Tereza Nvotová: Redefinování genderových a mocenských norem

Tereza Nvotová, původem Slovenka, žijící v Praze, se prosadila jako filmařka, která se nebojí řešit náročná a často kontroverzní témata. Její kariéra sahající od rané dokumentární tvorby až po nejnovější hrané filmy zahrnuje širokou škálu sociálně zaměřených projektů, které se zabývají genderovými tématy a mocí. 

Její celovečerní hraný debut, česko-slovenský koprodukční film Špína (2017), který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, získal uznání kritiky za působivé ztvárnění traumatu a viktimizace v důsledku znásilnění. Nvotová se ve svém filmu vyhnula honbě za senzací a zvolila naopak formu intimního, nerevanšisticky laděného zkoumání dlouhodobých psychologických dopadů znásilnění na hlavní hrdinku. Po umělecké stránce režisérka využila svého dokumentaristického cítění, které jí pomohlo zakotvit vyprávění v realismu. 

V pořadí druhý hraný film Nvotové, Světlonoc (2022), její další spolupráce s českou produkční společností moloko film a producentem Milošem Lochmanem, měl premiéru na festivalu v Locarnu a vyznačuje se odklonem od civilního realismu Špíny. Film Světlonoc, kombinující naturalismus s prvky magického realismu se odehrává v prostředí odlehlé horské vesnice a zkoumá témata patriarchálního útlaku, genderové identity a síly pověr. Nvotová zde navázala na své předchozí tematické zaměření na společenské struktury, které potlačují ženy, tentokrát však prostřednictvím stylisticky a žánrově vyhraněnějšího přístupu. Spojením nadpřirozeného napětí a temného folklóru se film blíží tradicím lidového hororu, přičemž si zachovává humanistické zaměření. Film Světlonoc získal cenu Pardo d'Oro za nejlepší film v soutěži Concorso Cineasti del Presente v Locarnu a sklidil řadu ocenění na mezinárodních festivalech. Byl uveden v kinech v Jižní Koreji, USA, Polsku, Japonsku, Portugalsku a Německu a v distribuci globálních streamovacích platforem.

Než se Nvotová vrhla na hraný film, věnovala se dokumentární tvorbě. Její první film Ježíš je normální! (2008), který vznikl v česko-slovenské koprodukci s HBO Europe, zkoumá křesťanskou sektu Triumfální centrum víry a zároveň reflektuje její vlastní fundamentalistickou výchovu. Snímek Mečiar (2017), rovněž podpořený HBO Europe, se zabývá slovenskou postkomunistickou politiku a zaměřuje se na kontroverzní vládu autokratického premiéra Vladimíra Mečiara. V roce 2020 natočila Nvotová pro Českou televizi krátký dokument New York v čase korony, který měl premiéru na MFDF Ji.hlava.

V roce 2025 by měl být uveden do kin nový hraný film Nvotové Otec, který vznikl v česko-slovensko-polské koprodukci za podpory Státního fondu audiovize. Dílo bylo inspirováno skutečnou tragédií otce, kterému v důsledku selhání paměti v přehřátém autě zemřelo dítě. Co se týče stylu, film používá sérii záběrů natočených z pohledu hlavního hrdiny, které přibližují divákům otcovu emocionální devastaci. Z hlediska tématu film zpochybňuje tradiční vnímání viny a empatie a nastoluje širší otázky týkající se postoje společnosti a důsledků tragických omylů. Nvotová svůj film popisuje také jako “silný milostný příběh o manželství, které je zkoušeno tím nejtěžším způsobem, jaký si lze představit". Inspirací jsou filmy Victoria, Saulův syn a Slon. 

V současné době Nvotová režíruje kriminální minisérii Naši lidé, která získala hlavní cenu na Co-Pro Pitch Sessions festivalu Series Mania, 2024 a byla vybrána jako jeden z projektů pro Co-Pro Series Berlinale 2025. Tématem seriálu je vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která hluboce zasáhla slovenskou společnost. Kromě rekapitulace zločinu se projekt zabývá emocionálními a kulturními důsledky těchto událostí. Film vzniká ve spolupráci české produkční společnosti nutprodukce, slovenské nutprodukcie a České televize. Nvotová a její scenáristická partnerka Barbora Námerová (spoluautorka scénáře debutu i druhého hraného filmu Nvotové) rovněž dokončily scénáře k dobové minisérii o životě Jo Langerové Tenkrát v Bratislavě. Seriál se odehrává v Československu v polovině 20. století a zobrazuje Langerovou, moderní, svobodomyslnou ženu, která se potýká s tíživou realitou totality. Scénář příběhu o přežití, svobodě a ceně ideologie je připraven k předprodukci.

V posledních letech Nvotová dělí svůj čas mezi Prahu a New York a filmové kariéře se věnuje paralelně i ve Spojených státech. V České republice pokračuje v tvůrčí spolupráci s Námerovou, která má rozpracováno několik dalších tuzemských projektů. Kromě toho, stejně jako Námerová, vyučuje filmovou režii na FAMU a vede semináře o herecké režii na Televizním institutu v Brně.

