České filmy na festivalech

České filmy různých žánrů vzbudily i v roce 2024 velký zájem mezinárodních multižánrových i specializovaných festivalů. Nejvíce rezonovala dramata z historie i ze současnosti, dokumentární portréty, animace pro děti i dospělé a zájem byl také o ambiciózní projekty mladých tvůrců a tvůrkyň, kteří překračují zaběhlé hranice žánrů a ve svých filmech kombinují různé prvky.  

První velký festival roku, MFF Rotterdam, který se zaměřuje na začínající autory a inovativní světová díla, představil českou kinematografii v různých formách a podobách. Poprvé v historii festivalu měl loni český film svého zástupce i v soutěži Tiger Short Competition. Experimentální krátký film Marie-Magdaleny Kochové 3 MWh, filmová báseň o nerůstu a popření antropocentrismu, se dotýká vztahu člověka a elektrické energie. Do hlavní soutěže, Tiger Competition, si rotterdamský festival vybral iránsko-německo-český koprodukční film Me, Maryam, the Children and 26 Others debutujícího iránského režiséra Faršada Hášemího, o osamělé třicátnici, která se rozhodne na 6 dnů pronajmout svůj byt filmařům. Oba filmy byly festivalovému publiku představeny ve světové premiéře. Sekce Limelight uvedla oceňované drama Agnieszky Holland Hranice a Cinema Regained, věnovaná filmovému dědictví, restaurovanou verzi úsměvného režijního debutu legendy československé nové vlny Ester Krumbachové, Vražda Ing. Čerta z roku 1970. V sekci určené dětem a rodinným filmům se představila česká animace trojicí krátkých filmů: Pouštět draka Martina Smatany z roku 2019, 2D animací Filipa Diviaka Jmenuju se Edgar a mám krávu a filmem Pračka Alexandry Májové, vtipným podobenstvím o lidských vztazích.

Na navazujícím Berlinale uvedla sekce Panorama ve světové premiéře sugestivní portrét české fotografky Libuše Jarcovjákové, legendy světové fotografie, která se vzepřela všem konvencím a prostřednictvím svých fotografií už od 70. let minulého století dokumentuje každodennost, zkoumá lidskou identitu, tělesnost, vztahy a emoce. Dokument Ještě nejsem, kým chci být v režii Kláry Tasovské, která společně s Lukášem Kokešem film i produkovala (společnost Somatic Films), nadchl nejen publikum na Berlinale, ale do konce roku 2024 se objevil v programu dalších 47 festivalů. V programové sekci Forum proběhla světová premiéra filmu ukrajinského režiséra Romana Bondarčuka Redakce – koprodukčního dramatu s minoritní českou účastí, zachycující atmosféru ukrajinského Chersonu těsně před jeho tragickou proměnou v důsledku války. Českým koproducentem je Dagmar Sedláčková ze společnosti Masterfilm. 

Na březnovém CPH:DOX v Kodani, důležité mezinárodní platformě pro dokumentární film, proběhla světová premiéra investigativního dokumentu Apoleny Rychlíkové Hranice Evropy o těžkých podmínkách pracovních migrantů v západní Evropě, které si na vlastní kůži vyzkoušela protagonistka filmu, novinářka Saša Uhlová. Film v produkci Hypermarket Filmu soutěžil hned ve dvou sekcích festivalu: F:ACT AWARD a  HUMAN:RIGHTS AWARD. Ve světové premiéře byl na festivalu uveden i meditativní dokument Lišejníky z produkce Víta Janečka z D1film v režii Ondřeje Vavrečky, které zaujal způsob existence lišejníků – jedněch z nejstarších organismů, kterým se podařilo osídlit souš. Film si v soutěžní sekci NEW:VISION vysloužil Zvláštní uznání poroty. Nesoutěžní sekce festivalu divákům nabídla i už zmiňovaný dokument Ještě nejsem, kým chci být.

Jedna ze sekcí hlavního programu MFF Cannes věnovaná mladým nadějným režisérům – La Cinef – představila výběr z 2000 přihlášených krátkých a středometrážních filmů filmových škol z celého světa. Z České republiky se do něj probojoval alegorický příběh Plevel původem ruské režisérky Poliny Kazak, která v něm použila osobitou techniku olejomalby na skle. Film vznikl v produkci MAUR film a koprodukci Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). 

