánsko, Česká republika) Davida Borensteina, jeden z nejuváděnějších českých filmů minulého roku, premiéroval v sekci World Cinema Documentary Competition. Film nabízí bezprecedentní pohled na život v Putinově Rusku očima Pavla Talankina, učitele, jenž se náhodou stal dokumentaristou. Za českou stranu film produkoval Radovan Síbrt a Alžběta Karásková a koprodukovala Petra Dobešová ze společnosti PINK. Oba filmy také v Sundance získaly významné ocenění – DJ Ahmet Cenu diváků pro světové drama a Pan Nikdo proti Putinovi Zvláštní cenu poroty pro světový dokumentární film. Kromě toho se v programu loňského Sundance objevil také krátký animovaný film Jana Sasky Hurikán (Česká republika, Francie, Slovensko, Bosna a Hercegovina) v produkci Martina Vandase (MAUR film) a Kamily Dohnalové (Last Films), a to konkrétně v sekci Short Film Program. Hurikán započal svou veleúspěšnou festivalovou cestu o rok dříve ve francouzském Annecy.

Další z velkých festivalů v úvodní části roku, MFF Rotterdam, jenž se zaměřuje na začínající autory a inovativní díla z celého světa, představil v roce 2025 rovněž tři české filmy. V mezinárodní premiéře se v sekci krátkometrážních a středometrážních filmů objevil experimentální animovaný film Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami v režii Andrana Abramjana a Jana Hofmana, za nímž produkčně stojí Hana Blaha Šilarová ze společnosti Frame Films. Nizozemské premiéry, a to konkrétně v sekci Harbour, se v Rotterdamu dočkal úspěšný koprodukční dokumentární film Je to ve hvězdách (Itálie, Slovensko, Česká republika, Rakousko, Chorvatsko) Petera Kerekese, jenž premiéroval o rok dříve na festivalu v Benátkách. Posledním filmem, jenž se v minulém roce v Rotterdamu objevil, byl dokumentární film Králové videa Lukáše Bulavy z roku 2020, a sice ve zvláštní programové sekci s názvem Hold Video in Your Hands (Podrž video ve svých rukou).

Jako již tradičně nechyběly české filmy ani na festivalu krátkometrážních filmů ve francouzském Clermont-Ferrand. O uznání v mezinárodní soutěži se ucházely filmy Hurikán Jana Sasky a I Died In Irpin (Česká republika, Slovensko, Ukrajina) Anastasie Falileievy v produkci Aleny Vandasové a Martina Vandase z MAUR filmu a slovenské společnosti Artichoke Production. Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami Andrana Abramjana a Jana Hofmana soutěžil v soutěži Lab Competition. Filmy Plevel Poliny Kazak a Ahoj léto Martina Smatany a Veroniky Zacharové si našly cestu do programu Young Audience. I Died in Irpin si z festivalu odvezl cenu za nejlepší animaci.

České filmy bylo vidět i na 75. ročníku Berlinale, kde má česká audiovize dlouholetou tradici. V programu Generation Kplus se objevil fantaskní stop-motion povídkový film Pohádky po babičce (Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Francie), adaptace příběhů českého spisovatele a dramatika Arnošta Goldflama. Film je výsledkem přeshraniční spolupráce čtyř producentů a produkčních společností: Martina Vandase (MAUR film) za Českou republiku, Juraje Krásnohorského (Artichoke) za Slovensko, Kolji Saksidy (ZVVIKS) za Slovinsko a Jeana-Francoise Le Corre (Vivement Lundi !) za Francii. To se odrazilo i v tvůrčím procesu, do něhož se zapojili režiséři a tvůrčí týmy ze všech čtyř zemí. Animátor a režisér David Súkup zastupoval Českou republiku, Patrik Pašš Slovensko, Leon Vidmar Slovinsko a Jean-Claude Rozec režíroval za Francii. V sekci Berlinale Shorts se ve světové premiéře objevil alegorický animovaný muzikál Kámen Osudu Julie Černé. Projekt mladé animátorky, ilustrátorky a studentky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) zkoumá témata sebeobjevování, osamělosti a osobního růstu prostřednictvím lyrického vyprávění. Snímek produkovala Kristina Husová ze společnosti Pure Shore. Posledním filmem, jenž se do programu loňského Berlinale probojoval, byl válečný dokument Vitalije Manského Čas do zásahu (Lotyšsko, Česká republika, Ukrajina), jenž za českou stranu koprodukovali Filip Remunda ze společnosti Hypermarket Film, který již spolufinancoval Manského předešlý film Východní fronta, a také Jan Barta. Film, jenž zachycuje život ve stínu ruské války v režisérově rodném město Lvov, byl ve světové premiéře uveden v sekci Forum.

