Anna Wowra: Nový pohled na mladé dospělé

Studentka FAMU Anna Wowra, původem Polka, rozšiřuje řady mladých filmařek, které nastartovaly svou kariéru v České republice, ačkoli se narodily v jiné zemi – jako například Daria Kashcheeva nebo Diana Van Cam Nguyen. Anna Wowra má na kontě několik studentských filmů, přičemž s tím nejnovějším, Jsme v tom spolu, se nedávno zúčastnila evropské iniciativy pro mladé talenty, Future Frames, na festivalu Koszalin Film Debut Festival s ním získala ocenění za nejlepší krátký film a na TIFF v Tiraně cenu Best GENERATIONs Award. Filmy Anny Wowry se vyznačují emotivním vyprávěním a hlubokými, často chybujícími postavami, se kterými se divák snadno identifikuje. Problémy mladých dospělých vykresluje režisérka s pronikavou přesností. Společenským tématům se hodlá věnovat i ve své celovečerní tvorbě a stejně tak si chce zachovat svůj empatický přístup k postavám.

Anna Wowra studovala na Jagellonské univerzitě a na Katedře filmové a televizní tvorby Fakulty rozhlasu a televize Krzysztofa Kieślowského na Slezské univerzitě. Poté ve studiu pokračovala na FAMU v Praze. Během studií pracovala na různých pozicích, včetně asistentky režie nebo vedoucí produkce na filmových a televizních projektech v České republice i v Polsku.

Wowra se také věnuje scénáristické tvorbě – píše krátké filmy, které se vyznačují autenticitou a společenskou kritičností. Její debut #instalove (2015), který realizovala ve Wajda School, představuje dvě kamarádky, které si hledají přítele prostřednictvím sociálních sítí. Další film, Průměrně šťastný pár (2019), o jedenáctiletém Romanovi, který se pokouší oslovit dívku z osmé třídy, rozvíjí stejné téma, tentokrát však z pohledu chlapce. Tragikomický dokument Život je čivava (2021) vypráví o starší chovatelce čivav, která se vyrovnává se ztrátou syna. Krátkometrážní komorní drama Za první linií (2022) se zabývá psychologickými a mediálními dopady, s nimiž se potýká lékař, který se po smrti mladého pacienta nakazí Covidem-19. A její nejnovější film Jsme v tom spolu (2023) zkoumá složitou dynamiku mezi třemi dospívajícími kamarádkami na malém městě, jejichž snaha uniknout svému okolí probouzí doutnající žárlivost, která nakonec vede k tragédii. 

Anna Wowra se těsně před dokončením studia na FAMU chystá přejít k celovečerním projektům. Ještě předtím však musí dokončit svůj absolventský projekt Primum Non Nocere, jehož spoluautorkou je Alžbeta Gertli. Toto třicetiminutové drama vypráví o Alici, polské gynekoložce a zbožné křesťance, která čelí morálnímu dilematu, když jí její dávná přítelkyně požádá o potrat. Wowra v tomto filmu, který nazývá thrillerem, zkoumá tragické okolnosti některých úmrtí polských žen z pohledu lékaře. V hereckém obsazení jsou polští i čeští herci – v čele se Zuzanou Částkovou, známou z role v oceňované Electře Darji Kashcheevy, a Sandrou Drzymalskou, která hrála ve filmu Jerzyho Skolimowského Íá. Režisérka se s projektem zúčastnila iniciativy Focus SCRIPT na filmovém festivalu v Cannes. Producentem projektu je FAMU, koproducenty Lukáš Procházka ze společnosti Moviola a FILMTALENT Zlín. Natáčení by se mělo rozběhnout v září 2024, dokončení se očekává v dubnu 2025.