Příznivce české animace jistě potěšil také poslední ročník festivalu animovaného filmu v Annecy, který je pro animaci zásadním evropským setkáním. Z devíti českých filmů vybraných do programu byly oceněny čtyři. Celovečerní Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové v české produkci Matěje Chlupáčka ze společnosti Barletta, který se vtipně a originálně vyjadřuje k tématu dětské obezity, získal prestižní Cenu poroty Contrechamp. Diváckou cenu si odnesl černobílý 2D Hurikán Jana Sasky, inspirovaný estetikou knižních noir komiksů. Dva krátkometrážní animované filmy s českou účastí uspěly v kategorii Zvláštních ocenění: Cenu za nejlepší filmovou hudbu v krátkém filmu získal film Joko – hliněná stop-motion animace (claymation) Izabely Plucińské, a Cenu mladého publika populární Ahoj léto slovensko-české režijní dvojice Martin Smatana a Veronika Zacharová. Koproducentem všech tří oceněných krátkých filmů je společnost MAUR film.

Největší domácí filmový festival, MFF Karlovy Vary, nabídl v roce 2024 celkem 24 českých filmů, řadu z nich ve světové premiéře. V hlavní soutěži o Křišťálový glóbus se utkala Světýlka, třetí celovečerní film Beaty Parkanové, český minoritně koprodukční film Ema a smrtihlav slovenské režisérky Ivety Grófové a tragikomedii debutujícího Adama Martince Mord o rodinném setkání na tradiční české zabijačce, který nakonec získal Zvláštní uznání poroty. Stejné ocenění, ale v sekci Proxima, získalo také intimní rodinné drama Od marca do mája Martina Pavola Repky. V sekci Zvláštní uvedení se promítaly dva nové české celovečerní hrané filmy – satirická komedie režiséra Jiřího Havelky Zahradníkův rok a film Jiřího Mádla Vlny, který přibližuje dramatické události spojené se sovětskou invazí do Československa v roce 1968 z pohledu novinářů pracujících v mezinárodní redakci Československého rozhlasu. Vlny si z Karlových Varů odnesly Diváckou cenu deníku Právo. Sekce Zvláštní uvedení představila také čtyři nové české dokumenty: Architektura ČSSR 58-89 Jana Zajíčka, Ta druhá, celovečerní debut režisérky Marie-Magdaleny Kochové, tata_bojs.doc Marka Najbrta a také Ještě nejsem, kým chci být Kláry Tasovské. Ve Varech byl ve světové premiéře uveden také dokument Janžurka Theodory Remundové. Program Future Frames – Generation NEXT of European Cinema, organizovaný́ MFF Karlovy Vary a European Film Promotion, již od roku 2015 pomáhá́ talentovaným evropským režisérům nastartovat kariéru. Loni se v něm představila Marie-Magdalena Kochová se svým už zmiňovaným krátkým filmem 3 MWh.

Na srpnovém MFF Locarno, v rámci programu Locarno Kids, byly uvedeny dva české celovečerní filmy: Animovaný Život k sežrání Kristiny Dufkové a ve světové premiéře také koprodukční hraný film Neberte nám hřiště! slovinského režiséra Klemena Dvornika, který za Česko koprodukovala společnost BFILM.cz.

Světové premiéry tří českých celovečerních filmů uvedl proslulý Benátský filmový festival – dva z nich v sekcích Orizzonti a Orizzonti Extra, které upozorňují na nejnovější estetické a výrazové trendy ve světové filmové tvorbě. V nesoutěžní sekci Orrizonti Extra  představil svůj celovečerní debut After Party Vojtěch Strakatý. Drama, jehož producentem je Marek Novák ze Xova Films, ukazuje osobní a finanční rozvrat v životě jedné současné rodiny. V sekci Orizzonti soutěžila doku-komedie Je to ve hvězdách Petera Kerekese, která zkoumá lidské touhy prostřednictvím astrologie, a následně se stala jedním z nejžádanějších festivalových filmů (MFF Toronto, MFF Chicago, Tallinn Black Nights, DOK Leipzig, MFDF Ji.hlava). Českým minoritním koproducentem filmu je Artcam Films. A do třetice, v sekci Venice Immersive uvedl Ondřej Moravec svůj nejnovější počin Křehký domov, využívající pokročilou technologii smíšené reality. Film, který spolurežírovala Viktorie Lopuchinová, zkoumá dopad války na obyčejné ukrajinské rodiny.

