Nadcházející ročník filmového festivale Sundance představí ve světové premiéře dva filmy s českou koprodukční účastí. V předchozích ročnících uvedl tento americký festival rodinné drama Bohdana Slámy Čtyři slunce (2012) a několik krátkých filmů českých tvůrců. Vůbec prvním českým filmem oceněným na Sundance byl Furiant Ondřeje Hudečka v roce 2016 kdy získal Zvláštní cenu poroty za nejlepší režii. V roce 2020 se v soutěži krátkých filmů představily dva animované filmy studentů FAMU: SH_T HAPPENS (2019) Michaely Mihályiové a Davida Štumpfa a Dcera (2019), oceňovaný a kritikou uznávaný loutkový film Darji Kashcheevy nominovaný na Oscara, který v Park City nakonec získal Cenu poroty za krátký film.

Letos se česká účast na MFF Sundance rozrůstá o dva celovečerní koprodukční projekty s minoritní českou účastí: Film DJ Ahmet režiséra Georgi Unkovskiho bude mít premiéru v mezinárodní soutěži hraných filmů (World Cinema Dramatic Competition) a Pan Nikdo proti Putinovi Davida Borensteina v soutěži dokumentárních filmů. Znovu-potvrzením dobrého jména české animace na festivalu Sundance je pozvání nejnovějšího krátkého animovaného filmu Jana Sasky Hurikán do soutěžě krátkých filmů. 

Nabité festivalové turné odstartoval Hurikán na Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Annecy, který mu přinesl Cenu diváků. Následně se Saskův film představil mimo jiné na DOK Leipzig, Mezinárodním filmovém festivalu v Sitges, Mezinárodním festivalu animovaných filmů v Ottawě nebo MFF Melbourne, než svou dosavadní cestu zakončí v Utahu. Po úspěchu filmu Happy End (2016), který se dostal až do užšího výběru Oscara, se ve filmu Hurikán Saska pouští do žánru drsné školy, avšak s typicky českou citlivostí. Kamera sleduje svého hrdinu s prasečí hlavou během chaotické, událostmi nabité noci, kdy se Hurikán snaží doručit sud piva do stánku, na jehož obsluhu, Báru, chce udělat dojem. Tento černobílý 2D film je inspirován estetikou knižních noir komiksů a odráží vlivy Katsuhiro Otoma, Hajao Mijazakiho a Sylvaina Chometa. Producenty jsou Martin Vandas ze společnosti MAUR film a Kamila Dohnalová ze společnosti Last Films ve spolupráci s partnery z Francie, Slovenska a Bosny a Hercegoviny. Mezinárodní práva zajišťuje francouzská Miyu Distribution.

Přetváření tradice 

Režisér Georgi Unkovski, který se narodil v USA a vyrostl v Makedonii, není na filmovém festivalu Sundance žádným nováčkem. V roce 2020 tady uvedl v premiéře svůj krátký film Sticker (2019), komedii o Dejanovi, který se po neúspěšném pokusu o obnovení registrace svého auta dostane do byrokratické pasti, jež prověří jeho odhodlání být zodpovědným otcem. Film získal více než 50 ocenění a zakoupila ho HBO Europe. Po skončení studií na Rochester Institute of Technology se Unkovski přestěhoval do Česka, kde na pražské FAMU absolvoval postgraduální studium. Během tohoto období natočil přes 10 studentských filmů. 

DJ Ahmet je Unkovského celovečerní debut, který zachycuje generační konflikt a kulturní proměnu v zapadlé vesnici v Severní Makedonii. Děj se odvíjí kolem dospívajícího Ahmeta, jehož vášeň pro elektronickou hudbu se potýká s konzervativními hodnotami, které uznává místní komunita. Ahmet žije v odlehlé vesnici, daleko od moderních městských vlivů. Touží se stát dýdžejem, prahne po osobním vyjádření a vymanění se z pasteveckých tradic generací svých předků.

Příběh nabývá na emocionální hloubce, když se Ahmet zamiluje do místní dívky, které rodiče proti její vůli domluvili sňatek. Tato vedlejší zápletka podtrhuje střet mezi osobními touhami jednotlivce a zavedenými normami a odráží Ahmetovy potíže sladit své ambice s překážkami, které mu klade společnost. 

Film se natáčel od října do prosince 2023 ve vesnicích Kodzalia a Ali Koç nedaleko Radoviše a ve Skopje. Kameraman Naum Doksevski v něm zachytil balkánskou krajinu, zosobňující živý kontrast mezi idylickým venkovským prostředím a moderními aspiracemi, jež představuje Ahmetova elektronická hudba. V Unkovskeho vyprávění se prolíná intimní studie postav s širšími společenskými komentáři. Tempo a tón filmu odrážejí napětí mezi pomalým rytmem tradičního vesnického života a dynamickou energií Ahmetovy hudby. Do vizuálního jazyka pronikají vlivy sociálních médií a digitální estetika, která podtrhuje témata generační změny.

Film vznikl v koprodukci severomakedonských společností Cinema Futura a Sektor Film s českými Alter Vision, Analog Vision a Sleepwalker, srbskými Film House Bac Čelik a Backroom Productions a chorvatskou společností 365 films. 

