Filmový festival v Locarnu, který letos slaví své 75. narozeniny, se dlouhodobě zaměřuje na uvádění průkopnických a inovativních filmů mladých tvůrců. Po jmenování nového uměleckého ředitele Giony Nazzara však festival své programové směřování trochu změnil. Přestože nadále podporuje a vyzdvihuje myšlenkově a formálně průkopnickou tvorbu jak zavedených, tak začínajících autorů, programová nabídka se rozšířila i o divácky atraktivnější snímky.

Slovo má gender a žánr

Patří mezi ně i nejnovější film české režisérky Terezy Nvotové Světlonoc, který spadá do kategorie divácky atraktivních moderních artových dramat. Tereza Nvotová, původně dokumentaristka, přešla k hranému filmu v roce 2017 svým dramatem o znásilnění Špína (MFF Rotterdam 2017).

Nvotová pokračuje v úspěšné tvůrčí spolupráci se scenáristkou Barborou Námerovou, která se zaměřuje na problematiku ženství a zkoumá genderové stereotypy v současné společnosti. Světlonoc se oproti jejich předchozímu filmu ubírá jiným směrem - a na rozdíl od civilního dramatu Špína pojímá téma ženství žánrovou optikou thrilleru a hororu. Spolu s dalšími novými filmy vycházejících mezinárodních talentů se Světlonoc utká v soutěži Cineasti del presente.

Třicátnice Šarlota se kvůli vyřizování dědictví po zesnulé matce vrací do rodné vesnice v horách. Její přítomnost začne narušovat zdánlivě klidné vody ospalé vesničky. Šarlotin příjezd probudí vzpomínky vesničanů na jeden děsivý příběh, živený místními pověrami. Po chvíli začnou lidé Šarlotu obviňovat z podivných událostí, které se ve vesnici dějí.

Zatímco Špína je o vzpouře ženy proti násilníkovi a o překonání traumatu z násilného zážitku, Světlonoc je vzpourou ženy stojící proti hluboce zakořeněné kolektivní tradici, která ji démonizuje a zostuzuje. Šarlota tuto výzvu, která se změní v těžký boj, přijímá.

Domovem hlavní hrdinky je chata v lesích. Toto prostředí koresponduje s žánrem filmu, který spadá do subžánru etno a folk hororu. Obrazotvornost Nvotové, blízká magickému realismu, určuje surrealistický styl filmu bohatý na metafory a rituály. Nvotová s Námerovou tak spojují postupy žánrového a artového filmu ve společensky angažovaném příběhu o ženách, které se tváří v tvář patriarchálním konvencím opětovně ujímají své moci.

Klíčovým motivem Světlonoci je rozporuplné téma čarodějnictví prostupující celým příběhem, ze kterého se postupně stává dvousečná zbraň. Na jedné straně je hysterie kolem místní pověsti o čarodějnici prostředkem k zastrašování Šarloty, na druhou stranu je čarodějnictví analogií silné nezávislé ženy, která se odmítá podřizovat zastaralému pohledu společnosti, jenž ji omezuje na roli pečovatelky a submisivního sexuálního objektu.

Podstatu patriarchální konzervativní společnosti, proti níž se Šarlota bouří, ztělesňuje vesnická komunita. I přesto, že se věnuje tématu pověrčivosti, je Světlonoc především moderní verzí příběhu cesty ženy k seberealizaci, s důrazem na feministické principy. Střihač Thibault Hague z Francie (např. Nejsem čarodějnice!) spolu s českým střihačem Pavlem Hrdličkou (Šarlatán a Ostrým nožem,) vnášejí do filmu zběsilý rytmus, který kulminuje v dramatickém a násilném „honu na čarodějnice“.

