Barbora Chalupová: Politika intimity a moci

Barbora Chalupová patří k mladé generaci českých filmařů, jejichž práce důsledně zkoumá dynamiku a napětí mezi osobní svobodou a institucionální mocí, často na bázi genderu, sexuality a ideologického odporu. Její tvorba, sahající od politického aktivismu po psychologické zkoumání, je zakořeněná v dokumentární produkci, ale stále více zasahuje i do hraného filmu. Ať už mapuje intimní kontury identity ve stínu společenských norem, nebo odhaluje mechanismy moci, Chalupová se plynule pohybuje mezi observačním realismem, investigativní naléhavostí a experimentováním s formou. Její filmy se vyznačují jasným etickým postojem a trvalým zájmem o zviditelňování marginalizovaných hlasů. Nedávný přesun k hrané tvorbě odráží její širší uměleckou strategii přehodnocování tradičních mocenských struktur nejen formou dokumentu, ale i prostřednictvím vyprávění příběhů.

Její rané práce, včetně Ďakujem ti, melónik (2014), Do zbraně (2016) a Teorie rovnosti (2017), zkoumají osobní svobodu v kontextu strukturálních omezení. Teorie rovnosti, součást seriálu České televize Český žurnál, aplikoval strukturalistický přístup k tématu genderové rovnosti a zkoumal ideologický odpor a mechanismy mediální manipulace. Experimentálnější přístup se objevil ve filmu Na okraji (2018), který představil české zastánce teorie ploché Země, jejichž extrémní názory odrážejí jejich obecné obavy. V dokumentu Reality (2019), dalším příspěvku pro Český žurnál, zaměřila Chalupová svou kameru na bytovou krizi.

Průlom v její tvorbě přinesl film V síti (2020) o digitálních predátorech a zneužívání děti na internetu, který režírovala společně s Vítem Klusákem. Film se stal nejsledovanějším dokumentem v historii české kinematografie a v tuzemské kinodistribuci překonal jak americké filmy, tak i místní mainstreamové hity. Jeho dopad však daleko přesáhl pouhá čísla. Vyvolal celonárodní debatu, vedl k reformám a inspiroval různá hnutí proti zneužívání dětí na internetu. Chalupová navázala dokumentem Zákon lásky (2021), který se zaměřil na kampaň zdola za rovnost v manželství v České republice a představil intimní portréty LGBTQ+ aktivistů a rodin v širším politickém kontextu. 

Nejnovější dokument Chalupové, Virtuální přítelkyně, se noří do subkulturní krajiny OnlyFans a mapuje emocionální ekonomiku online intimity. Film, natočený se stejnou etickou péčí a transparentností jako její předchozí díla, zkoumá, jak digitální platformy přetvářejí touhu, moc a propojení v éře, kdy je všechno stále více zprostředkováváno monitory. Před odbornými komentáři nebo tradičními rozhovory Chalupová v tomto filmu upřednostňuje přístupy cinéma vérité a sleduje tři mladé ženy, které se v rychle rostoucím online průmyslu zaměřují na performanci a komodifikovanou intimitu. Virtuální přítelkyně se vyhýbá obvyklým morálním binárním přístupům k sexuální práci a přeformulovává diskusi zapojením témat spojených se zásadami spravedlivého obchodu, dobrovolné účasti a psychologické rozporuplnosti těchto obchodních praktik. Film je dokončen a koncem roku 2025 se očekává jeho premiéra na mezinárodních festivalech.

I když je Chalupová spojována především s dokumentární tvorbou, již několik let pracuje na svém hraném celovečerním debutu Stroj na krásné počasí. Historický dobrodružný film pro děti a jejich rodiče čerpá inspiraci ze života a vynálezů českého průkopníka 18. století Prokopa Diviše, jehož práce na hromosvodech a elektroterapii byla jeho současníky odmítána. Projekt již získal podporu Státního fondu audiovize na scénář a produkci a vyhrál hlavní cenu Filmové nadace v soutěži Hvězda zítřka. Režisérka napsala scénář společně se svým bratrem, scenáristou Markem Chalupou, a projekt konzultovala s mezinárodním scenáristickým expertem Philipem LaZebnikem (Pocahontas, Mulan). Stroj na krásné počasí je česko-polsko-rakouská koprodukce pod vedením české producentky Pavly Klimešové ze společnosti Helium Films, která stojí také za filmy Virtuální přítelkyně, V síti a Zákon lásky.

Chalupová současně pracuje také na svém druhém hraném filmu Tyrkysová hora, založeném na skutečném příběhu horolezkyně Diny Štěrbové, první ženy, která v 80. letech vystoupila na Cho Oyu na čínsko-nepálské hranici. Film se zabývá ženskou cílevědomostí, odporem k tradičním genderovým očekáváním a odhodláním vlastními silami zdolat fyzické i společenské vrcholy. Česko-slovensko-italská koprodukce pod vedením české producentky Julie Markové Žáčkové z NOCHI FILM bude kombinovat natáčení v alpském prostředí s prací ve studiu, aby co nejvěrněji zachytila psychologické a environmentální výzvy himálajského horolezectví. V hlavní roli se představí Anita Krausová, která je sama zkušenou alpinistkou.

Vedle své celovečerní tvorby se Chalupová nadále věnuje i seriálovým formátům. V současné době pracuje na šestidílném dokudramatu pro společnost Ciné BonBon Karolíny Zalabákové o českých armádních záložnících, který si objednala VOD platforma One Play (dříve Voyo). Rovněž připravuje několik nových dokumentárních projektů, včetně dlouhodobého časosběrného průzkumu nadměrného turismu v obcích chráněných UNESCO s pracovním názvem Viewpoint (Vyhlídka).