Tématem celovečerního režijního debutu Anny Wowry V dobré víře, který je v současné době ve vývoji, jsou reprodukční práva na pozadí celosvětového vzrůstu antifeministických nálad. Tento příběh o dospívání, zasazený do katolického prostředí, kritizuje společenské a osobní dopady katolického „pocitu viny“. Česko-polské obsazení filmu, jehož spoluautorkou je Alžbeta Gertli, budou tvořit neprofesionální dospívající herci. Projekt V dobré víře se zúčastnil několika workshopů, včetně Czech Film Springboard a Les Arcs, kde byl konzultován s režisérem Rubenem Östlundem. Získal také podporu na vývoj od Státního fondu kinematografie. Hlavní natáčení by se mělo rozjet v roce 2026, dokončení se očekává v následujícím roce. Wowra v tomto projektu hodlá spojit realistickou poetiku Andrey Arnold s vypravěčskou metodou filmu Mustang režiséra Denize Gamze Ergüvena a vizuálním stylem Krásných bytostí Guðmundura Arnara Guðmundssona.

Mladá režisérka také již připravila scénář ke svému druhému celovečernímu filmu To Move Mountains, euro road movie inspirované jejím vlastním bojem s rakovinou, který podstoupila, když jí bylo dvacet let. Na scénáři se podílel i její životní partner Vojtěch Novotný, který bude také spolurežisérem filmu. Intimní a osobní příběh v žánru komediálního dramatu sleduje mladý pár, který cestuje napříč Evropou a čeká na životně důležitou transplantaci orgánů. Film ovlivněný francouzskou novou vlnou odmítá romantizaci nemoci a dospívání a pouští se do tabuizovaných témat spojených s nevyléčitelně nemocnými pacienty. Hlavní natáčení se plánuje na rok 2026, dokončení na rok následující. Producenti v současné době prověřují možnosti koprodukce v různých zemích, kde se příběh odehrává, od Balkánu až po Irsko.

Wowra také pracuje na autorském seriálu s autobiografickými prvky s názvem Na dobu neurčitou, na jehož scénáři se podílejí i Rachel Absolonová a Alica Bednáriková. Zabývá se stavy vyhoření a osobnostní krize, jimiž dnes často prochází mladá generace. Přibližuje realitu maloměstského života ve střední Evropě na příběhu mladé ženy, která se po studiích v zahraničí vrací do své ospalé rodné vesnice, kde se potýká s nenaplněnými kariérními i osobními očekáváními. Wowra seriál popisuje jako maloměstskou verzi Girls Leny Dunhamové prodchnutou cynickým humorem seriálu Potvora. 

Marie-Magdalena Kochová: Experimenty, hybridní formy a společenské změny

Rok 2024 se pro začínající českou filmařku Marii-Magdalenu Kochovou stal klíčovým. Její krátký hraný film 3 MWh měl premiéru na MFF Rotterdam a vstoupil do dějin jako první český film uvedený v rotterdamské soutěži krátkých filmů Tiger Short Competition. Jako vycházející talent se Kochová zúčastnila také evropské iniciativy Future Frames na MFF Karlovy Vary, kde představila jak 3 MWh, tak svůj celovečerní debut Ta druhá. 

Režisérka ve své tvorbě zkoumá společenské problémy a filmový proces vnímá jako osobní cestu i politickou výpověď. K filmu přistupuje jako k médiu empatie a sdílené zkušenosti a navzdory výzvám, které přinášejí současné trendy ve využívání médií, věří v jeho transformační potenciál.

Kochová vystudovala nová média na plzeňské univerzitě a režii dokumentárních filmů na FAMU a už před svým velkým úspěchem v roce 2024 se se svými studentskými projekty pravidelně účastnila mezinárodních festivalů. Její tvorba se pohybuje na pomezí tradiční a experimentální kinematografie. K pozoruhodným tradičním filmům patří krátké dokumenty Stavědlo 1. (2017), černobílý portrét osazenstva železniční signalizační věže, který získal cenu Aramis, nebo portrét excentrického radioamatéra, OK2PAY (2019).

Ve své experimentální krátkometrážní tvorbě Kochová se satirickým nadhledem zkoumá sbližování technologií a společnosti. Ve filmu Bude si svět pamatovat tvoje jméno? (2017) používá záznamy z chytrých telefonů jako odraz fixace dnešní společnosti na sebeprezentaci a sleduje, jak v digitálním věku fyzické vyobrazení předstihlo činnost. Apparatgeist (2019) zkoumá vliv mobilních telefonů na mezilidské interakce a lidskou identitu prostřednictvím klipů napodobujících příspěvky na sociálních sítích. Film získal Zvláštní uznání studentské poroty na MFDF Ji.hlava. Kochové hybridní taneční dokument Schránky (2022) byl uveden na mnoha mezinárodních festivalech včetně Hot Docs a získal Cenu za nejlepší mezinárodní studentský film na Cinedans. Legendární český tanečník Jan Minařík v něm předvádí interpretační tanec ve výtahu pečovatelského domu, kterým symbolizuje omezení spojená se stárnutím a zkoumá témata úbytku sil a houževnatosti.

