Činnost pražské společnosti PINK je rozkročená mezi nezávislou autorskou tvorbou a komerčními zakázkovými projekty. Tvoří ji semknutá skupinka lidí – spoluzakladatel společnosti Radovan Síbrt, Alžběta Karásková a Karel Poupě, přičemž Karásková společnost řídí, Poupě působí jako výkonný producent projektů a Síbrt se věnuje obsahu a práci mimo společnost.

Navzdory tak nepočetnému týmu je produkce společnosti PINK rozsáhlá a velmi rozmanitá. Jejími typickými komerčními projekty jsou televizní dokutaimenty nebo reality show, zatímco autorská tvorba je určena především pro kina. Zakázková tvorba zahrnuje i audiovizuální obsah pro muzea a galerie.

Televizní dokutainment se společenským přesahem

Síbrt se netají tím, že společnost živí televizní pořady. Zakázky pro televizní společnosti umožňují týmu zabývat se i nezávislou autorskou tvorbu, která by jinak nemohla vzniknout. Jako hlavní producent většiny pořadů z produkce PINK dovedl Síbrt k realizaci několik lokálních verzí světových televizních formátů pro český a slovenský trh. Mezi ně patří například Survivor, MasterChef, Souboj na talíři a Undercover Boss (Utajený šéf). Zakázkové projekty společnosti PINK tvoří převážně primetimové zábavné pořady pro komerční televize, častým žánrem je docutainment. Síbrtovi byla například svěřena lokalizace britského pořadu One Born Every Minute.

Síbrt zdůrazňuje, že při práci na zakázku dělá pro zadavatele maximum, co se týče formy i obsahu, a každou práci vnímá jako příležitost k postupné společenské změně v oblasti prime-timové zábavy.

Součástí české verze MasterChefa byla například svatba bývalého soutěžícího, který byl slovenský Rom a gay. Vzhledem ke xenofobnímu a homofobnímu společenskému naladění a pravicové politické opozici v zemi to bylo pozitivní gesto podporující společenskou inkluzi. Síbrt přiznává, že ho tlak na to, aby jeho pořady vidělo co nejširší publikum, vlastně těší. Takový cíl si u svých nezávislých domácích dokumentárních projektů obvykle klást nemůže.

  

Autorské kino za hranicemi dokumentu

Seriálovou televizní produkci PINK není těžké zařadit do jednoho určitého formátu, avšak autorské filmové projekty společnosti se přímočarému zaškatulkování brání. Síbrt říká, že výběr filmových projektů vychází ze společného zájmu všech tří klíčových členů. A také z intuice. Ústřední trojlístek PINKu každý projekt pečlivě prověřuje a do produkce ho zařazuje jen v případě jednomyslného souhlasu všech členů společnosti.

V počátcích své existence natočila společnost PINK celovečerní televizní film s názvem O slušnosti (2012). Dokument, který režíroval Síbrt, zkoumal tenkou hranici mezi tolerancí a rasismem ve vztahu k romské menšině v České republice. Navazující projekt Enkel (2013) Marka Téra, drama natočené pro galerie, se zabývá vztahem matky a dcery na konci 20. století a do popředí staví téma altruismu a solidarity. Tento sociální rozměr se promítl i do dalšího celovečerního dokumentu Dál nic (2014), satirického pohledu na nedokončenou stavbu dálnice spojující Prahu a Berlín, která se stala svědectvím o nefunkčnosti státu a jeho institucí.

Brzy poté se PINK vydala mimo domácí půdu a jako koproducent podpořila rumunský projekt Cinema Mon Amour (2015). Tento dokumentární film zachycoval donkichotský boj o záchranu jednoho z posledních rumunských kin. Dále společnost koprodukovala dokumentární televizní seriál 1968mm (2018) o celosvětově bouřlivém roce a jeho dopadu na lidská práva.

Důležitým milníkem v historii společnosti byl rok 2018. PINK uvedl dva nové filmy, které získaly uznání kritiků a ocenění na festivalech i v domácí distribuci. Oba byly vybrány do programu Berlinale. Prvním byl česko-chorvatský snímek Až přijde válka debutujícího režiséra Jana Geberta, který vznikl v koprodukci s HBO Europe. Observační dokument, který byl zároveň portrétem mladého vůdce polovojenské slovenské skupiny Slovenskí branci, sledoval snahu této organizace naverbovat stovky slovenských teenagerů a připravit je na válku. Film, který poukázal na nacionalismus a mechanismy moci, sklidil po své premiéře na Panorama Dokumente v rámci Berlinale 2018 několik mezinárodních ocenění.