Během nabité podzimní festivalové sezóny se české filmy nejrůznějších formátů, žánrů a délek objevily na mnoha významných festivalech po celém světě. Varšavský filmový festival, který nové české kinematografii tradičně věnuje hodně prostoru, nabídl pět českých filmů, z toho tři ve světové nebo mezinárodní premiéře. Světovou premiéru celovečerního dokumentu Válečný zpravodaj, který natočili Benjamin Tuček a David Čálek, hostila dokumentární soutěž festivalu. Film, který očima (a hlasem) zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu Martina Dorazína přibližuje válku na Ukrajině, si z Varšavy odnesl prestižní cenu za nejlepší celovečerní dokument. V Mezinárodní soutěži varšavského festivalu mělo mezinárodní premiéru akční policejní drama Válka policajtů režiséra Rudolfa Biermanna a v mezinárodní premiéře se v soutěži 1-2 Competition představil také hraný debut Veroniky Liškové Rok vdovy, pojednávající o odvaze, naději a síle začít znovu po smrti životního partnera, který produkovala společnost Cinémotif Films. Koprodukční drama Wet Monday polské režisérky Justyny Mytnik, v němž patnáctiletá Klára bojuje s nočními můrami a záchvaty paniky v důsledku znásilnění maskovaným útočníkem, bylo k vidění v soutěžní sekci Free Spirit. Za českou stranu film koprodukovala společnost Bionaut. 

Celovečerní dokumentární debut Marie-Magdaleny Kochové Ta druhá, který vznikl v produkci Barbory Drtílkové a Víta Poláčka ze společnosti m3 films, byl v mezinárodní premiéře uveden na největším a nejprestižnějším asijském festivalu v jihokorejském Pusanu, který se konal v říjnu. Tento observační dokument přibližuje dlouhodobě opomíjené téma tzv. skleněných dětí, zdravých sourozenců v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami. 

Velkým svátkem, jak pro zahraniční, tak i pro české dokumentaristy, je Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. Mnoho českých filmů se během jeho konání dočkalo světové premiéry i významných ocenění. V mezinárodní soutěži letos zvítězil slovensko-český dokumentární portrét první slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, Prezidentka v režii Marka Šulíka, a nejlepším českým dokumentárním filmem a vítězem sekce Česká radost se stal film o obchodu s chudobou Dům bez východu v režii Tomáše Hlaváčka. Cenu publika si také odnesl český film – Dajori Martina Páva a Nicolase Kourka, který si klade otázku, zda mateřská láska dokáže porazit nefunkční systém, v němž se ocitají sociálně vyloučené lokality.

DOK Leipzig, který je mezi světovými festivaly známý svou unikátní kombinací dokumentárního a animovaného programu, loni uvedl čtyři české filmy: česko-francouzský experimentální krátký film Hun Tun Magdaleny Hejzlarové v produkci Karolíny Davidové ze společnosti 13ka, Hurikán Jana Sasky, v soutěži krátkých animovaných filmů, celovečerní dokument Ta druhá Marie-Magdaleny Kochové, který se promítal v sekci Panorama: Střední a východní Evropa a byl oceněn Filmovou cenou MDR za vynikající východoevropský dokument, a konečně dokument Je to ve hvězdách Petera Kerekese v Divácké soutěži.

Významný evropský festival pro děti a mládež Cinekid si do svého programu vybral čtyři české filmy: krátký animovaný film O lýkožroutce Evy Matejovičové, krátký hraný film léto09 Nikolase Sanda, minoritní koprodukci Neberte nám hřiště! a slovensko-česko-francouzskou koprodukci Ahoj léto. 

Významným zastoupením na velkém asijském filmovém festivalu v roce 2024 byla kromě už uvedeného Pusanu také světová premiéra české minoritní koprodukce Nahoře nebe, v dolině já, celovečerního hraného debutu slovenské režisérky Kataríny Gramatové
v oficiální soutěži Mezinárodního filmového festivalu Tokio. Českým producentem tohoto sociálně laděného nízkorozpočtového filmu je Julie Marková Žáčková z NOCHI FILM.  

