Jedinečný vhled do války

Letos bude mít v soutěžní sekci Encounters – věnované novým filmovým vizím a estetice – světovou premiéru nejnovější film uznávaného ukrajinského dokumentaristy Vitalije Manského Východní fronta, který s ním spolurežíroval Jevhen Titarenko. V roce 2020 měl v této tehdy čerstvě založené sekci pod novým uměleckým vedením Berlinale světovou premiéru český koprodukční snímek Služebníci, černobílé dobové drama o střetu katolické církve s totalitním režimem komunistického Československa.

Mansky, hlasitý kritik Kremlu, který se po ruské anexi Krymu v roce 2014 přestěhoval do Lotyšska, dlouhodobě spolupracuje se společností Hypermarket Films. Mezi oceňované dokumenty, které tato česká produkční společnost pro Manského vyrobila, patří filmy Roura, Gorbačov. Ráj, Svědkové Putinovi nebo V paprscích slunce. Tvůrčí spolupráce pokračuje i na nejnovějším projektu tohoto zkušeného filmaře.

 

Mansky se zaměřil na důsledky návratu totalitního režimu a stal se jakýmsi kronikářem postsovětského vývoje v Rusku. Zaznamenává, jak řekl v rozhovoru pro Film Comment, „jak totalita v jeho zemi vstává z hrobu“. Tragické vyústění tohoto vývoje vidíme v Manského dokumentu o  rozsáhlé invazi Ukrajiny, natočeném přímo na frontě.

Východní fronta nabízí jedinečný pohled na válku očima ukrajinských záchranářů. Unikátní záběry natočil spolurežisér tohoto časosběrného dokumentu, ukrajinský filmový dokumentarista a dobrovolný záchranář Jevhen Titarenko. Titarenko začal situaci ve své zemi poprvé dokumentovat během anexe Krymu a pokračoval od prvního dne nevyprovokované agrese Ruska proti Ukrajině. Od té doby zůstal po celou dobu na místě bojů.

Kromě dokumentování ponuré válečné reality, nechává Titarenko běžet kameru i v době mimo svou aktivní službu a zachycuje osobní příběhy a osudy svých kolegů, jejich rodin a také soudržnost, která  je všechny uprostřed zvěrstev udržuje při smyslech. Díky nespočtu hodin amatérských i profesionálních záběrů vytvořil Mansky celovečerní film, nabízející unikátní vhled do války, o níž se
od 24. února 2022 nepřetržitě píše.

Východní fronta je lotyšsko-ukrajinsko-česko-americká koprodukce, jejímiž hlavními producenty jsou Natalia Manskaya (Vertov) a Nataliia Khazan (Braha Production Company) a koproducenty Filip Remunda a Vít Klusák (Hypermarket Film) a Kenan Aliev (Current Film TV). Film získal podporu Lotyšského národního filmového centra, Státního fondu kinematografie (92 000 eur) a Ukrajinské státní filmové agentury.

Dokumentární sci-fi nové generace

Fórum, nezávislá a samostatně kurátorsky vedená sekce Berlinale, dává prostor úvahám o filmu, společensko-umělecké debatě a zaměřuje se také na estetiku filmu. Letošní program je věnován posouvání hranic filmového média a představí nejnovější projekt talentované dokumentaristky Viery Čákanyové Poznámky z Eremocénu.

Čákanyová není na Fóru žádným nováčkem, v roce 2020 měl v této sekci premiéru její celovečerní dokumentární debut FREM, sci-fi dokument o umělé inteligenci, který je součástí tzv. posthumanistické trilogie. Její další část, Bílá na bílé byla, rovněž v roce 2020, oceněna na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava cenou Opus Bonum za nejlepší dokument světa. Poznámky z Eremocénu jsou závěrečným dílem trilogie.

Ačkoli Čákanyová nejprve vytvořila FREM, považuje Poznámky z Eremocénu za jeho prolog. „Film je koncipován jako vzkaz v láhvi vlitý do moře dat, jako analogová fosilie, která čeká na vykopání budoucími digitálními archeology. Jedná se o osobní projekt, který rekonstruuje a interpretuje mé budoucí virtuální já. Je to současná vize budoucího světa, který se brzy změní k nepoznání díky technologiím, s nimiž se dnes setkáváme pouze v zárodku," vysvětluje režisérka.

