Jan Vejnar: Za hranicí temné satiry

Společný film mladých tvůrců Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara Přišla v noci se stal průlomovým dílem české nezávislé scény a černým koněm roku 2023. Přestože to byl vlastně „partyzánský“ film, premiéru měl na karlovarském filmovém festivalu a následně ovládl Ceny české filmové kritiky, kde zvítězil v kategoriích nejlepší film, režie a ženský herecký výkon, a ceny za nejlepší režii a ženský herecký výkon získal také na Českém lvu. 

Zatímco Přišla v noci je Pavlíčkovým třetím režijním počinem, u Vejnara, který se podílel na scénáři a režii, jde o debut. Vejnar však ve světě filmu není žádným nováčkem – má za sebou více než deset let zkušeností. Své dovednosti získal na Filmové akademii Miroslava Ondříčka, kde natočil několik pozoruhodných studentských prací, včetně absolventského filmu Automatic for the People (2010). Tento krátký film, jehož základem je klasický příběh o klukovi, který potká dívku, je unikátní zejména svým zasazením do světa, kde služby, které běžně poskytují automaty, vykonávají za nízké mzdy lidé. Vejnar přistupuje ke zjevně satirické premise s vážností a nechává tak jemně vyniknout absurditu příběhu, která podtrhuje jeho spisovatelský talent.

Ačkoli se Vejnar zaměřuje především na fikci, vyzkoušel si i dokumentární tvorbu. Ve filmu Kamenný příběh (2010), vzdělávacím dokumentu pro Muzeum barokních soch, zkombinoval historické vyprávění s žánrem kostýmního dramatu odehrávajícím se na pozadí chaotické morové éry. Mezinárodní průlom mu však přinesl krátký film Figurant (2019), česko-francouzská koprodukce, v hlavní roli s Denisem Lavantem, francouzskou hereckou legendou. Dějová linie sleduje Lavantovu postavu – bezejmenného muže vtaženého do záhadné vojenské operace. Vejnarova dovednost spojit satiru se thrillerem, jež předvedl i v tomto filmu, oslovila filmový festival SXSW v texaském Austinu, který si snímek vybral do svého programu.

Podobné prolínání žánrů se uplatňuje i ve filmu Přišla v noci, jedinečném pojetí thrilleru s prvkem vloupání, kde rutinní život mladého páru naruší nečekaný příjezd mužovy matky. Ačkoli měla matka v jejich bytě původně jen jednou přespat, délka jejího pobytu se postupně prodlužuje na neurčito a  její narušitelské a manipulativní chování začne ohrožovat vztah dvojice. Ve filmu se nenásilně prolínají prvky černé komedie s napětím a hloubkou psychosociálního thrilleru, jehož hnacím motorem je především přesvědčivý výkon Simony Pekové v roli matky. 

Nyní Vejnar připravuje další počin vyznačující se touto jedinečnou kombinací temné reality, komedie a společenského komentáře – svůj celovečerní debut Sestra Hana. Vejnar v něm čerpá ze skutečných příběhů a postřehů z ošetřovatelské profese (zejména jedné vrchní sestry, která hrála zásadní roli v poradenství při natáčení) a chce ukázat nemocniční prostředí jako rušný mikrokosmos, který osciluje mezi absurditou a nekompromisním dramatem. 

Režisér prozradil, že se ve svém přístupu inspiroval týmovou prací v seriálu Roberta Altmana M*A*S*H a filmu Nashville, a také zákulisní atmosférou a našlapaným tempem filmu Boiling Point, který se do ostré kritiky společenských problémů snaží vplést i ironii a cynický humor. Projekt Sestra Hana, který získal Cenu České filmové nadace a Cenu Feature Launch v industry programu Východní přísliby na MFF Karlovy Vary, je nyní ve vývoji a Vejnar dokončuje práce na scénáři. Za Českou republiku projekt produkuje Kamila Dohnalová ze společnosti Last Films, která v současné době hledá koproducenta na Slovensku. Hlavní natáčení je předběžně stanoveno na konec roku 2025, festivalová premiéra se očekává v roce 2026. Vejnar tentokrát plánuje uplatnit syrovou, téměř dokumentární estetiku a zachytit jeden rušný den v nemocnici prostřednictvím série jednozáběrových sekvencí. Tento koncentrovaný realistický styl má umocnit autenticitu prostředí a vtáhnout diváky do hektického, nepředvídatelného rytmu nemocnice. 

Ačkoli se Vejnar věnuje především práci na projektu Sestra Hana, aktivně se podílí i na širokém spektru dalších projektů, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s kolegy. Nedávno dokončil natáčení minisérie No Big Deal pro Českou televizi, která bude mít premiéru v září 2024. No Big Deal, na němž se podílela i Darja Miková, se zabývá intimitou v digitálním věku, fenoménem OnlyFans a formálně se inspiruje seriálem Netflixu Easy.

Kromě režie se Vejnar souběžně věnuje i psaní – pro Českou televizi připravil dokumentární minisérii Game Story (2024), která mapuje vývoj českého videoherního průmyslu. Do jeho scenáristického portfolia patří také krátký výchovný film Na hory (2018) a rozhlasová hra Schůze garážového družstva (2015). Vejnar v současnosti připravuje novou rozhlasovou hru a další hranou minisérii – s Janem Smutným z krátkého filmu Furiant (2015). Spolupracuje také s francouzskou producentkou Emilie Dubois – na pokračování hororového Figuranta. Kromě vlastních projektů Vejnar také konzultuje projekty svých kolegů, posledně například Pobertu Ondřeje Hudečka a sci-fi Jana Haluzy Masters of Time. 