Na březnovém CPH:DOX v Kodani, důležité mezinárodní platformě pro dokumentární film, proběhla světová premiéra koprodukčního filmu Můj milý Théo (Polsko, Česká republika, Ukrajina) ukrajinské režisérky Alisy Kovalenko v sekci DOX:AWARD. Film za českou stranu financovala koprodukční platforma Ji.hlava / JB Films, společný projekt MFDF Ji.hlava a producenta Jana Barty.

Zřejmě nejvýraznější loňský úspěch české kinematografie byl nepochybně výběr filmu Karavan (Česká republika, Slovensko, Itálie) Zuzany Kirchnerové do oficiálního programu nejprestižnějšího světového festivalu, Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Poetická road movie v produkci Dagmar Sedláčkové ze společnosti MasterFilm zavítala do soutěžní sekce Un Certain Regard. Film vznikl v česko-slovensko-italské koprodukci. Uvedení filmu Karavan v hlavním programu festivalu byl pro českou audiovizi historickým momentem. Posledním majoritně českým filmem uvedeným v Cannes byl v roce 1994 surrealistický film Lekce Faust režiséra Jana Švankmajera. Jedinou českou režisérkou, která se před Zuzanou Kirchnerovou do programu festivalu v Cannes probojovala, byla Věra Chytilová s filmem Ovoce stromů rajských jíme vybraným do soutěže v roce 1970.

Příznivce české animace jistě potěšil také poslední ročník festivalu animovaného filmu v Annecy, který je pro animaci zásadním evropským setkáním – a kde má v posledních letech česká animace stabilně silné zastoupení. Loňská bohatá účast českých filmů v programu, která navázala na tu předloňskou, je potvrzením silné pozice české animace na světové scéně. Dva české krátké filmy soutěžily v oficiální soutěži krátkých filmů. Prvním z nich byl stop-motion podmořský muzikál 9 milionů barev, nejnovější dílo animátorky Báry Anny, u něhož se již podruhé spojila s produkční společností Bionaut a producentem Jakubem Košťálem. Druhým českým soutěžním zástupcem byl Atomik Tour, který koprodukovala společnost MAUR film s francouzskou společností Vivement Lundi !. Režisérem filmu, jenž se zaměřuje na fenomén temného turismu, je Bruno Collet, jehož předchozí krátký film Nezapomeň na mě získal nominaci na Oscara. Soutěž absolventských filmů v Annecy přivítala film Lepší člověk, krátký animovaný dokument začínající režisérky Elišky Jiráskové, který produkovala její alma mater, FAMU. Film zkoumá vztah mezi kulturistikou a vnímáním vlastního těla prostřednictvím výpovědí tří mužů, kteří se obrátili k fitness jako reakci na minulá traumata. Vizuálně film využívá komiksovou estetiku, která odkazuje na hypermaskulinní archetypy v populární kultuře. Na festivalu byl rovněž promítán krátký animovaný spot Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem z dílny Hanny Palamarchuk, který vznikl za účelem propagace výstavy ke stému výročí úmrtí Franze Kafky. V soutěži Contrechamp byl uveden již výše zmíněný film Pohádky po babičce. V neposlední řadě se v programu festivalu objevil také český příspěvek ve smíšené realitě – Křehký domov Ondřeje Moravce a Victorie Lopukhiny z produkce společnosti Brainz Immersive, který měl premiéru v sekci Venice Immersive v roce 2024 a v Annecy byl uveden v soutěžní kategorii krátkých VR filmů. Křehký domov nakonec získal v Annecy dvojici významných ocenění: cenu Krystal za nejlepší VR film a cenu Festivals Connexion určenou VR dílům.

V soutěži Flash na červnovém francouzském festivalu FIDMarseille, významné platformě „nové kinematografie“, premiéroval experimentální film Bardo (Česká republika, Slovensko) slovenské režisérky Viery Čákanyové, jenž za českou stranu produkoval Matej Sotník (Somatic Films). Film v pozdějších měsících roku zavítal i na další významné festivaly, včetně evropského svátku dokumentárního filmu IDFA v Amsterdamu.

