78. ročník filmového festivalu v Cannes znamená pro českou kinematografii zásadní průlom: dlouho očekávaný celovečerní debut Zuzany Kirchnerové Karavan byl vybrán do sekce Un Certain Regard, která je součástí oficiálního programu festivalu. Roadmovie drama Kirchnerové je návratem české kinematografie do soutěžní sekce na La Croisette po celých třech desetiletích.

Oživený festivalový odkaz

Účast české kinematografie na festivalu v Cannes se v průběhu let měnila. V roce 1946 získal film Muži bez křídel Františka Čápa Grand Prix festivalu – cenu, která byla předchůdcem Zlaté palmy – a Vánoční sen Karla a Bořivoje Zemanových si odnesl Grand Prix International za nejlepší krátký hraný film. Filmy jako Pérák a SS Jiřího Trnky z roku 1946 a O skleničku víc Břetislava Pojara (1953), který získal v roce 1954 Cenu za nejlepší loutkový film, potvrdily uměleckou identitu země a upozornily na její bohatou tradici animovaného a loutkového filmu, jež rezonuje dodnes.

V 60. letech byl český film v Cannes na vrcholu popularity. Festivalové poroty zaujali režiséři jako Jiří Trnka, Vojtěch Jasný a Miloš Forman. Jasného snímek Touha (1958) získal Zlatou palmu za nejlepší krátký film a komedie Až přijde kocour (1963), jedinečná kombinace fantazie, surrealismu a černého humoru, získala Zvláštní cenu poroty. Společné dílo Jána Kadára a Elmara Klose, film Obchod na korze (1965), si z festivalu odnesl Zvláštní čestné uznání za téma holocaustu a následně získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla řadu výjimečných českých filmů, které bořily konvence a posouvaly hranice – od Formanova Hoří, má panenko (1968) po Ovoce stromů rajských jíme (1970) Věry Chytilové. Čeští filmaři se nebáli tabuizovaných témat ani experimentování s formou a v Cannes si nadále udržovali významné místo. Jan Švankmajer, proslulý svou surrealistickou stop-motion animací, zaujal canneské publikum filmy J. S. Bach: Fantasia g moll a Mužné hry. A právě Švankmajerova hraná stop-motion animace Lekce Faust byla v roce 1994 posledním českým filmem uvedeným v sekci Un Certain Regard.

I v nedávné minulosti se na festivalu v Cannes objevilo několik českých filmů. Cesta ven Petra Václava z roku 2014 měla premiéru v rámci programu ACID, surrealistické drama Györgye Kristófa Out, které vzniklo v české koprodukci, mělo premiéru v Un Certain Regard v roce 2017 a celovečerní debut Maksyma Nakonechneho Pohled motýla v koprodukci Ukrajiny, České republiky, Chorvatska a Švédska byl v Un Certain Regard premiérově uveden v roce 2022. Koproducentkou filmu za českou stranu byla Dagmar Sedláčková ze společnosti MasterFilm. Kromě toho byl v rámci vedlejší sekce Semaine de la Critique v sekci Zvláštní uvedení uveden krátký animovaný film Míry Josepha Pierce, jehož koproducentem je Jiří Konečný z endorfilmu. V posledních letech se česká účast v Cannes omezovala především na krátké filmy a studentské projekty. V roce 2023 zaujala režisérka Daria Kashcheeva svým experimentálním animovaným krátkým filmem Electra, který byl uveden ve studentské sekci La Cinef. V témže roce byl do této sekce vybrán i hraný krátký film Osmý den Petra Pylypčuka. V roce 2024 se v La Cinef představil také animovaný krátký film Plevel režisérky Poliny Kazak. Výběr filmu Zuzany Kirchnerové do soutěžní sekce Cannes je velkým úspěchem jak pro samotnou režisérku a producentku filmu Dagmar Sedláčkovou, tak i pro celou českou kinematografii.

Jak Karavan našel svou cestu

Zuzana Kirchnerová se filmového festivalu v Cannes zúčastnila už v roce 2009, kdy její krátký absolventský film Bába získal hlavní cenu v sekci Cinéfondation. V roce 2021 byl její projekt Karavan jedním z 15 projektů začínajících filmařů z 15 zemí vybraných do 17. ročníku L'Atelier de la Cinéfondation. Cílem L'Atelier je propojit filmaře s partnery, kteří jim pomohou projekty dokončit a zahájit produkci – a tím celý proces urychlit. Cílem této iniciativy je stimulovat kreativní filmovou tvorbu a podpořit novou generaci filmařů. Karavan byl prvním většinově českým projektem a zároveň prvním projektem ženské režisérky, který byl do L'Atelier vybrán. Scénář filmu, na němž se kromě samotné režisérky podíleli Tomáš Bojar a Kristina Májová, získal cenu České filmové nadace za nejlepší nerealizovaný scénář roku 2019. V roce 2018 vývoj filmu podpořila iniciativa Torino Script Lab, v roce 2020 pak Torino Feature Lab, kde projekt získal Torino Production Award. V roce 2023 byl projekt vybrán na Benátský trh Gap-Financing Market, součást Venice Production Bridge, kde jeho zástupci navázali kontakt s mezinárodními fondy s cílem zajistit zbylé financování. Následující rok se Karavan představil v rámci iniciativy This Is It během koprodukčního fóra When East Meets West v Terstu a  potvrdil připravenost k mezinárodní spolupráci. V roce 2024 se projekt zúčastnil také workshopu Dok.incubator Buzz Workshop, kde se ladila jeho komunikační a marketingová strategie.