Daří se jim však zdůraznit i sílu ženskosti, prostupující smyslným proudem obrazů od surrealistického „sabatu čarodějnic“ až po neonem osvětlený lesní rej svatojánské noci plný všeobjímající harmonie a míru. Federico Cesca, kameraman filmu Patti Cake$, svými obrazy podtrhuje dramatickou atmosféru číhajícího násilí, které má rozpoutat radikalizovaná komunita, stejně tak jako okázalé surrealistické zobrazení rostoucí ženské vzpoury, která si bere zpět to, co jí bylo ukradeno.

Světlonoc mistrně shrnuje tisícileté téma feminismu a rovnosti pohlaví, přičemž žongluje s doslovným a obrazným audiovizuálním jazykem. Díky žánrovému a diváckému přístupu, pojímá film téma feminismu a posílení postavení žen bez vyčpělých stereotypů, a tak získává na významu i v širším společenském kontextu a mezigeneračním dialogu.

U Světlonoci opět spojili síly producenti Špíny – slovenská společnost BFILM a český producent Miloš Lochman z moloko film, k nimž se přidal i Rozhlas a televízia Slovenska. Film získal podporu Státního fondu kinematografie (na vývoj a výrobu 10 850 000 Kč), slovenského Audiovizuálního fondu, Eurimages a Ministerstva kultury Slovenské republiky. Mezinárodní prodej zajišťuje společnost Intramovies. Slovenská premiéra je naplánována na 29. září, slovenským distributorem je společnost Forum Film SK. Česká premiéra se uskuteční 6. října, českým distributorem je Forum Film CZ.

Ve znamení Býka

Mladá česká kinematografie je v Locarnu zastoupena i jedním experimentálním filmem. Loňským vítězem soutěžní sekce Cineasti del presente a držitelem ceny Zlatého leoparda se stal italský filmař Francesco Montagner, který vystudoval FAMU a žije v České republice. Ve svém celovečerním dokumentárním debutu Bratrství používá postupy hraného filmu. Film sleduje tři bratry, syny bosenského válečného veterána a salafistického kazatele, který byl obviněn z terorismu a musí nastoupil do vězení, a nechává proto své syny jejich vlastnímu osudu.

Letos se mladý režisér do Locarna vrací s avantgardou inspirovaným filmem Asterión, tentokrát však do soutěže Pardi di domani, zaměřené na experimentální a formálně inovativní krátkometrážní a středometrážní tvorbu.

Italsko-český režisér jde ve stopách své kolegyně, animátorky a filmařky Diany Cam Van Nguyen, která ve stejné sekci loni uvedla svůj krátký animovaný dokument Milý tati. Asterión není pro festival v Locarnu úplnou novinkou; v rámci zdejší filmařské akademie (Locarno Filmmakers Academy) ho Montagner v roce 2019 představil ještě jako projekt s názvem Taurophilia.

 Audiovizuální báseň Asterión se zaměřuje na tradiční španělskou taxidermii býků. Experimentální film, který je zároveň výtvarnou instalací, rámují vizuální odkazy na malbu Pabla Picassa a uměleckou instalaci Édouarda Maneta. Montagner čerpal inspiraci i v dokumentární tvorbě předního experimentálního filmaře 20. století Stana Brakhagea. Kamera zachycuje drobné detaily procesu preparace, strukturu zvířecí kůže a vše, co se pod ní skrývá.

Autora neopustila fascinace posouváním formálních hranic. Už v Bratrství experimentoval s formou a stylem do té míry, že formální odlišnosti zcela splynuly. Ačkoli se Asterión jeví jako silně estetizovaný dokument v duchu děl Jurije Ancaraniho, detailní pozorování taxidermistických gest a zásahů mu propůjčuje i dramatické a narativní rysy.

Zkoumáním proměny na přípravném stole preparátora Montagner dává vyprávění téměř mytologický rozměr. S postupem preparace se film mění v jakýsi kreacionistický mýtus. Objevuje se v něm napůl lidské, napůl zvířecí mýtické zvíře, které má zvítězit nad smrtelností, a Asterión se tak posouvá do kategorie nedefinovatelného hybridu lyrické doku-fikce.