Největší domácí filmový festival, MFF Karlovy Vary, v roce 2025 opět nabídl pestrý výběr českých filmů, z nichž mnohé měly na festivalu světovou premiéru. Do hlavní soutěže o Křišťálový glóbus byly letos vybrány dva české snímky: Sbormistr (Česká republika, Slovensko), první sólový celovečerní film Ondřeje Provazníka, a dokument Raději zešílet v divočině (Česká republika, Slovensko) slovenského režiséra Mira Rema o lidech, kteří se z vlastní vůle stali moderními poustevníky. Remův film se nakonec stal i držitelem Křišťálového glóbu, nejvyššího ocenění karlovarského festivalu. Sekce Proxima uvedla snímek Na druhé straně léta (Česká republika, Chorvatsko), druhý celovečerní film Vojtěcha Strakatého, jehož debut After Party měl premiéru na předloňském Benátském filmovém festivalu, a také slovensko-český dokument Neplacené volno (Slovensko, Česká republika) režisérky Pauly Ďurinové. Ve Varech premiéroval také dlouho očekávaný celovečerní debut Dužana Duonga, česko-vietnamský film Letní škola, 2001 (Česká republika, Slovensko), anketní dokument Český filmový projekt Marka Nováka a Mikuláše Novotného, filmový sestřih celosvětově úspěšné středověké open-world RPG videohry Kingdom Come: Deliverance II a dvě další slovensko-české koprodukce: celovečerní debut Kataríny Gramatové Nahoře nebe, v dolině já, který měl premiéru na festivalu v Tokiu 2024, a Duchoň Petra Bebjaka, životopisný film o populárním slovenském zpěvákovi Karolu Duchoňovi. Sekce Imagina nabídla ve světové premiéře nový celovečerní film Ondřeje Vavrečky 1+1+1 (Česká republika, Slovensko). A konečně program FUTURE FRAMES: Generation NEXT of European Cinema, jejímž pořadatelem je organizace European Film Promotion (EFP), do níž patří i Czech Film Center, uvedla ve světové premiéře krátký studentský film Terézie Halamové Pes a vlk produkčně zaštítěný producentkou Natálií Pavlove (Other Stories).

Na srpnovém MFF Locarno byly v rámci programu Locarno Kids uvedeny dva české rodinné celovečerní filmy: dojemný válečný příběh Jána Sebechlebského Tichá pošta (Česká republika, Slovensko, Srbsko) v produkci Julietty Sichel z 8Heads Productions společně s českou minoritní koprodukci Skřítek: Nový začátek (Polsko, Česká republika) Krzysztofa Komandera, moderním fantasy dobrodružstvím, které za českou stranu koprodukovali Michal Sikora z Lonely Productions a Viktor Tauš z Heaven’s Gate. Výběr navázal na loňskou účast v tomtéž programu, kde byly promítány filmy Život k sežrání Kristiny Dufkové a Neberte nám hřiště! slovinského režiséra Klemena Dvornika.

Světové premiéry dvou celovečerních filmů s českou koprodukční stopou uvedl také proslulý filmový festival v Benátkách, který v roce 2025 vstoupil již do svého 82. ročníku. V soutěži Orizzonti debutovalo psychologické drama Terezy Nvotové Otec (Slovensko, Česká republika, Polsko). Film produkovali Veronika Paštéková a Anton Škreko pro společnost DANAE Production (Slovensko) společně s Karlem Chvojkou a Milošem Lochmanem ze společnosti moloko film (Česká republika) a polskou společností Lava Films. V sekci Spotlight představil bulharský režisér Stephan Komandarev film Made in EU (Bulharsko, Německo, Česká republika), drama, které se zabývá vykořisťováním pracovníků v bulharském textilním průmyslu. Snímek za českou stranu koprodukoval Pavel Strnad pod hlavičkou společnosti Negativ. Zvukový design a finální mix filmu zajistil v České republice Martin Jílek ze společnosti Soundsquare. Společnost Negativ je dlouhodobým podporovatelem angažovaného mezinárodního autorského filmu, jak dokazuje například i koprodukční účast na filmu Ztracená řeč (Izrael, Polsko, Česká republika) Mihala Brezise a Odeda Binnuna, jenž v roce 2025 premiéroval na festivalu v Tribece.

Česká kinematografie se vrátila také na nejprestižnější filmový festival v Severní Americe, Mezinárodní filmový festival v Torontu, a sice s filmem Franz (Česká republika, Německo, Polsko) uvedeným v sekci Special Presentations, kaleidoskopickým portrétem Franze Kafky v režii polské režisérky Agnieszky Holland. Film se odchyluje od tradičního rámce biografického filmu a nesnaží se vysvětlovat Kafkův život ani literární odkaz. Namísto toho využívá Kafkův fragmentární pohled na svět jako tvůrčí metodu. Franze produkovaly Šárka Cimbalová a Agnieszka Holland pro Marlene Film Production (Česká republika) ve spolupráci s X Filme Creative Pool (Německo) a Metro Films (Polsko). Výběr Franze do programu MFF v Torontu je potvrzením toho, že se v uplynulém desetiletí stalo Toronto stabilní platformou pro prezentaci rostoucího mezinárodního renomé české kinematografie – připomeňme, že v uplynulých letech se uvedení v Torontu dočkalo například i Nabarvené ptáče Václava Marhoula, Oběť Michala Blaška či oceňované krátké filmy Dcera a Electra Darii Kaščevové či Milý, tati Diany Cam Van Nguyen.