Michal Hogenauer: Minimalismus a paranoia v dynamice moci

Režisér a scenárista Michal Hogenauer se zabývá tématy manipulace, mocenské dynamiky a křehkosti lidské nezávislosti. Ve svých filmech často konfrontuje vnitřní psychologické boje člověka s pravidly vnějšího světa, a zamýšlí se nad morálními hranicemi a společenskými normami. Jeho příběhy vycházejí z reálného světa a propojují intimní studie postav s širší společenskou kritikou. 

Mezi jeho rané práce patří snímek Děti sledující noční vlaky (2008), absolventský bakalářský film na FAMU, který byl uveden na festivalu European First Film Festival v Angers. Hogenauerův magisterský projekt Tambylles (2012), hybrid falešného dokumentu a hraného filmu, byl uveden v sekci Cinéfondation v Cannes. Téměř hodinový snímek zkoumá návrat mladého delikventa do rodného města, kritizuje manipulaci a zpochybňuje etické hranice žánru dokumentárního filmu.

Hogenauerův celovečerní debut, anglicky mluvený psychologický thriller Tiché doteky (2019), měl premiéru na MFF Karlovy Vary. Hlavní postavou filmu, natáčeného v Lotyšsku s převážně nizozemským hereckým obsazením, je česká au-pair Mia, která se ocitá v zajetí tyranských pravidel bohaté nizozemské rodiny. Zpočátku mysteriózní drama postupně přerůstá ve společenskou kritiku nátlaku a eroze morálních hranic. Film, inspirovaný zkušenostmi východoevropských au-pair a také Stanfordským vězeňským experimentem, svým formalistickým stylem a znepokojivým tónem evokuje díla Michaela Hanekeho a Yorgose Lanthimose.

Režisérův druhý celovečerní film, minimalistický psychologický thriller s názvem Noční klid (2023), měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Pingyao v Číně. V centru příběhu, který navazuje na  Hogenauerovo zkoumání paranoie a společenského napětí,  je podnikatel středního věku M., jehož život rozvrátí drobný konflikt na letišti. Tento incident, který spustí spirálu xenofobní paranoie a izolace, odráží současné evropské obavy spojené se ztrátou privilegií, imigrací a identitou. Film zkoumá, jak křehká je maska stability, zejména v privilegovaných společenských strukturách, a podobně jako ve filmu Tiché doteky, i zde režisér používá střídmý a klinický styl. 

Hogenauerův chystaný film Kolem ohně, jehož je rovněž scénáristou, je nyní ve vývoji a hlavní natáčení je naplánováno na léto 2025. Projekt, který produkují společnosti Xova Film (Česká republika) a SilvertArt (Slovensko), získal podporu Státního fondu audiovize a hledá další partnery v Polsku, Německu a Švédsku. Příběh se odehrává na odlehlém letním táboře, kam Tereza, třiadvacetiletá táborová vedoucí, přijímá Jonáše, nevyrovnaného a manipulativního teenagera. V jejich vztahu se rozvíjí nebezpečná citová dynamika, která vyvrcholí milostným trojúhelníkem křehké intimity, moci a manipulace. Hogenauer čerpá z osobních zkušeností, které mu pomohly přesně zachytit intenzitu a formativní vztahy táborového života. Intimní studie postav vyvažuje psychologickým napětím.

Souběžně s tímto projektem režisér připravuje politickou minisérii Bohemia Fraud, o postkomunistickém procesu kupónové privatizace v České republice. V seriálu se budou prolínat archivní záběry s dramatizovanými sekvencemi a bude použit nelineární přístup vyprávění inspirovaný seriálem Boj o moc (2018-23) a filmy Vlk z Wall Street (2013) a Sázka na jistotu (2015). Seriál se žánrově přiklání k satiře a černé komedii, vychází ze skutečných událostí a je inspirován skutečnými politiky. Produkce se ujala společnost Shore Points. 

Hogenauer se věnuje i dalším projektům, které sám napsal. Skinny Bitch je příběhem Kristíny, která se po rozchodu s přítelem vydává s kamarády na letní výlet jejich pojízdným bufetem a prožívá citové zmatky na pozadí hudebních festivalů a hrozící pandemie COVIDu-19. Komorní drama Poslední zhasne se odehrává v pohraničí a řeší sousedský konflikt, který přeroste v kafkovský příběh o vztahových bariérách a škodolibosti. Projekt byl představen na festivalu Les Arcs a Hogenauerův scénář získal cenu Filmové nadace za nejlepší nerealizovaný scénář roku 2020.

Mimo svou filmařskou kariéru působí Hogenauer v oboru jako konzultant scénářů a dramaturg, podílel se na projektech jako After Party (2024) Vojtěcha Strakatého a Na druhé straně léta (2025) a také na připravovaném filmu Alberta Hospodářského Neklid. Kromě toho jako zakladatel vzdělávací platformy pro mladé filmaře Cinergy Prague již více než deset let pořádá masterclassy a workshopy se zahraničními odborníky a prostřednictvím výměny znalostí s oceňovanými zahraničními filmaři tak pomáhá rozvíjet začínající české talenty.