Festival Tallinn Black Nights neboli PÖFF, věnoval českému filmu velký prostor – ve svém programu uvedl třináct nových českých filmů různých žánrů. V mezinárodní premiéře se v oficiální soutěži představil film režiséra a producenta Viktora Tauše Amerikánka, vizuálně explozivní film o osudech jedné malé dívky bez domova, který je součástí rozsáhlejšího multimediálního projektu. Světová premiéra nejnovějšího filmu Petra Kazdy a Tomáše Weinreba Nikdo mě nemá rád, koprodukce ČR, Slovenska a Francie, které se dotýká tématu sexuální identity, se uskutečnila v rámci soutěžní sekce Critics' Picks. PÖFF Shorts uvedl světovou premiéru krátkého animovaného filmu Kafka. In Love režisérky Zane Oborenko vyrobeného v koprodukci MAUR filmu. Just Film, věnovaný filmům pro děti a mládež, nabídl čtyři celovečerní filmy: Život k sežrání Kristiny Dufkové a tři české koprodukce – animovaný Hokus pokus Diplodokus režiséra Wojteka Wawszczyka představený ve světové premiéře v Annecy, Neberte nám hřiště! a Wet Monday. Soutěž dokumentárních filmů Doc@PÖFF hostila mezinárodní premiéru filmu Prezidentka. Z dalších dokumentů se v Tallinnu objevil i film Je to ve hvězdách.

Sedmnáct českých filmů si do svého programu vybral CinEast a hned tři z nich si z festivalu odvezly divácká ocenění. Cenu diváků za nejlepší celovečerní film získaly Vlny Jiřího Mádla a cenu za nejlepší krátký dokumentární film Přes střepy Natálie Durchánkové, který vyzdvihuje odolnost, sílu a odvahu obětí znásilnění při překonávání těžkého traumatu. Nejlepším krátkým animovaným filmem diváci zvolili Ahoj léto. 

Neuvěřitelných 26 českých filmů v 10 sekcích představil německý MFF Cottbus. Byly mezi nimi například filmy Mord Adama Martince, Od marca do mája Martina Pavola Repky, dále Vlny Jiřího Mádla nebo Sucho Bohdana Slámy. Obzvláště pozoruhodný byl speciální program festivalu nazvaný Ženský pohled – pestrý, žánrově i tematicky různorodý výběr z nejnovější české tvorby talentovaných filmových tvůrkyň. 

Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Amsterodamu IDFA, nejvýznamnější akci svého druhu na světě, byl v sekci Best of Fest uveden film Ještě nejsem, kým chci být a v programu Dead Angle: Borders restaurovaná verze kontemplativního filmu Jakub Jany Ševčíkové z roku 1992.

Náš výčet uzavírá indický „áčkový“ festival v Goa, který ve své hlavní soutěži uvedl film Vlny a jako závěrečný film si vybral drama Bohdana Slámy Sucho, který byl v Indii představen za osobní účasti režiséra a producenta.

Nominace a ocenění

Velkým úspěchem české animace a českého filmu vůbec je nominace celovečerního animovaného filmu Život k sežrání na „evropského Oscara“, Evropské filmové ceny, a to dokonce ve dvou kategoriích: Nejlepší celovečerní animovaný film a Nejlepší celovečerní film. 

Do České republiky po několika letech znova putuje Studentský Oscar. Získal ho Krajan, krátký hraný film Pavla Sýkory a Viktora Horáka z produkce Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO), který se může pochlubit i dalším velkým úspěchem – nominací do užšího výběru na „velkého“ Oscara v kategorii nejlepší krátký hraný film. Krajan se odehrává na Silvestra roku 1944, kdy se uprostřed sněhové bouře v chatě odříznuté od civilizace setkávají dva muži, které spojuje stejný, sudetský původ. Historicky je Krajan čtvrtým českým filmem oceněným Studentskou cenou Akademie a zároveň prvním českým filmem oceněným v kategorii hraných filmů. Předchozími třemi vítězi byly loutková animace Dcera Darii Kaščejevy z roku 2019, Kdo je kdo v mykologii Marie Dvořákové z roku 2017 a humorný mockument Ropáci Jana Svěráka z roku 1989. 