Na 73. ročníku Mezinárodního filmového festivalu ve španělském San Sebastiánu byla česká kinematografie prezentována v hlavní soutěži rodinným dramatem Nevděčné bytosti (Česká republika, Slovensko, Polsko, Slovinsko, Chorvatsko) v režii Olma Omerzu, jenž deset let dříve debutoval v San Sebastiánu s filmem Rodinný film. Nevděčné bytosti jsou koprodukcí pěti zemí pod vedením Jiřího Konečného ze společnosti Endorfilm. Konečný se pro tento projekt znovu spojil s mezinárodními partnery z předchozích Omerzuových filmů, včetně Roka Bička ze slovinské společnosti Cvinger Films či Mariusze Włodarského a Marty Gmosińské z polské společnosti Lava Films. Mezi dalšími koproducenty je například také Michal Sikora ze společnosti Lonely Production. Vedle Nevděčných bytostí měl na festivalu evropskou premiéru také Franz Agnieszky Holland (rovněž v hlavní soutěži), žánrově nezařaditelný impresionistický portrét Franze Kafky a jeden z loňských nejžádanějších českých filmů současně.

České filmy nechyběly ani na významných festivalech během nabité podzimní festivalové sezóny. Varšavský filmový festival, který nové české filmové tvorbě tradičně věnuje značný prostor, nabídl v oficiálním výběru Otce Terezy Nvotové, Sbormistra Ondřeje Provazníka a Karavan Zuzany Kirchnerové, všechny v polské premiéře. Kromě toho se na festivalu ve světové a mezinárodní premiéře objevily rovněž dvě minoritní české koprodukce: Hladovka (Litva, Česká republika, Lotyšsko) Karolise Kaupinise s koprodukční účastí Mikuláše Novotného (Background Films) a Anorgasmia (Kanada, Island, Česká republika) Jona Einarssona Gustafssona s českým produkčním zastoupením v osobě Jakuba Rálka (BFILM.cz). Slovenský herec Milan Ondrík si za emotivní herecký výkon ve filmu Otec odnesl z festivalu Zvláštní uznání.

Velkou událostí jak pro zahraniční, tak pro české dokumentaristy byl Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Stejně jako v uplynulých letech, i loni se mnoho českých filmů dočkalo v Jihlavě světové premiéry v rámci sekce Česká radost. Letos šlo o následující filmy: Amiřiny děti v režii Markéty Ekrt Válkové a v produkci Kateřiny Černé z Negativu, Amoosed: losí odysea Hany Novákové v produkci Kateřiny Traburové z LaDamplinque, Kaprálová Petra Záruby v produkci Alice Tabery (Cinepoint), Království mýdlových bublin Taťány Markové v produkci Jarmily Poláková a Jana Bodnára (Film & Sociologie), Osm milimetrů rodiny Michala Böhma v produkci Zdeňka Holého ze společnosti Vernes, Virtuální přítelkyně Barbory Chalupové v produkci Pavly Klimešové z Helium Film a konečně Vládce Grolich Jakuba Ondráčka v produkci Jakuba Ondráčka a Rebeky Fučíkové z FAMU. V loňském roce si z jihlavského festivalu řada českých filmů odvezla také významná ocenění. Čas do zásahu Vitalije Manského získal cenu za Nejlepší český dokumentární film v sekci Česká radost, malý film o znásilnění Nebe Motýlové vyhrál Nejlepší český experimentální dokumentární film v sekci FASCINACE: EXPRMNTL.CZ a Hlavní cenu publika obdržel Pan Nikdo proti Putinovi.

30. ročník Mezinárodní filmového festivalu v jihokorejském Pusanu představil asijskému publiku Franze Agnieszky Holland a Nouzový signál začínající filmařky Samary Sagynbaevové, kyrgyzsko-český dokument o lidských právech, který pojednává o svobodě slova v postsovětském politickém a společenském kontextu koprodukovaný Veronikou Janatkovou (Pandistan).

DOK Leipzig, který je mezi světovými festivaly proslulý svou unikátní kombinací dokumentárního a animovaného programu, loni nabídl německou premiéru filmu Raději zešílet v divočině Mira Rema a ukrajinsko-francouzsko-českou koprodukci Královny radosti Olgy Gibelindy, oba v divácké soutěži.