Ve své nejnovější práci Čákanyová zpochybňuje idealistický techno-optimistický pohled na budoucnost. Zabývá se pravděpodobností dystopické budoucnosti lidstva a dalšími motivy, kterých se dotýkala už ve svých předchozích filmech: analog versus digitál, příroda versus civilizace, klimatické změny a krize zastupitelské demokracie. K vyjádření své vize používá režisérka neologismy a nové teorie, vyrůstající z rychle se rozvíjejících a proměňujících se technologií, které narušují zavedený řád věcí.

Forma se zde přizpůsobuje progresivnímu charakteru filmu – Čákanyová se vyhýbá rutinním konvencím dokumentární tvorby. Používá nový vizuální jazyk na sebe nenavazujících záběrů a smyček z filmu Burning Man jako určitou formu memifikace, vede dialog s umělou inteligencí a svým vlastním nesmrtelným digitálním avatarem.

Projekt byl natočen na kombinaci 8mm a 16mm filmu, 3D scény byly vytvořeny pomocí technologie Lidar. Společnost DAFilms Distribution uvede film do českých kin po premiéře, která je naplánována na nadcházející ročník MFDF Ji.hlava. Mezinárodní prodej zajišťuje česká koproducentka Nina Numankadić ze společnosti Marina Films.

Česká animace se má k světu

O širokém záběru současné české audiovizuální tvorby svědčí i česká účast v sekci Generation Kplus, která na Berlinale představuje filmy pro mladé diváky. Po Zuza v zahradách Lucie Sunkové, Lístku Aliony Baranové a oceňovaném krátkém filmu Pouštět draka Martina Smatany se v roce 2023 ke svým animovaným vrstevníkům přidává i Philippe Kastner se svým krátkým filmem Deniska umřela.

Kastner je studentem druhého ročníku katedry animované tvorby na pražské FAMU a krátký film Deniska umřela, který je jeho školním projektem, vychází z jeho osobní zkušenosti.  Na tvorbu filmu dohlížela renomovaná animátorka Michaela Pavlátová.

Deniska umřela popisuje proces truchlení a smutek spojený se ztrátou domácího mazlíčka a nabízí mechanismy, jak se s ním vyrovnat. Stejně jako ve Smatanově Pouštět draka je tohle psychologicky vypjaté téma zpracováno citlivě, s ohledem na mladší publikum. Každodenní realita je zobrazena na černém pozadí, bílé pozadí je vyhrazeno pro snové sekvence. Zpočátku strohý a úsporný styl začínajícího animátora postupně rozkvétá do ornamentálních a surrealistických vizuálních pasáží.

Z dlouhodobého hlediska je Kastnerova účast v této prestižní festivalové sekci odrazem úspěchu české animace posledních let, a to zejména její nejmladší generace.

Feministické mistrovské dílo, které nepřestává zářit

Zatímco se ve filmovém světě prosazuje nová generace českých tvůrců, upevňuje svůj odkaz i klenot československé nové vlny. Feministické mistrovské dílo Věry Chytilové Sedmikrásky (1966) – divoký mejdan, který nemilosrdně šlape po patriarchátu – se po svém uvedení na loňském Cannes Classics díky nové digitálně restaurované verzi objeví i na plátnech Berlinale v roce 2023.

Je symbolické, že se dílo Chytilové na stříbrné plátno vrací společně s klasikou feministické kinematografie, filmem Chantal Ackermanové Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel, který se dostal do čela loňské ankety BFI Sight and Sound o nejlepší filmy všech dob. Sedmikrásky – jako jediný český film v anketě – se umístily na 28. místě. Nejuznávanější film Chytilové se už v minulosti umístil mezi stovkou nejlepších komedií podle BBC a v žebříčku BBC nejlepších filmů režírovaných ženami obsadil 6. místo.

Sedmikrásky se do programu Berlinale dostaly díky uznávané bosenské režisérce Jasmile Žbanićové (Quo Vadis, Aida?, seriál HBO The Last of Us), která si dílo Chytilové – v době svého původního uvedení zakázané – vybrala jako svůj oblíbený film pro letošní Retrospektivu s tématem Mladí srdcem: dospívání ve filmu. „Miluji bláznivost toho filmu. Je tak svobodný a ženský. Předběhl svou dobu, a ještě pořád je napřed,“ řekla Žbanićová v rozhovoru pro Women and Hollywood.