Velkým úspěchem a uznáním pro český film v roce 2024 je nominace filmu Vlny Jiřího Mádla do užšího výběru 97. ročníku Cen akademie v kategorii mezinárodní hraný film za rok 2024. Film slaví úspěchy nejen na festivalech po celém světě, ale v žebříčku návštěvnosti v domácích kinech obsadil skvělé druhé místo. 

Jedno ze dvou nejdůležitějších národních ocenění v oblasti audiovize, Ceny české filmové kritiky, které každoročně uděluje Sdružení české filmové kritiky výrazným českým filmovým a televizním počinům uplynulého roku a jejich tvůrcům, ocenili jako Nejlepší český film za rok 2023 hororově laděnou komedii Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka Přišla v noci. Cenu za nejlepší dokument získal koprodukční film Světloplachost Ivana Ostrochovského a Pavola Pekarčíka. Cena „Mimo kino“ loni putovala Lucii Kryzové a Pavlu Soukupovi za seriál #annaismissing a ocenění za nejlepší krátký film získala Daria Kaščejeva za svou Electru. Nejlepším audiovizuálním počinem roku 2023 čeští kritici zvolili animovaný film Tonda, Slávka a kouzelné světlo a režisér Filip Pošivač byl vyhlášen Objevem roku.

Nejlepším filmem Českých lvů, Cen české filmové a televizní akademie za rok 2023, se stal film Bratři, česko-slovensko-německé koprodukční drama v režii Tomáše Mašína. Dokumentem roku byl vyhlášen film Všechno dobře dopadne Miroslava Janka, v kategorii televizní seriál zvítězila série Volha v režii Jana Pachla. Z animovaných filmů bodoval – stejně jako u kritiků – film Filipa Pošivače Tonda, Slávka a kouzelné světlo. Cenu za mimořádný počin v oblasti audiovize získal film Hranice Agnieszky Holland, který vznikl v polsko-česko-francouzsko-belgické koprodukci. Cenu za mimořádný přínos české kinematografii si odnesl kameraman Vladimír Smutný. Ze svého dalšího úspěchu se těšila také režisérka Daria Kaščejeva. Za svůj krátkometrážní snímek Electra byla oceněna Cenou Magnesia za nejlepší studentský film, jejímž partnerem je Státní fond kinematografie / Czech Film Center.

Prodej českých filmů do zahraničí

Několik českých filmů bylo v roce 2024 úspěšných i v oblasti zahraničních prodejů. Jedním z nich je dokument Ještě nejsem, kým chci být, který společnost Salzgeber zakoupila pro teritoria Německa a Švýcarska, společnost Filmin vlastní práva pro Španělsko a společnost No Comboio pro Portugalsko, kde měl film premiéru 12. prosince 2024. 

Úspěšnou mezinárodní distribucí se může pochlubit také animovaný Život k sežrání. Le Parc Distribution získala práva pro země Beneluxu, společnost Karma pro Španělsko, Cinemundo se stará o práva pro Portugalsko, EuropaFilms pro Norsko a Folkets Bio pro Švédsko. Film byl prodán také do zemí bývalé Jugoslávie (Demiurg), Pobaltí (Garsu Pasaulio Irasai), Polska (New Horizon), na Blízký východ (Teleview) a do Japonska (Klockworx). Společnot Skeye zakoupila práva na film pro letecké solečnosti.

Český film na mezinárodních industry akcích

Řada připravovaných českých filmů různých žánrů se v průběhu roku představila mezinárodnímu odbornému publiku na důležitých industry akcích a setkáních. Czech Film Center (dále CFC) uzavřel v roce 2024 několik partnerství a spoluprací, které také značně posílily prezentaci českého filmu a průmyslu v zahraničí – ať už prostřednictvím konkrétních filmů, nebo odbornými akcemi a účastí českých producentů na mezinárodních eventech. Patří mezi ně například Glasgow Film Festival, Animafest Zagreb, Arras Film Festival, Thessaloniki Documentary Festival, FIDMarseille, Cottbus Film Festival nebo Les Arcs Film Festival. 