Další významný festival dokumentárních filmů, Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Amsterdamu (IDFA), hostil – kromě již dříve zmíněného filmu Bardo – světovou premiéru celovečerního dokumentárního debutu Západ režiséra Martina Imricha a producentů Ondřeje Šejnohy z FAMU a Víta Janečka z D1film v soutěži Envisions.

V programu 29. ročníku filmového festivalu Tallinn Black Nights (PÖFF) bylo uvedeno celkově patnáct českých filmů různých nálad a formátů, z toho tři ve světové premiéře. Premiérově se na festivalu v Tallinnu představila minoritní česká koprodukce Měsíc je můj otec (Gruzie, Německo, Lucembursko, Belgie, Česká republika, Turecko) režiséra George Ovashviliho, koprodukovaná Karlou Stojákovou z Axman Production. Další minorita ve světové premiéře, Čínské moře (LT, PL, TW, CZ) Jurgise Matulevičiause, koprodukovaná Jakubem Košťálem z Bionautu, soutěžila v sekci Critics' Picks Competition. A 25. ročník subfestivalu Just Film, jenž se specializuje na filmy pro děti a mládež, uvedl v rámci soutěžního programu ve světové premiéře rodinný film Bubák (Česká republika, Slovensko) Kateřiny Karhánkové a Tomáše Pavlíčka, za nímž produkčně stojí Jakub Mahler a Tomáš Michálek ze společnosti MasterFilm.

Nominace a ocenění

Výrazným úspěchem české animace a českého filmu obecně je nominace celovečerního animovaného filmu Pohádky po babičce (Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Francie) na Evropské filmové ceny, a to v kategoriích Nejlepší celovečerní animovaný film a Nejlepší celovečerní film. Vedle toho Česká republika získala další tři nominace pro neortodoxní životopisný film Agnieszky Hollandové Franz, jenž získal nominaci na Evropskou filmovou cenu pro německého herce Idana Weisse v kategorii Nejlepší evropský herec, pro Michaelu Horáčkovou Hořejší v kategorii Nejlepší evropský kostýmní výtvarník a Gabrielu Polákovou v kategorii Nejlepší evropský maskér a kadeřník. Celkově tedy české filmy utržily pět nominací na Evropské filmové ceny.

Česká animace zaznamenala úspěch na Evropských cenách za animaci 2025, známých také jako Emile Awards. Dvojice krátkých animovaných filmů produkovaných společností MAUR film, I Died in Irpin (Česká republika, Slovensko, Ukrajina) ukrajinské animátorky Anastasiie Falileievy a Joko (Polsko, Německo, Česká republika) polské animátorky Izabely Plucińské, získaly ocenění Best of the Best (I Died in Irpin) a Best Character Design and Backgrounds (Joko) v kategorii krátkých filmů.

Pamětihodným uznáním pro český film je nominace filmu Pan Nikdo proti Putinovi do užšího výběru 98. ročníku Cen akademie v kategorii celovečerních dokumentárních filmů. Na shortlistu však nechybí ani zástupci české animace. Do užšího výběru v kategorii krátkých animovaných filmů se dostaly také filmy Hurikán Jana Sasky a I Died In Irpin Anastasiie Falileievy. Pro úplnost dodejme, že do boje o Oscary vyslalo loni Česko dokumentární film Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské. Další tři filmy se dočkaly nominace za Polsko (Franz), Slovensko (Otec) a Dánsko (Pan Nikdo proti Putinovi).

Jedno ze dvou nejdůležitějších národních ocenění v oblasti audiovize, Ceny české filmové kritiky, které každoročně uděluje Sdružení české filmové kritiky výrazným českým filmovým a televizním počinům uplynulého roku a jejich tvůrcům, ocenili jako Nejlepší český film za rok 2024 Amerikánku. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral během večera 15. Cen české filmové kritiky celkem tři sošky, další dvě připadly celovečernímu hranému debutu Veroniky Liškové Rok vdovy. Celkem bylo oceněno sedm děl, včetně jedné televizní série.

Na 32. ceremoniálu Českých lvů v březnu 2025 dominovalo historické drama Jiřího Mádla Vlny, které získalocenu za nejlepší film a dalších pět ocenění, včetně ocenění pro nejlepšího režiséra a nejlepší scénář. Cena za nejlepší dokumentární film putovala k portrétnímu dokumentárnímu filmu Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské a Pavla Beretová získala cenu za nejlepší herečku v hlavní roli za Rok vdovy. Cena Magnesia za nejlepší studentský film, jejímž partnerem je i Státní fond audiovize, byla udělena Pole Kazak za animovaný krátkometrážní film Plevel.