  

Dalším důležitým počinem společnosti PINK v roce 2018 byl film Touch Me Not režisérky Adiny Pintilie, který získal na Berlinale hlavní cenu za nejlepší celovečerní film. Tento revoluční film, který je odvážným a upřímným zkoumáním intimity a předsudků spojených s tímto tématem, byl uveden do kin ve více než 40 zemích.

Jedním z posledních dokončených filmů společnosti PINK je film českého autora polského původu Tomasze Winského Hranice lásky. Film měl premiéru na 56. ročníku MFF Karlovy Vary a získal cenu FIPRESCI za nejlepší film v soutěži o Křišťálový glóbus. Toto psychologické drama, které boří další tabu, zkoumá různé konstelace nemonogamních vztahů a v choulostivých rolích se v něm objevuje plejáda populárních českých herců.

Společnost PINK se nakonec na projektu podílela jen jako koproducent. Síbrt se svěřil, že jejich vize se od režisérovy nakonec lišila. „Chceme být součástí vzniku projektů a nedílnou součástí i po obsahové stránce,“ řekl.

V roli režiséra

Ačkoli je Radovan Síbrt nyní plnohodnotným producentem a reprezentuje Českou republiku na industry akcích, jako jsou Berlinale Talents, Emerging Producers v Jihlavě a Berlíně a Producers on the Move na festivalu v Cannes, svou kariéru zahájil jako režisér.

Síbrt opustil školu s několika krátkometrážními snímky, zejména s filmem Manželství Roberta a Gábiny (2005), který zkoumal život a rozdílné názory manželů, kteří tráví víkendy s milenci. Film získal zvláštní uznání na FAMUFESTu a Síbrt si odnesl také Cenu za režii a cenu Cinepur za film Domácí násilí (2008), označovaný jako „nedokumentární miniatura o rozpadu duší a svázanosti těl“.

Později se spoluzakladatel PINKu podílel na několika dílech cestopisného cyklu Na cestě (2008-2013) pro Českou televizi. Poté natočil krátký studentský film Toytravel (2010) o pozoruhodném byznysu spojeném s posíláním plyšáků na zahraniční dovolené, na který navázal celovečerní audiovizuální dokumentární esejí Vězení umění (2012), mapující experiment s vězni a nevězni, zabývajícími se uměním, ve kterém také nechyběly překvapivé momenty.

V roce 2019 měl premiéru observační dokument Postiženi muzikou o unikátní české kapele The Tap Tap, pro níž Síbrt režíroval dva videoklipy. Navzdory tomu, že většina muzikantů této hudební skupiny má zdravotní postižení, kapela absolvovala i celosvětové turné. Film sleduje její členy na pódiu i mimo něj. Jako režisér se Síbrt rozhodl vyhýbat se klišé a atributům pohodových filmů a neodvracet zrak ani během těžších momentů v životě těchto jedinečných rockových hvězd se smyslem pro drsný humor.

  

Film byl úspěšně uveden na festivalech, domácí distribuci však negativně ovlivnila pandemie COVIDu-19. Film Postiženi muzikou, který vznikl v koprodukci s HBO Europe, se stal také favoritem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde vyhrál Cenu diváků, a získal také cenu Trilobit za námět, scénář a režii, hlavní cenu na srbském festivalu Bosifest, cenu na moskevském festivalu Breaking Down Barriers a byl nominován na Českého lva.

Síbrtova vlastní filmová kariéra je v současné době na vedlejší koleji, protože podle jeho slov má teď přednost péče o projekty jiných režisérů.

Další připravované projekty bořící tabu

Pandemie zastavila většinu rozpracovaných projektů společnosti, jakmile však byla protipandemická opatření zrušena, projekty pokračovaly. Nejblíže dokončení je momentálně druhý celovečerní film Grety Stocklassy Blix Not Bombs (2023). Tento dokumentární portrét se zaměřuje na Hanse Blixe, bývalého hlavního zbrojního inspektora OSN, který je nyní ve svých 93 letech v procesu döstädningu („předsmrtného úklidu“).

Stocklassa se ptá na osudové události, které vedly k invazi Iráku v roce 2003. A Blix odpovídá. Podle režiséra se rozhovor změnil v „dialog dvou generací: jedna opouští svět, druhá žije se vším tím zmatkem, který tu ta první po sobě zanechala“. Finální verze bude dokončena do konce roku 2022 a premiéra by se měla uskutečnit na začátku roku 2023, tedy v době 20. výročí invaze.