Státní fond kinematografie podpořil projekt grantem ve výši 3 000 000 Kč – v souladu se závazkem podporovat rozmanité mezinárodní příběhy, zejména v projektech, které rozvíjejí mezikulturní témata. České zapojení však přesahuje rámec financování a přináší do produkce i tvůrčí a technické prvky – film byl sestříhán v České republice a v Česku žijící severomakedonský režisér a pedagog FAMU Ivo Trajkov dohlížel na scénář jako dramaturg. 

I když je DJ Ahmet regionálním příběhem, rozvíjí univerzální témata – zkoumá, jak se mladí lidé vypořádávají s tlakem tradice, oproti modernosti a osobní svobodě. Díky zaměření na elektronickou hudbu jako symbolu změny a individuality, je film obzvláště zajímavý pro mladé mezinárodní publikum; nabízí pohled na to, jak se globální kultura mladých lidí protíná s místními identitami.

Vzdor vůči propagandě

Pan Nikdo proti Putinovi, nejnovější dokumentární film režiséra Davida Borensteina, který se narodil v USA a dnes žije v Dánsku, nabízí originální pohled na život v Putinově Rusku očima Pavla „Paši“ Talankina, učitele, který se náhodně stal i dokumentaristou. Film, který odhaluje mrazivý dopad státní propagandy na společnost, má na Sundance premiéru v mezinárodní soutěži dokumentárních filmů. Borenstein ve svých filmech často zkoumá průsečíky kulturní identity, migrace a globalizace a osvětluje širší společenské problémy prostřednictvím svého intimního přístupu založeného na postavách.  

Talankin je oblíbený pedagog, který v rámci školy v malém městečku Karabaš studentům poskytuje útočiště pro jejich sebevyjádření. S počátkem války na Ukrajině však začal stát nařizovat hodiny propagandy, které jeho roli mění z mentora na propagátora prázdných hesel. V tichém aktu vzdoru Talankin neustále natáčí – nejen státem nařízené aktivity, ale také širší společenské změny, které zachvacují jeho město. Tyto tisíce tajných nahrávek tvoří páteř filmu, v němž se střetávají okamžiky každodenního života s ničivými důsledky autoritářství, kdy jsou bývalí studenti posíláni na frontu, odkud se někteří z nich už nikdy nevrátí.

Česká republika se jako koproducent i v minulosti často podílela na dokumentárních filmech o změnách v ruské společnosti včetně rusko-ukrajinské války. Česká produkční společnost Hypermarket Films je stálým partnerem projektů Vitalije Manského (Východní fronta, Gorbačov. Ráj, Svědkové Putinovi) a v současnosti produkuje nejnovější celovečerní dokument Filipa Remundy Štěstí a dobro všem (2024), který nahlíží do ruského života před a po celoplošné invazi na Ukrajinu a ukazuje společnost zmítající se mezi sovětskou nostalgií, kapitalistickou deziluzí a frustrací, která vede k radikalizaci. Film získal na 28. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava cenu za nejlepší středo- a východoevropský dokument.

Film Pan Nikdo proti Putinovi vznikl v koprodukci dánské společnosti Made in copenhagen a české produkce Radovana Síbrta, Alžběty Karáskové a Petry Dobešové ze společnosti PINK. Síbrt je všestranný producent, který se pohybuje na pomezí prvoplánově zábavných pořadů a hraničních forem dokumentární tvorby a často se zabývá společensky citlivými a tabuizovanými tématy, jako například v oceňovaných filmech Touch Me Not (2018) Adiny Pintilie, Blix Not Bombs (2023) Grety Stocklassy nebo Až přijde válka Jana Geberta (2018). Státní fond kinematografie podpořil výrobu filmu částkou 1 000 000 Kč. Na obrazové a zvukové postprodukci filmu spolupracovali čeští profesionálové. 

Borenstein a Talankin dokázali propašovat natočený materiál z Ruska (Talankin je v titulcích uveden jako spolurežisér a kameraman), nicméně „bylo zřejmé, že pokud film vznikne, Pasha bude muset Rusko opustit,“ vysvětluje Síbrt. Do záchranné mise se zapojil i český producent. „A tak jsme řešili, jak by se to dalo udělat. A hlavně, kam by odejít mohl, kde by se cítil bezpečně,“ vysvětluje Síbrt. Útěk byl naplánován v roce 2023, poté, co se Talankinovi aktivity dostaly pod drobnohled místních úřadů. S pomocí mnoha osob, jejichž totožnost zůstane anonymní, se týmu podařilo Talankina úspěšně přemístit do České republiky, kde nyní v bezpečí žije. „Sledovat dění posledních let perspektivou Pashy, ve kterém se mísí láska k rodnému městu, své práci a školní komunitě s bolestně pravdivou a upřímnou reflexí aktuálních událostí, je skutečně výjimečné. Jsme rádi, že to potvrzuje i výběr filmu na jeden z nejprestižnějších filmových festivalů na světě – a těší nás, že zde po delší době budeme reprezentovat Českou republiku s celovečerním dokumentárním filmem,“ říká Síbrt. Tuzemské uvedení filmu do kin zajišťuje společnost Aerofilms, mezinárodní distribuční práva pak DR Sales.