Mezinárodní filmový festival v Rotterdamu (IFFR) je pro českou kinematografii již léta vstupnou branou do mezinárodního artového a průmyslového ekosystému. V uplynulých desetiletích se na IFFR objevily české tituly od filmařů jako Petr Zelenka, Bohdan Sláma, Mira Fornayová a Jan Švankmajer i mezinárodně propojené minoritní koprodukce – od oceněných hraných filmů, historicky zakotvených politických dramat až po experimentální díla a esejistické filmy, animované filmy z FAMU a krátké filmy posouvající hranice filmového media.

Nadcházející ročník IFFR (29. ledna – 8. února 2026) v této tradici pokračuje a česká účast napříč formáty a sekcemi podtrhuje trvalé souznění českého filmu s kurátorským zaměřením festivalu na formálně inovativní kinematografii a naléhavá sociální a politická témata. V programu se za Českou republiku objeví oceňovaná historická satira, současný dokument i hybridní animované krátké filmy. 

Anti-patriarchální rapová pohádka 

Formálně nejodvážnějším českým titulem v rotterdamském výběru pro rok 2026 je film Orla, který soutěží v sekci Tiger Short Competition. Režisérka Marie Lukáčová, která se ve své tvorbě specializuje spíš na video a vizuální umění než na tradiční kinematografii, ve svém 20minutovém krátkém filmu kombinuje hrané části a 2D a 3D animaci s rapem inspirovanými hudebními sekvencemi a přetváří pohádku v současný příběh o rebelii.

Film, odehrávající se v království, kde vládne přísná hierarchie, představuje mladou dívku Jasnu, jejíž odpor k autoritářskému vládci ji přivede k rozhodnutí žít v exilu. Její spojenectví s Orlem, strážcem lesa, otevírá témata systémové nespravedlnosti, ekologické nerovnováhy a feministického aktivismu. Autorka svůj film, který je založen na archetypálním vyprávění, cílí na dospívající a mladé diváky, což svědčí o její důvěře ve schopnost mladších diváků orientovat se ve vrstevnatých multimediálních narativech.

Film, jehož produkce zabrala přibližně pět let, důmyslně kombinuje prvky různorodých médií, přičemž je však zachována srozumitelnost vyprávění. Hrané části, v nichž kameraman Tomáš Kotas použil výrazně filmový styl, se natáčely na několika českých lokacích, včetně lesních exteriérů poblíž Opavy, exteriérů zámku Červená Lhota a interiérů pražského zámku Troja. Vizuální strategie kombinuje 16mm filmový materiál s digitálním a VHS materiálem a vytváří tak záměrně anachronickou estetiku s nádechem dané doby. Tento hybridní přístup se rozšiřuje i na animaci a vizuální efekty, které se ve filmu objevují paralelně, přičemž 2D animaci vytvořila sama Lukáčová a vizuální efekty Aleš Zůbek. Rapová dimenze funguje jak jako narativní, tak jako strategický prvek.: na plátně se objevují umělci z rapové scény a jejich originální písně podporují koncept „hudební pohádky“ i mimo samotný film. 

Film Orla, který produkovaly Klára Mamojková a Wanda Kaprálová z české společnosti CLAW films v koprodukci s Matejem Sotníkem ze slovenské společnosti Guča Films, získal podporu od českého i slovenského audiovizuálního fondu, Moravskoslezského kraje, Ministerstva kultury ČR a UMPRUM, včetně speciální podpory pro formálně experimentální produkci. Lukáčová využívá rap jako narativní prostředek i performativní jazyk a vytváří tak dílo na pomezí animace, estetiky hudebních videoklipů a politického vyjádření, které úzce koresponduje s dlouhodobým zájmem Rotterdamu o mezioborovou tvorbu.

Satira na extremismus v historické frašce

Hraný film Únos prezidenta byl vybrán do sekce IFFR Luminaries. Česká minoritní koprodukce v režii Samuliho Valkamy, režiséra finského původu, se vrací k téměř zapomenuté epizodě finské historie, kdy pokus o únos bývalého prezidenta K. J. Ståhlberga v říjnu 1930 na krátkou dobu uvrhl zemi do politického chaosu. 

Příběh se rozvíjí kolem podplukovníka Eera Kuussaaria, který po noci plné alkoholu a nacionalistických nálad, vede skupinu špatně připravených armádních důstojníků, kteří chtějí unést bývalého prezidenta. Neprozřetelný plán se rychle rozpadá, částečně díky odhodlání Ståhlbergovy manželky Ester, a odhaluje ideologickou prázdnotu a vnitřní zmatek krajně pravicového hnutí. Valkama přistupuje k tématu formou černé komedie, v níž absurdita a eskalace odhalují, jak může osobní posedlost, mužská ješitnost a politická naivita vést ke katastrofálním následkům.

Únos prezidenta byl natočen výhradně v České republice – Praha a několik regionálních lokací nahradily Helsinky 30. let. Pražské Rudolfinum bylo přetvořeno ve finský parlament a lokace v Králově Dvoře, Ralsku a Terezíně se staly autentickými dobovými městskými ulicemi a venkovským prostředím. Znovu se tak potvrdila role České republiky jako flexibilního a ekonomicky efektivního centra pro evropské historické produkce. Produkci v ČR koordinovala společnost Bionaut, zastoupená Jakubem Košťálem a Vratislavem Šlajerem, která v roce 2019 koprodukovala jiný úspěšný finský film, Psi nenosí kalhoty. 