Dokument vznikl v koprodukci s německou společností Corso Film a švédskou společností Sysifos Film společně s RBB ARTE a byl podpořen Státním fondem kinematografie, Film- und Medienstiftung NRW, Švédským filmovým institutem a Film Stockholm. Mezinárodní práva zajištuje společnost Syndicado Films a producenti stále hledají televizní partnery pro vysílání.

Dalším projektem, který bude připraven k distribuci v roce 2023, je krátký film lublaňského studenta režie na FAMU Luna Sevnika. Do širšího povědomí ho uvedl jeho krátký film s Hannekeovskou atmosférou, Hra, a jeho nejnovějším počinem je absolventský krátký film Mezi námi moře natočený ve slovinsko-česko-chorvatské koprodukci. Film o dospívajícím synovi, který trpí ztrátou důstojnosti svého otce, příliš servilního k turistům, pro které organizuje rybářské výlety.

Další projekty společnosti PINK jsou ve fázi vývoje. Hlad po skutečných kriminálních příbězích v České republice stále není ukojen, a tak společnost nyní připravuje minisérii The Attachment Theory, která vychází z domácího kriminálního případu, v němž se týrání sedmiletého chlapce vyvinulo v sérii šokujících událostí. Rozvedená matka starající se o své dva syny se rozhodla adoptovat i třináctiletou autistickou dívku. Poté, co policie začala vyšetřovat její zacházení s chlapci, vyšlo najevo, že údajná třináctiletá dívka je ve skutečnosti třiatřicetiletá žena, které byla mezitím diagnostikována mnohočetná porucha osobnosti a která se ukázala být hybnou silou šokující rozsáhlé sítě manipulací a zneužívání.

Režii minisérie, která byla v roce 2022 uvedena na koprodukčním trhu Berlinale, se ujal jeden z nejvýraznějších mladých českých režisérů, Olmo Omerzu. Producent upřesnil, že natáčení je předběžně plánováno na rok 2024 a potenciální koproducenty budou hledat především v skandinávských zemích. V současné době probíhají jednání s místními televizemi o možné koprodukci.

PINK také produkuje Organismus, projekt Jana Geberta, navazující na jeho film Až přijde válka, který se bude natáčet také na Slovensku. Vývoj projektu se v současné době zastavil, a to především kvůli pandemii, která znemožnila natáčení ve vězení. Nastupující režisér připravuje portrét Miroslava Marčeka, jednoho z pachatelů odsouzených v nejzávažnějším kriminálním případu v novodobé historii Slovenska, vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Společnost pokračuje také ve své plodné spolupráci s rumunskou umělkyní a filmařkou Adinou Pintilie na jejím druhém filmovém projektu Smrt a dívka, na němž se podílejí rumunské, německé a francouzské produkční společnosti a podpořily ho rumunské CNC, Ciclic – Aide au Codéveloppement International a hamburská MOIN. Film lze považovat za duchovní pokračování oceňovaného snímku režisérky, Touch Me Not.

Podobně jako ve svém prvním filmu zde režisérka používá tzv. metakinematický přístup. Dvojice v krizi, Paul a Radu v doprovodu filmového štábu podstupují "dekonstrukci paměti", proces, který má dvojici pomoci pochopit smysl jejich výbušného vztahu. Zahrnuje "intimní videodeníky, cvičení inspirovaná metodou rodinných konstelací a rekonstrukci klíčových vzpomínek a snů". Vývoj filmu byl dokončen a projekt je v současné době ve fázi financování.

PINK mezitím pokračuje v rozšiřování svého seznamu adaptací televizních dokutaimentů. Nejnovějším formátem, který bude adaptován pro místní trh, je Souboj restaurací /Ramsay’s Best Restaurant, který vysílal Channel 4. Současně se společnost nadále věnuje tvorbě vzdělávacího obsahu pro instituce. Tato produkce zahrnuje bohatou škálu krátkých hraných a animovaných filmů, videomappingů a filmů určených pro imerzivní prostor. Jejich nejnovější zakázka je pro Mehrin – Moravské židovské museum a PINK na ní spolupracuje s kreativním centrem Loom on the Moon.

Ačkoli společnost aktivně neusiluje o projekty, na kterých by vykonávala funkci servisní společnosti, Síbrt potvrzuje, že je této příležitosti otevřen, pokud by znamenala tvůrčí přínos.