Přechod Chalupové k hrané tvorbě však neznamená odklon od jejího dokumentárního étosu, je spíše jeho rozšířením. Její hrané projekty si zachovávají základní zaměření na mocenské struktury, společenský odpor a málo zastoupené hlasy a režisérka v nich nadále zkoumá, jak se prosazuje osobní přesvědčení v rámci systémových omezení. 

Greta Stocklassa: Politika osobního

Česko-švédská filmařka Greta Stocklassa, absolventka dokumentární režie na FAMU, se pohybuje mezi dokumentem a fikcí a zaměřuje se na otázky moci, důvěry a kolektivní odpovědnosti. Kombinuje observační techniky s formální precizností a zkoumá, jak politické a sociální struktury formují životy jednotlivců. Její filmy se zabývají aktuálními tématy, jako je transparentnost institucí, environmentální rizika a generační rozpory, a odrážejí trvalý zájem o nesoulad mezi veřejnými systémy a osobními zkušenostmi.

Mezinárodně ceněný celovečerní dokumentární debut Kiruna – překrásný nový svět (2019) poprvé poukázal na autorský styl Stoclassy. Film, odehrávající se v nejsevernějším městě Švédska, zachycuje surrealistický proces přemístění celého města kvůli těžbě. Stocklassa zachycuje komunitu, která se potýká s napětím mezi sliby modernity a existenciální nejistotou vykořenění. Dokument měl premiéru v hlavní soutěži festivalu Visions du Réel a později byl promítán na MFDF Ji.hlava a na mnoha dalších mezinárodních festivalech, kde získal různá ocenění, včetně ceny za nejlepší dokumentární scénář na festivalu Arctic Open a ceny studentské poroty na festivalu Finále Plzeň.

Krátké filmy Stocklassy se vyznačují poetickým a introspektivním tónem a často se zabývají tématy identity, ztráty a emocionální distancovanosti. Její rané práce – od minimalistického experimentu Středně šedá (2015) až po mezikontinentální rodinný portrét Ema má mámu (2014) – poukazují na křehkost lidských vztahů. Film Pohledy na Věru Bechyňovou (2015) je sestaven z anonymních pohlednic z několika desetiletí a oživuje zapomenutý život prostřednictvím fragmentů vzpomínek a korespondence. Krátké filmy Grety Stocklassy využívají eliptické narativní struktury a stylizované vizuální prvky a stírají hranici mezi dokumentárním realismem a poetickou rekonstrukcí.

Režisérka v tomto přístupu pokračovala i ve svém provokativním dokueseji Blix Not Bombs (2023), portrétu Hanse Blixe, bývalého inspektora OSN pro zbraně. Film, koncipovaný jako mezigenerační dialog, srovnává Blixovy osobní úvahy o přípravách na válku v Iráku s režisérčinými současnými obavami a zkoumá poselství geopolitických rozhodnutí v průběhu času. Film vzbudil velký ohlas kritiky, byl nominován na Českého lva za nejlepší dokumentární film a na cenu Cinema for Peace Award 2024 a zajistil si distribuci v kinech ve Švédsku, Německu a Francii. 

Nejnovější dílo Grety Stoclassy, 29minutový film Bzukot Země (2024), který získal Českého lva za nejlepší krátký film, je ostrou satirou o sporu v Evropské kosmické agentuře o obsahu zprávy určené  mimozemským civilizacím. Diskuse zástupců protichůdných světových názorů o tom, co by lidstvo mělo sdělit vesmíru, poukazuje na prohlubující se polarizaci současné společnosti napříč generacemi, ideologiemi, a dokonce i v rámci rodin. 

Díla Stocklassy obvykle stírají hranici mezi dokumentem a fikcí, ale po filmu Bzukot Země je jejím dosud největším obratem k hrané filmové tvorbě celovečerní hraný debut Vyhoření, jehož premiéra je naplánována na rok 2027. Film je volnou adaptací stejnojmenného románu Petra Šestáka, který byl nominován na cenu Magnesia Litera. Kryštof je kurýr na kole, kterému táhne na čtyřicet a protlouká se životem na okraji rozděleného města. Když mu krátký románek s politickou aktivistkou studující umění odhalí performativní stránku protestů, je vtažen hlouběji do radikálního odporu vedeného těmi, pro které změna již není pouhým sloganem, ale nutností. Film zkoumá morální cenu přežití ve světě, kde se spravedlnost jeví jako nedosažitelná a kde se stírá hranice mezi politickým aktivismem a násilím. Film je v současné době ve vývoji v české produkční společnosti Xova Film a hledá koproducenty a financování.

Stocklassa souběžně pracuje na dokumentu s názvem Between a Rock and a Hard Place, časosběrné kronice hledání geologického úložiště vysoce radioaktivního odpadu v České republice. Na pozadí rozhodnutí EU přeřadit jadernou energie do kategorie udržitelných zdrojů energie se film zaměřuje na Správu úložišť radioaktivního odpadu, českou státní organizaci, která se potýká s odporem veřejnosti, politickým tlakem a byrokratickou nečinností. Srovnává národní debaty s mezinárodními přístupy a zabývá se sociálními rozpory v podobě populismu a nedůvěry v instituce, jakož i křehkostí demokratického rozhodování. Projekt, který vzniká v mladé české produkční společnosti Beginner’s Mind, podpořil Státní fond audiovize. 

Kromě své filmové tvorby Stocklassa příležitostně působí jako dramaturgyně u jiných dokumentárních projektů a zároveň se připravuje na vedení režisérského workshopu na FAMU. Do budoucna projevila zájem vrátit se k filmu Bzukot Země a přepracovat jej do podoby divadelní hry.