Nejnovější experimentální film režisérky, 3 MWh, se zabývá vztahem mezi člověkem a energií uprostřed globální krize. Pracovník jaderné elektrárny si v něm stanoví svůj osobní životní limit spotřeby elektřiny. Když se k němu začne přibližovat, musí se rozhodnout, jak zbytek energie využít. Film natočený na 16mm materiál je záměrně poškozený digitálními elektrickými výboji generovanými z hlasového záznamu protagonisty a podtrhuje tak fyzickou interakci člověka se světem. Kochová svůj film považuje za „politické prohlášení, metaforu společnosti a osobní konfrontaci se smrtelností“. Využití techniky osvitu k znehodnocení filmu je vizuální paralelou cesty hlavního hrdiny. Režisérka vedle sebe staví obrazy reálného světa a vnitřní zvukové krajiny a zkoumá tak průsečníky racionality a spirituality. Film zachycuje složitost globálních systémů a existenciální hledání smyslu na pozadí ekologické a sociální krize.

Celovečerní dokumentární debut Kochové Ta druhá, který měl premiéru na MFF Karlovy Vary, přináší intimní portrét Johany, která žije ve stínu své postižené sestry. Kochová čerpá z vlastní podobné zkušenosti tzv. skleněného dítěte, a prostřednictvím cesty hlavní hrdinky k dospělosti zkoumá témata viny, lásky a vlastní identity. Časosběrný dokument proniká do rodinné dynamiky – štáb se vmísil do rodinného prostředí, aby zachytil skutečné interakce. Díky observačnímu stylu a empatickému přístupu režisérky, přináší film propracovaný obraz vnitřního světa Johany a důsledků postižení její mladší sestry a zdůrazňuje psychologickou krajinu sourozenců dětí s postižením. Dokument zachycuje poslední rok Johanky na střední škole a poukazuje na její vnitřní boj mezi osobními aspiracemi a rodinnými povinnostmi. Tichá, kontemplativní kamera přenáší na plátno emocionální tíhu, detailní záběry odráží vnitřní konflikt. Minimalistický, a přitom dojemný snímek Ta druhá kritizuje postoje společnosti k postižení a pečovatelství, zasazuje se o lepší pochopení emocionálních stavů pečovatelů a zároveň zkoumá sesterství, odpovědnost a identitu.

Kochová už má za sebou postprodukci svého nového krátkého hraného filmu Věž, který produkuje Eva Rejč ze společnosti Fork Film. Projekt zkoumá role, které si jednotlivci v životě vybírají, a klade si otázku, co z někoho dělá dobrou matku, sestru nebo přítelkyni a jak naplnit očekávání, aniž by člověk ztratil sám sebe. Těmto výzvám čelí hlavní hrdinka Tereza, když její rande přeruší nečekaný host. Kochová a Rejč se spojily i na dalším projektu, experimentální filmové básni Liminalita, která se bude natáčet na 35mm formát. Režisérka plánuje použít dekonstrukci a manipulaci s filmovým pásem – podobně jako při práci na filmu 3 MWh. 

Kromě experimentálních projektů připravuje Kochová celovečerní filmy v tradičnějším stylu hraného vyprávění. Její celovečerní hraný debut Alfa Party, který napsala společně s Josefem Koktou, je příběhem o dospívání s prvky komedie o pomstě a zkoumá mezigenerační konflikty skupiny teenagerů s rodiči. Film vzniká v produkci Mikuláše Novotného ze společnosti Background Films. Kochová je také v rané fázi s dokumentárně-hraným hybridem o společenské křehkosti a v blízké budoucnosti se plánuje plně zaměřit na hybridní žánry.