Vývoj filmu Karavan si vzala pod svá křídla nutprodukce, konkrétně producentka Pavla Janoušková Kubečková, k níž se hned v počátečních fázích projektu připojila i slovenská odnož společnosti, nutprodukcia pod vedením producenta Jakuba Viktorína. Vedení projektu po Kubečkové převzala Dagmar Sedláčková ze společnosti MasterFilm, která Karavan dovedla až k produkci. Projekt se dostal do mezinárodního povědomí díky prezentacím na TorinoFilmLab, L'Atelier a MIA Market. Účast na těchto akcích podpořila vztahy s koproducenty, jako je italská produkční společnost Tempesta (La Chiméra, Šťastný Lazzaro), která se k projektu připojila také v raných fázích. Dalšími koproducenty se staly Česká televize a slovenská RTVS a partnery Amygdala Pictures a Innogy. Mezinárodní prodej zajišťuje společnost Alpha Violet. 

Projekt Karavan získal od různých evropských finančních institucí významnou finanční podporu odrážející jeho atraktivitu a mezinárodní povahu. Podporu poskytl Státní fond audiovize, slovenský Audiovizuální fond a italská MIC Direzione Generale Cinema e Audiovisivo, dále také Eurimages, Kreativní Evropa MEDIA a evropská veřejnoprávní televizní síť ARTE G.E.I.E. Regionální podporu, která odráží italské koprodukční prvky filmu, poskytly Filmová komise Kalábrie a Filmová komise Emilia Romagna. Silnou institucionální podporu filmu posílil na národní úrovni příspěvek Jihomoravského filmového fondu a Filmové nadace. 

Mateřství v pohybu  

Karavan představuje čtyřicátnici Ester, která je po letech výhradní péče a odpovědnosti za svého postiženého syna Davida emocionálně i fyzicky vyčerpaná. Ester, kterou hraje populární česká herečka Anna Geislerová (Havel, Anthropoid), využije vzácné příležitosti k odpočinku a navštíví kamarádku v Itálii. To, co začíná jako krátký únik, se změní v cestu, která jí změní život. Nečekaná událost totiž donutí Ester a Davida k delšímu výletu po italském venkově ve starém karavanu. Tato cesta se stává Esteriným zoufalým pokusem vymanit se ze své jediné identity – identity matky – a zároveň se vypořádat se strachy, touhami a nenaplněnými nadějemi ve vlastním životě.

Na cestě na jih se Ester a David ocitnou v malém zahradním karavanu, dočasném útočišti, které jen umocňuje Esterin pocit izolace a uvěznění. V této těžké situaci se setkávají se svobodomyslnou Zuzou (Juliána Brutovská), která Davidovu jedinečnost vnímá pozitivně a jemně ho povzbuzuje v nově nabyté nezávislosti. Setkání se Zuzou v Ester cosi probudí, ale jak léto postupuje a jejich finance se tenčí, Ester musí začít pracovat pro místního farmáře Marca, který řídí přistěhovalecké zemědělské dělníky. Vzniká mezi nimi nenápadný románek. Se změnou ročních období se však začne stupňovat napětí, zejména poté, co se Marco dozví o Davidově stavu a Zuza zmizí. Pocit letní idyly uniká a Ester musí čelit svému vnitřnímu zmatku a hledat cestu vpřed.

Karavan není jen příběhem o mateřství nebo o rodině, která se potýká s postižením, ale také zkoumáním identity, autonomie a boje žen svázaných společenskými očekáváními. Film realisticky vykresluje emocionální složitost mateřské lásky a oběti, ale ukazuje také touhu po znovuzískání vlastního života za hranicemi péče. Kirchnerová, jako matka dítěte s autismem a Downovým syndromem, čerpá z vlastních zkušeností – do příběhu vnáší osobní aspekty a zároveň zpochybňuje role, které jsou přisuzovány matkám postižených dětí. Film, silně inspirovaný humanistickým, intimním vyprávěním režisérů, jako jsou bratři Dardenneové a Alice Rohrwacherová, využívá žánr road movie, který podtrhuje Esterinu touhu po osvobození. 

Vizuální kompozice filmu je ovlivněna prací francouzské kameramanky Hélène Louvartové – zejména její spoluprací s Alicí Rohrwacherovou – a je základem jemné a zároveň silné estetiky filmu.