Hlavní producenti Veronika Kührová a Michal Kráčmer z české společnosti Analog Vision film koprodukovali se slovenskou společností Artichoke a českým nadačním fondem Filmtalent Zlín. Státní fond kinematografie podpořil výrobu filmu částkou 620 000 Kč.

Cosi shnilého v Utopii

Dalším přírůstkům v programu locarnského festivalu je i druhý celovečerní dokumentární film Veroniky Liškové Návštěvníci. Režisérka film uvede v rámci paralelní nezávislé sekce Semaine de la Critique, pořádané švýcarskými novináři ve spolupráci s festivalem.

Lišková na sebe upozornila svým celovečerním dokumentárním debutem Danielův svět, který byl uveden v sekci Panorama na Berlinale v roce 2015. Režisérka v kontroverzním časosběrném dokumentu zachycuje „hodného pedofila“ v jeho každodenním i občanském životě odvíjejícím se na pozadí zavedených stereotypů o deviantech, které chová většinová společnost.

Ve svém druhém celovečerním filmu se režisérka zaměřila o něco míň na psychologii protagonisty, ale více na společenský a politický aspekt. Časosběrný dokument Návštěvníci přibližuje život sociální antropoložky Zdenky Sokolíčkové, která se s rodinou odstěhovala do nejsevernější osady světa, Longyearbyen na Špicberkách.

V rámci dvouletého grantu Zdenka zkoumá, jak se mění život v Arktidě, a během výzkumu jí Longyearbyen postupně stále více přirůstá k srdci. Při sžívání se s místními obyvateli zjišťuje, že tady nemizí jen ledovce a věčný mráz.

Pod povrchem malé, ale značně nesourodé komunity bublá napětí, které Zdenka pomalu odhaluje, a to ji staví do nelehké situace. „Nečekala jsem, že toto místo bude zároveň mikrokosmem, který tak dokonale vystihuje některé z nejpalčivějších otázek a snah dneška,“ komentovala Zdenčiny zkušenosti režisérka filmu.

Lišková ve svém hloubkovém zkoumání kombinuje několik typů záběrů. Sleduje každodenní úvahy hlavní hrdinky, její badatelské objevy i výpovědi místních obyvatel, které mají širší společensko-politickou platnost. Mozaika intimních pozorování, video-deníkových záznamů natočených protagonistkou a jejím manželem a rozhovorů s místními obyvateli pro účely jejího výzkumu odhaluje trhliny v nedotčeném idealismu, spojeném s tímto místem.

Vedle ústředního tématu globalizace a udržitelného životního stylu se hlavními motivy stávají politika a latentní xenofobie, když se hlavní hrdinka postaví zdánlivému statu quo. Mikrokosmos Longyearbyenu se ukáže být Petriho miskou kondenzovaných nadějí, potlačených dilemat a limitů západní civilizace.

Snímek Návštěvníci získal pod svá křídla ještě před světovou premiérou mezinárodní prodejce Taskovski Films. „Film Návštěvnící se dotýká velmi citlivých témat sounáležitosti a migrace v současném světě. Film se odehrává na rozlehlých a chladných Špicberkách za polárním kruhem, těžce zasažených globálním oteplováním, a klade si otázku kde jsme všichni udělali chybu,“ uvedla ředitelka společnosti Irena Taskovski.

Návštěvníky produkuje česká společnost Cinémotif Films, koproducentem je norská společnost Ten Thousand Images spolu se slovenskou společností Peter Kerekes Film a Českou televizí. Film podpořil Státní fond kinematografie (částkou 1 800 000 Kč), slovenský Audiovizuální fond, Norský filmový institut, nadace Fritt Ord, Bergensen Foundation a Viken Filmsenter. Film získal zvláštní uznání v industry programu Eastern Promises na letošním MFF Karlovy Vary.