Prodej českých filmů do zahraničí

Několik českých filmů bylo v roce 2025 úspěšných i v oblasti zahraničních prodejů. Zdaleka největší dosah měl snímek Franz Agnieszky Holland, který byl prodán do následujících teritorií: Austrálie a Nový Zéland (Sharmill Films), Pobaltí (Kino Pavasaris), země Beneluxu (September Film), Bulharsko (Cinelibri), balkánské země (MCF Megacom), Řecko a Kypr (Cinobo), Maďarsko (Vertigo), Island (Bio Paradis), Itálie (Movies Inspired), Japonsko (Medallion Media), Latinská Amerika (Great Movies Distribution), Severní Amerika (Cohen Media Group), Portugalsko (No Comboio), Rumunsko (Independenta Film), skandinávské země (Future Film), Španělsko (Filmin), Taiwan (Andrews Film) a Ukrajina (Arthouse Traffic).

Úspěšnou mezinárodní distribucí se může pochlubit rovněž Karavan Zuzany Kirchnerové. Prodán byl do následujících zemí: Francie (Les Alchimistes), Řecko a Kypr (Ama Films), Španělsko (Reverso Films), Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Kosovo, Makedonie, Černá hora, Srbsko a Albánie (Fivia). Pro následující země získala streamovací vysílací práva společnost HBO: Albánie, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Moldávie, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko, Kosovo, Černá hora, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a Bulharsko.

Široké distribuční pokrytí měl také Otec Terezy Nvotové, jenž se dostal do následujících teritorií: Itálie a Malta (Fandango Distribution), Francie (Epicentre Films), Španělsko a Andorra (Reverso Films), baltské země (Kino Pavasaris), Řecko a Kypr (Cinobo), země Beneluxu (Arti Film) a Turecko a Kypr (Kinova Art).

Sbormistr Ondřeje Provazníka byl prodán do Španělska a Andory (A Contracorriente), Portugalska (Projectos Paralelos), Maďarska (Pannonia), Polska (Live In Cinema) a Japonska (Crépuscule Films).

Animovaný snímek Pohádky po babičce režisérů Davida Súkupa, Patrika Pašše, Leona Vidmara a Jeana-Clauda Rozeca byl prodán do Indonésie (Falcon), Španělska a Andory (Pack Magic), Chorvatska (Hulahop), Litvy (Skalvijos kino Centras), Lotyšska (Riga IFF), Itálie (Trent Film), Beneluxu (Periscoop Film) a zemí Latinské Ameriky – Chile, Peru, Argentiny, Kolumbie, Ekvádoru, Uruguaye, Paraguaye, Bolívie, Brazílie, Mexika, Belize, Kostariky, Salvadoru, Guatemaly, Hondurasu, Nikaragui (Cinetopia).

Český film na mezinárodních industry akcích

Řada připravovaných českých filmů rozmanitých žánrů se v průběhu roku představila mezinárodnímu odbornému publiku na důležitých industry akcích a setkáních.

Na 42. ročníku koprodukčního trhu CineMart, jenž probíhá v rámci filmového festivalu v Rotterdamu, představila česko-vietnamská filmařka Diana Cam Van Nguyen něžné romantické drama Mezi světy, svůj debutový celovečerní projekt, který kombinuje kolážovou animaci s prvky hraného filmu. Film produkuje Karolína Davidová ze společnosti 13ka ve spolupráci s francouzskými Arte France a s podporou francouzské kulturní instituce CNC.

Na koprodukčním fóru EuroConnection v rámci festivalu krátkometrážních filmů v Clermont-Ferrand byly odbornému publiku představeny projekty Efekt mořské panny (Česká republika, Francie) režisérky Markéty Magidové, jenž produkčně zajišťuje Martin Vandas ze společnosti MAUR film, a slovenský krátkometrážní film Last Night of the Year (Slovensko, Česká republika) režisérky a scénáristky Ivany Hucíkové, který za českou stranu koprodukuje Natália Pavlove ze společnosti Other Stories.

Na koprodukční trh Berlinale přivezla produkční společnost nutprodukce šestidílnou true crime minisérii Naši lidé v režii oceňované Terezy Nvotové. Společnost nutprodukce tak navázala na úspěch z minulých let, kdy zde uvedla minisérii Podezření, která se stala vůbec první minisérií ze střední a východní Evropy uvedenou na největším německém filmovém festivalu. Scénář k minisérii napsal Miro Šifra, mimo jiné autor scénáře k filmu Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka.

Na CARTOON MOVIE, koprodukčním trhu, který se specializuje na celovečerní animované projekty a koná se v březnu ve francouzském Bordeaux, se z českých projektů objevil film Bezčasí (Česká republika, Francie) Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka, jenž za českou stranu produkuje společnost Hausboot (Česko) ve spolupráci s francouzskými Les Films du Cygne.