Jedním z prvních industry setkání v roce byl koprodukční trh Euro Connection, který se koná během MFF Clermont-Ferrand a je důležitou platformou pro koprodukci krátkých filmů.  Podporuje partnerství mezi evropskými produkčními společnostmi se zájmem
o kvalitní krátkometrážní projekty. V minulém roce byl do programu vybrán úspěšný česko-slovenský projekt režisérky Michaely Mihalyi Period Drama, krátký animovaný film o menstruačním cyklu. 

Industry program dánského CPH:LAB, představil hru Anamnesis dokumentaristy Petra Salaby a koprodukční platforma CPH:FORUM dala prostor celovečernímu debutu Pepy Lubojacky Kdyby se holubi proměnili ve zlato.

Svůj nový projekt, dystopické sci-fi Otoč králíka představila Mira Fornay na koprodukčním trhu Berlinale Co-Production Market. Při jeho vývoji se režisérka znovu spojila s českým producentem Viktorem Schwarczem ze Cineart TV Prague. 

Na CARTOON MOVIE, koprodukčním trhu, který se specializuje na celovečerní animované projekty a koná se v březnu ve francouzském Bordeaux, se z českých projektů představil v rámci sekce Sneak preview Život k sežrání Kristiny Dufkové a v sekci Projekt ve vývoji film v produkci společnosti Bionaut Rosa & Dara a jejich velké letní dobrodružství, který také obsadil vrcholnou pozici v žebříčku deseti projektů, které nejvíce zaujaly programové akvizitory. 

Další jarní industry akcí, která se koná ve Francii, je televizní festival Series Mania v Lille. Česká koprodukce, politické drama Naši lidé režisérky Terezy Nvotové o vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové na něm získalo Cenu za nejlepší připravovaný projekt. Do soutěže festivalu byl vybrán také krátkometrážní seriál #annaismissing. 

Na filmovém trhu Marché du Film v Cannes se objevilo několik českých projektů – zejména ženských tvůrkyň. V rámci Docs-in-Progress během East Doc Platform Showcase byl představen projekt Playtopia, druhý celovečerní film režisérky Báry Jíchové Tyson, který produkuje Alice Tabery ze společnosti Cinepoint. Goes to Cannes, další programová sekce Marché du Film, zaměřená na filmy před dokončením, představila koprodukční film Otec režisérky Terezy Nvotové, jehož českým koproducentem je moloko film. Jarní části speciálního programu La Résidence, který podporuje mladé tvůrce, se zúčastnila Daria Kaščejeva, která během pobytu pracovala na svém celovečerním debutu They/Them. Projekt rozvíjí témata spojená s genderovou identitou a překračováním tradičních binárních klasifikací. V roce 2024 byla do La Résidence vybrána Diana Cam Van Nguyen. V rámci aktuálního ročníku programu European Film Promotion Producers on the Move se představila producentka Kristýna Michálek Květová ze společnosti Cinémotif Films, do jejíž portfolia patří například nový film Veroniky Liškové Rok vdovy. 

Bohatá účast českých filmařek na mezinárodních industry akcích pokračovala na Mifa Pitches v Annecy, kde byl do sekce krátkých filmů vybrán projekt Barbory Halířové Bože, to je ale blbost, který připravuje s producentkou Karolínou Davidovou (13ka).

Na KVIFF Eastern Promises, industry platformě, jejíž posláním je objevovat nadějné talenty z regionů střední a východní Evropy a Blízkého východu, se stal vítězným projektem Works in Progress Sound Post-production Award slovensko-český Lover, Not a Fighter režisérky Martiny Buchelové. Vítězem Works in Progress Award se stal česko-slovenský projekt Virtual Girlfriends režisérky Barbory Chalupové a producentek Pavly Klimešové, Moniky Lošťákové a Simony Hrušovské. Connecting Cottbus Award získal projekt Eli a oni režiséra scenáristy Petra Pylypčuka a producenta Kryštofa Burdy. Rotterdam Lab Award si odnesla Martina Knoblochová, producentka připravovaného filmu Antonie režisérky a scénáristky Rozálie Kohoutové, který získal také Eurimages Co-production Development Award.