Projekt je finsko-česko-nizozemsko-estonskou koprodukcí pod vedením společnosti TACK Films a vznikl s finanční podporou Finské filmové nadace, českého Státního fondu audiovize, Nizozemského filmového fondu, Estonského filmového institutu a Nordisk Film & TV Fond. Práva na distribuci v severských zemích zajistila společnost Nordisk Film, celosvětový prodej zajišťuje dánský sales agent LevelK.

Sarkastický pohled na kolektivní popírání

Viera Čákanyová – jejíž postlidská trilogie zahrnuje film FREM (Forum, Berlinale 2020), dokument Bílá na bílé (vítěz ceny Opus Bonum za nejlepší světový dokument na MFDF Ji.hlava) a Poznámky z Eremocénu, formálně radikální úvahu o technologii, klimatickém kolapsu a erozi demokratických struktur, s nímž se autorka vrátila do sekce Forum na Berlinale — uvede v programu krátkých filmů IFFR mimo soutěž svou nejnovější práci Pozdravy z Rodosu.

Film Pozdravy z Rodosu zkoumá formou satirického dokumentárního eseje snahu západní společnosti normalizovat krizi. Film, natočený na řeckém ostrově Rodos během ničivých lesních požárů v létě 2023, přesouvá pozornost od katastrofy jako senzace k pozorování behaviorální choreografie turistů, kteří bez přerušení pokračují ve své dovolené a izolují se od katastrofy prostřednictvím rutiny, konzumace a pečlivě udržované iluze.

Čákanyová napodobuje vizuální jazyk amatérských dovolenkových videí, pohlednic a propagačních materiálů a klade je do kontrastu s všudypřítomným ohněm a kouřem. Skutečná vyjádření rekreantů jsou konfrontována s líbivými reklamními slogany cestovních kanceláří, přičemž tento kontrast odhaluje, jak je ekologická katastrofa estetizována, trivializována nebo aktivně ignorována. Režisérka dále rozšiřuje svou kritiku prostřednictvím absurdních animovaných vsuvek, jako jsou obrázky dinosaurů a komentáře turistů, a vytváří tak disonantní, memetický kontrapunkt k probíhající katastrofě.

Film Pozdravy z Rodosu, vznikl v produkci slovenské společnosti Guča Films za účasti české menšinové koprodukce Somatic Films (která stojí také za českým kandidátem na Oscara 2026, Ještě nejsem, kým chci být), navazuje na experimentální přístup Čákanyové a zároveň přeformulovává ústřední témata její posthumánní trilogie. Film klade do popředí konflikt mezi přírodou a civilizací a odhaluje psychologické mechanismy kolektivního popírání. Jako analytické nástroje k tomu využívá ironii a absurditu a vytváří tak tragikomické dílo, které je ostře kritické a zároveň znepokojivě realistické. Na mezinárodní úrovni film zastupuje Alexandra Gabrižová z DiscoSailing.

Český přídavek

Pražská FAMU, uznávaná jako jeden z nejkonzistentnějších producentů festivalových filmů v České republice, se opět představí na IFFR – dvěma krátkými animovanými díly v programu festivalu zaměřeném na vzdělávání. Animovaná bajka Philippa Kastnera Vlček, finalista studentských Oscarů 2025, se zaměřuje na perfekcionistického ilustrátora, jehož uspořádaný svět naruší náhodná skvrna od inkoustu, která oživí malé vlčí mládě. Vlček, poznamenaný „chybou“, která ho stvořila, postupně začne tuto chybu vnímat jako tvůrčí sílu, nikoli jako vadu. Tento formálně střízlivý a svým tónem přístupný film, který využívá kresbu jako způsob vyprávění i metaforu, odráží Kastnerovo vlastní zaujetí perfekcionismem a autorstvím. Film Dotknout se tmy od Jamajky Kindlové přistupuje k tématu podobně precizně, ale vice emocionálně, a nabízí krátký animovaný dokumentární portrét Vítka, desetiletého chlapce se zrakovým postižením, jehož vnímání světa je formováno především zvukem a hmatem. Autorka využívá pískovou animaci a hmatovou formu filmu spojuje s tématem – Vítkovu smyslovou zkušenost převádí do hmatového vizuálního jazyka. Oba filmy na mezinárodním trhu zastupuje Alexandra Hroncová ze společnosti Cinefila.

Česká účast na IFFR 2026 sahá i do festivalového programu Cinema Regained, který se zaměřuje na znovuobjevování a rekontextualizaci filmové historie. Výběr zahrnuje řadu krátkých filmů z meziválečného a poválečného Československa, zejména filmy Alexandra Hackenschmieda (Bezúčelná procházka, Na Pražském hradě, Školní úkol) a Čeňka Zahradníčka ve spolupráci s Vladimírem Šmejkalem a E. F. Burianem (Atom věčnosti, Ruce v úterý, Máj, Příběh vojáka). Tyto krátké formální experimenty a poetické studie odrážejí rané české snahy o modernistickou estetiku, pohyb a filmovou abstrakci a zařazují české filmové dědictví do širšího kontextu úsilí Rotterdamu o přehodnocení opomíjených nebo marginalizovaných proudů filmové historie prostřednictvím současných kurátorských struktur