Na bulharských Sofia Meetings, industry platformě a koprodukčním trhu v rámci festivalu v Sofii, se v loňské roce představilo hned několik českých filmových a televizních projektů. V sekci Works in Progress, zaměřené na prezentaci rozpracovaných děl pro sales agenty, distributory a zástupce festivalů, se objevil nový celovečerní film Šimona Holého Chica Checa, produkovaný Alžbětou Janáčkovou ze společnosti SilkFilms, a dále minoritní koprodukce Měsíc je můj otec režiséra George Ovashviliho, na české straně produkovaná Karlou Stojákovou ze společnosti Axman Production. Hlavní pitching Sofia Meetings představil Czech Film Springboard projekt Hotel Záhoří Jana Švejkara, produkovaný Petrem Oplatkou ze společnosti Stairway Films, spolu s televizním seriálem Šepot z lesa Damiána Vondráška, rovněž produkovaným Petrem Oplatkou ze Stairway Films.

Program Short Film Sessions na loňském Brussels CoProMarket, industry části festivalu krátkých filmů v Bruselu, představil jeden projekt z České republiky: Empty House režisérky Sheidy Sheikhhy, který produkuje Apoorva Satish ze společnosti Off Beat Films.

Na Mezinárodním trhu animovaných filmů v Annecy byly dva české projekty vybrány do programu Mifa Pitches, klíčové platformy pro představení originálních animovaných děl ve vývoji. Prvním projektem byly Kaštánci Filipa Maška, jehož premiéra je naplánována na rok 2027. Film, vytvořený pomocí 3D animace s využitím programovacího jazyku Unreal Engine, produkovala společnost Pure Shore ve spolupráci s moloko film a Fabian&Fred. Dalším českým projektem je animované politické drama Severka, které sleduje emocionální cestu sedmnáctileté severokorejské uprchlice, která se přizpůsobuje životu v Jižní Koreji. Film koprodukuje české studio Hausboot a francouzská společnost Les Films du Cygne, jejichž předchozí spolupráce, celovečerní film Myši patří do nebe, měl premiéru v Annecy v roce 2021. Příběh filmu Severka vychází ze stejnojmenné non-fiction knihy české koreanistky a autorky Niny Špitálníkové.

Sestry, připravovaný dokumentární film režisérky Terezy Bernátkové, produkovaný Dagmar Sedláčkovou a Natálií Pavlove pro společnost MasterFilm, byl vybrán mezi 35 projektů do prestižního programu DOK Co-Pro Market, mezinárodní platformy v rámci festivalu DOK Leipzig.

Koprodukční fórum Agora Crossroads, jenž se odehrává v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Soluni, představilo film V dobré víře režisérky Anny Wowry, za nímž produkčně stojí Julie Soffer ze společnosti Perfilm.

Řada českých filmových profesionálů se zúčastnila také koprodukčního trhu Connecting Cottbus, který se koná během MFF v německém Cottbusu. V rámci výběru projektů v sekci cocoPITCH byl odbornému publiku představen česko-slovenský projekt Attention Whores Alice Badnárikové, který za českou stranu produkují Valeria Borkovcová a Tomáš Hrubý ze společnosti nutprodukce. Projekt zde získal dvě ocenění: The Producers Network Award a The MIDPOINT Institute Consulting Award. Výběr cocoWIP pak nabídl další tři české projekty: Monarch (Rumunsko, Česká republika, Francie) v režii Dana Radu Mihaie, který za českou stranu koprodukuje Julietta Sichel ze společnosti 8Heads Productions, Výměny (Severní Makedonie, Česká republika, Bosna a Hercegovina, Bulharsko) v režii Gjorce Stavreského s českou koprodukční účastí Alžběty Janáčkové ze společnosti SilkFilms, a konečně Mistryně Bohdana Karáska, který produkuje Ondřej Lukeš ze společnosti Beginner's Mind.

Baltic Event Co-Production Market at Industry Tallinn v loňském roce představil hned čtyři české projekty: Ze dna, třetí celovečerní film Vojtěcha Strakatého, který byl nedávno uveden v rámci našeho programu Czech Film Springboard, Hodina mezi psem a vlkem Terézie Halamové, celovečerní pokračování jejího krátkého filmu Pes a vlk, televizní seriál Moloch Files Lukáše Hanuláka a televizní seriál Frontwards Michala Kollára. Jan Čadek, producent filmu Ze dna, získal na akci cenu The Producers Network Prize.

Chystaný dokumentární film La Mona režisérky Nadji Drost, který produkuje Michal Sikora ze společnosti Lonely Production, byl prezentován v rámci pitchingového programu dok.incubator na festivalu IDFA. Projekt, sledující život mladé ženy, která se stane vůdkyní povstalců FARC v Kolumbii, získal cenu na postprodukci v hodnotě 6 500 €.