Na Venice Gap-Financing Market, který představuje projekty v poslední fázi financování, se z ČR představil projekt režiséra Jiřího Barty, Golem, technicky i finančně náročná animovaná adaptace slavného románu Gustava Meyrinka. Česko-francouzsko-slovenskou koprodukci zastřešuje česká produkční společnost Hausboot.

MAUR film představil svůj nový projekt ve vývoji Little Big Ones na Young Horizons Industry fóru ve Varšavě a animovaný projekt Filipa Pošivače, Axolotlové: Vodní dráčci na útěku se zúčastnil holandského Cinekid Junior Co-production Marketu.

Agora Thessaloniki, industry akce konající v listopadu souběžně s MFF Thessaloniki, vybrala do sekce Works in Progress film Four Funerals and the Wedding v režii Nikoly Mijoviće, koprodukci ČR s Černou horou. Českým koproducentem je Masterfilm. V Soluni byl prezentován také debut Terézie Halamové v produkci Other Stories Hodina mezi psem a vlkem odehrávající se ve světě mužských striptérů – jeden z projektů posledního ročníku Czech Film Springboard, který organizuje CFC. 

Koprodukčního trhu Connecting Cottbus, který se koná během MFF Cottbus a jehož partnerem bylo v minulém roce také CFC, se zúčastnila řada českých projektů i profesionálů. V rámci Coco Pitch se představily tři české projekty: Eli a oni Petra Pylypčuka, Ze dna Vojtěcha Strakatého Ema mele maso Viktorie Novotné, a dva z nich byly oceněny. Producers Network Award si odnesl Kryštof Burda (Perfilm), producent projektu Eli a oni, a MIDPOINT Consulting Award získal projekt Ze dna v produkci Ondřeje Lukeše z Beginner’s Mind. Právě dokončovaný film Tři týdny pod mořem Martina Kuby v produkci moloko film byl součástí prezentace Coco WIP.

Poslední důležitou industry akcí roku je Les Arcs Industry Village, které se díky partnerství s CFC zúčastnily dvě české producentky, Alžběta Janáčková (Silk Films) a Silvie Michajlova (FILM KOLEKTIV). V sekci Works in Progress, prezentaci projektů v postprodukci, byl představen koprodukční projekt Pramen Ivana Ostrochovského s Aňou Geislerovou v hlavní roli, jehož českým minoritním koproducentem je společnost Negativ.

Klíčová mezinárodní podpora a filmy před dokončením

Dva velice odlišné připravované celovečerní filmy získaly v roce 2024 podporu z fondu Eurimages: Hraný film Franz v režii Agnieszky Holland a produkci Marlene Film Production, který vzniká v koprodukci ČR, Německa a Polska, získal 500 000 eur. Projekt přináší jedinečný a originální pohled známé filmařky na vnitřní život jednoho z největších evropských literárních géniů, Franze Kafky.

Dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato, debut Pepy Lubojacky získal z fondu podporu 36 000 eur. Dokument mapuje příběh hledání rovnováhy mezi láskou a nenávistí, péčí a sebedestrukcí, zkoumá kořeny závislostí a možnosti vypořádání se s generačním traumatem. Producentem filmu je česká společnost Claw AV.

V roce 2025 se na plátna kin dostane řada očekávaných filmů různých žánrů: Z hraných například Sbormistr Ondřeje Provazníka, příběh manipulace a zneužívání z prostředí dívčího pěveckého sboru, Karavan Zuzany Kirchnerové, road-movie o cestě matky
s mentálně postiženým synem do Itálie, psychologické rodinné drama Nevděčné bytosti v režii Olma Omerzu, film o nástrahách dospívání, Na druhé straně léta Vojtěcha Strakatého, z animace pak film O nepotřebných věcech a lidech David Súkupa, Patrika Pašše, Leona Vidmara a Jeana-Claudea Rozeca. Mezi minoritními koprodukcemi, které se dočkají premiéry jsou například hrané filmy DJ Ahmet (režie Georgi Unkovski), Otec (režie Tereza Nvotová) nebo Pramen (režie Ivan Ostrochovský), a dokumentární filmy Pan Nikdo proti Putinovi (režie David Borenstein) nebo Letopis (režie Martin Kollár).

A ještě jedna dobrá zpráva nakonec: Byla schválena novela zákona o audiovizi a Státní fond kinematografie letos čeká transformace na Státní fond audiovize.