A v neposlední řadě – dvojice tvůrců filmu Přišla v noci připravuje „přídavek“. Vejnar s Pavlíčkem jsou již v rané fázi vývoje nového projektu, komediálního thrilleru zaměřeného na dynamiku skupiny v zajetí jednoho jedince. Natáčení plánují na rok 2025.

Adam Martinec: Za hranici banality a osudovosti

Dalším nadějným talentem z nejmladší generace, který si nyní získává pozornost, je Adam Martinec, student pražské FAMU. Poté, co absolvoval festivalové kolečko se svými krátkými filmy, připravuje nyní svůj první celovečerní film Mord, které bude zároveň jeho magisterskou diplomovou prací. 

Martincův studentský film Cukr a sůl (2018) zachycuje skupinu přátel středního věku, kteří se scházejí na každoročním setkání – prvním od smrti blízkého přítele, který zemřel na rakovinu – a proměňuje jejich běžnou oslavu přátelství v dojemnou reflexi života a stárnutí. Film měl premiéru na MFF v San Sebastiánu, následovanou kolečkem po mezinárodních festivalech, které završila cena za nejlepší film na Festivalu krátkých filmů Praha. 

Martinec se po celou dobu studia na FAMU angažoval ve filmovém průmyslu i jinak: pracoval jako asistent produkce u filmu Vlk z Královských Vinohrad (2016), asistent střihu u filmu Až přijde válka (2018), druhý kameraman u filmu Postiženi muzikou (2019) a vyzkoušel si také práci na televizních pořadech pro veřejnoprávní i komerční stanice.

Další projekt mladého režiséra, Anatomie českého odpoledne (2020), se odklonil od melancholického tónu Cukru a soli a přinesl údernější příběh, který ještě podtrhl jeho rozvíjející se talent. Projekt Anatomie českého odpoledne, uveden v rámci industry programu Future Frames: Generation NEXT of European Cinema na MFF Karlovy Vary, líčí den u jezera, který se změní v tragédii, když se matce ztratí dva malí synové. Příběh se rázem proměňuje v sociální thriller, jehož údernost umocňuje lhostejnost ostatních lidí přihlížejících hrozící katastrofě.  

Martincovo zkoumání české identity vrcholí v jeho připravovaném celovečerním debutu Mord. Děj filmu se odvíjí od zanikající tradice vesnické zabijačky, jejímž objektivem zkoumá mozaiku sociálních a kulturních témat. Stará rodinná usedlost se mění v bojiště tří generací, které během rituálu plného doutnající zášti odhaluje genderovou nerovnost a generační třenice. Film se stává sociálně-psychologickou sondou, v níž Martinec uplatňuje pro něj charakteristickou směs tragičnosti a banálnosti, s komickým přesahem. Režisérovo vyprávění, ovlivněné takovými velmistry, jako jsou Miloš Forman a Bohumil Hrabal, je jak formou, tak stylem ozvěnou československé nové vlny. V tragikomickém lo-fi vyprávění se prolínají každodenní aspekty venkovského života s jeho hlubšími, až intimními vrstvami.

Scénář si brzy získal uznání – vyhrál Cenu České filmové nadace za nerealizovaný scénář v kategorii Hvězdy zítřka. V současné době je film ve fázi postprodukce – světová premiéra je plánována na léto nebo podzim 2024. Produkční tým zatím hledá sales agenta a mezinárodní distributory, kteří se postarají o předprodej. 

Martinec končí studia a opouští školu, vybaven několika scénáři, které čekají na uvedení na filmovém plátně. Jejich společným rysem je prolínání historických souvislostí, které jsou relevantní i pro současnost a často přesahují domácí perspektivu. Jeden z Martincových scénářů je věnován Věře Menšíkové, průkopnici šachu s českými kořeny. Odehrává se na počátku 20. století v mužském světě šachu a zaměřuje se na emancipaci žen a genderovou identitu. Martinec říká, že spíš, než jako konvenční životopisný film si Královnu Věru představuje jako experimentální projekt s využitím animace nebo loutek. Další jeho scénář, Our Boundaries, inspirovaný romány Cormaca McCarthyho, je příběhem mladého muže, který se rozhodne vzepřít tradiční osudovosti a porážce v českém filmu. Albert z Hodic, kombinace historické kritiky a fantazie, zkoumá evropskou aristokracii na prahu osvícenství a odhaluje vlivy surrealistických anachronismů Juraje Jakubiska. Sezóna v pekle se vrací k nejasnému období básníka Arthura Rimbauda v Etiopii, zkoumá jeho posun od evropské literatury k obchodu se zbraněmi, přičemž se tematicky zaměřuje na izolaci a střet kultur. Martinec společně s Janem Gebertem vytvořili také hybridní projekt s názvem Special Section, který se zabývá rehabilitací osob s poruchami způsobenými návykovými látkami ve Věznici Bělušice. Mladý tvůrce v této souvislosti reflektuje měnící se dynamiku v audiovizuálním průmyslu a je připraven své scénáře v případě potřeby adaptovat do podoby minisérie. V neposlední řadě se pouští i do divadla – jeho divadelní hra Bike Pumps zkoumá silniční cyklistiku v 21. století na pozadí úvah o české národní identitě a její různých definicí.