Dodejme, že Czech Film Center, oddělení Státního fondu audiovize, uzavřelo v roce 2025 také několik důležitých partnerství a spoluprací, které značně posílily prezentaci české audiovize v zahraničí – ať už prostřednictvím konkrétních filmů či tematických focusů, nebo odbornými akcemi a účastí českých producentů na mezinárodních eventech. Konkrétně šlo o partnerství s platformou Inspirational labs na koprodukčním trhu When East Meets West v Terstu, filmovým festivalem v Göteborgu, trhy Berlinale Co-Production Market a Berlinale Series Market, festivalem Series Mania, platformami Producers Network a AnimationDay na Marché du Film v Cannes, knižním veletrhem Frankfurter Buchmesse, Les Arcs Industry Village na festivalu v horském Les Arcs, anebo s baskickým festivalem krátkých a dokumentárních filmů Zinebi, kde v loňském roce proběhla velkorysá retrospektiva české animace.

Zviditelnit český film se podařilo také díky dlouholetému členství Czech Film Center v organizaci European Film Promotion (EFP). Ta, mimo jiné, spoluorganizuje program FUTURE FRAMES na festivalu v Karlových Varech (loni zde byl uveden krátkometrážní film Terézie Halamové Pes a vlk) či mezinárodním program EUROPE! Voices of Women+ in Film, jehož cílem je propůjčit hlas ženským evropským tvůrkyním na mezinárodní scéně a jenž se v současnosti odehrává ve spolupráci s festivaly v Sydney, v Pusanu a s Festivalem do Rio v Brazílii. V rámci druhého zmíněného programu se v loňském roce objevily Agnieszka Holland s Franzem a Tereza Nvotová s Otcem.

Prostřednictvím svého programu Film Sales Support, který poskytuje granty evropským distribučním společnostem na propagaci a prodej evropských filmů na mimoevropské trhy, podpořila EFP české majoritní a koprodukční filmy Karavan, Franz, DJ Ahmet a Velikonoční pondělí, a to v celkové výši 17 403 €.

Mezinárodní podpora a filmy před dokončením

Film Cowgirl, nadcházející celovečerní projekt Michala Blaška, který za českou stranu produkuje Tomáš Hrubý ze společnosti nutprodukce, získal v roce 2025 koprodukční podporu z fondu Eurimages ve výši 240 000 €. Film, odehrávající se na slovenském venkově, rozehrává na westernovém půdorysu drama o dospívání s výraznými sociokritickými přesahy a uvedení se dočká tento rok.

V roce 2026 se však na plátna kin dostane i řada dalších očekávaných českých filmů: časosběrný dokument Bára B. legendární režisérky Heleny Třeštíkové v produkci Pavla Strnada a Kateřiny Černé (Negativ), letní tragikomedie Dovolená v Českém ráji o ztrátě a znovuobjevení rodinného porozumění v režii Adama Kolomana Rybanského a v produkci Pavla a Evy Váchových ze společnosti Bratři, Divočina Evženie Brabcové, existenciální groteska o budování a boření rodinných mýtů, lásce, paměti a pomíjivosti v produkci Jakuba Rálka (BFILM.cz), satirická černá komedie Zvíře, celovečerní debut Milady Těšitelové v produkci Julie Markové Žáčkové (NOCHI FILM), komedie Kluci to vidí jinak než holky Davida Ondříčka v produkci společnosti Lucky Man Films, slovensko-české drama Pramen Ivana Ostrochovského, které za českou stranu produkují Pavel Strnad a Petr Oukropec ze společnosti Negativ, velkolepé česko-německé animované dobrodružství Velrybí píseň, jenž režíruje Reza Memari a produkuje Jiří Míka ze společnost PFX, rodinný animovaný film Born in the Jungle Edmundse Jansonsona s českou produkční účastí Vladimíra Lhotáka (Hausboot), celovečerní česko-chorvatský animovaný film Arsena Antona Ostojiće Křišťálová planeta v produkci Petr Horáka z Alkay Animation Prague, ale také biografická dokumentární esej Kdyby se holubi proměnili ve zlato v produkci Kláry Mamojkové a Wandy Kaprálové (CLAW films), v níž režisérka Pepa Lubojacki sleduje život čtyř členů jedné rodiny, jejichž podobně prožívaná minulost přerostla v zásadně se lišící současnost, či působivý etnozoologický dokument Amoosed: losí odysea Hany Novákové, ponor do nejednoznačného spletence lidsko-losích vztahů, který produkčně zaštítila Kateřina Traburová ze společnosti LaDamplinque.