Pražská společnost Mimesis Film, kterou založil producent Jan Macola v roce 2012, se zaměřuje na autorské vyprávění příběhů a realizaci projektů v mezinárodní spolupráci. Působí v oblasti hraného i dokumentárního filmu a podporuje režiséry s jasně definovanou uměleckou vizí. Tento přístup umožňuje Mimesis hladce se pohybovat mezi žánry a formáty, a přitom se vždy orientovat na projekty, které kladou důraz na preciznost vyprávění a režijní záměr.

Portfolio společnosti, které obsahuje hrané, dokumentární a hybridní filmy, odráží podporu tvůrčí autonomie a trvalého uměleckého partnerství. Mimesis Film dává před běžnými produkčními postupy přednost modelu založeném na dlouhodobém vývoji a osobním a uměleckém přístupu. 

Před založením společnosti Mimesis Film pracoval Jan Macola pro Barrandov Studio, kde měl na starosti koprodukce a vývoj projektů, dohlížel na mezinárodní partnerství, hmotné vklady a finanční ujednání. Rozhodnutí založit vlastní společnost vyplynulo z jeho přání více se zapojit do procesu podpory projektů – zejména takových, které jsou méně formovány institucionálními omezeními a více tvůrčím přístupem jejich autorů.

Faktor Václav

Během práce pro Barrandov Studio se Macola podílel na počáteční iniciativě, která později vedla k vytvoření Filmové nadace. Hodnotil scénáře z hlediska jejich koprodukčního potenciálu. V tomto období se poprvé setkal s tvorbou režiséra Petra Václava, který žije ve Francii. Oba se osobně setkali na arménském večírku během filmového festivalu v Cannes, kde začali mluvit o dosud nejambicióznějším projektu Mimesis Film, Il Boemo.

Předtím, než Il Boemo vstoupil v roce 2019 do výroby, dosáhla společnost svého prvního významného milníku s Václavovou Cestou ven (2014), sociálním dramatem, jehož ústřední postavou je mladá Romka, která se potýká se systémovým vyloučením. Film měl premiéru v programu ACID v Cannes a následně získal sedm Českých lvů, včetně ceny za nejlepší film.

Václav se stal stálým spolupracovníkem Mimesis Filmu. Po filmu Cesta ven natočil snímek Nikdy nejsme sami (2016) – portrét nedůvěry a lhostejnosti na malém českém městě. Dalším společným filmem byl Skokan (2017), hybridní film s neprofesionálním hercem v roli bývalého trestance na kvazi-fiktivní cestě na filmový festival v Cannes.

Před samotnou produkcí filmu Il Boemo spolupracovala dvojice na dokumentu Zpověď zapomenutého, který zachycoval inscenaci opery Olimpiade a zkoumal život Josefa Myslivečka, hlavního hrdiny životopisného dramatu Il Boemo (2022). Tento film znamenal pro Mimesis Film významný krok, který prokázal její schopnost vést rozsáhlou mezinárodní koprodukci.

Více než desetiletá spolupráce Václava a Macoly odráží selektivní, režisérsky zaměřený étos společnosti. Mimesis Film se věnuje projektům, které může dlouhodobě podporovat, a tvůrcům, jejichž pohled se shoduje s hodnotami, které společnost uznává. Jejich další společný projekt, Mozart v Paříži, v této dráze pokračuje. Toto historické drama, jehož scénář napsal Petr Václav, je v současné době ve fázi vývoje. Natáčení by mělo začít na jaře 2026, uvedení do kin je plánováno na rok 2027.

Na rozdíl od filmu Il Boemo, který se opíral o dobový realismus, Mozart v Paříži volí experimentálnější a více divadelní přístup. Příběh, který se odehrává v méně známém období skladatelova pobytu v Paříži, je založen na Mozartově korespondenci s otcem. Vyprávění je postaveno na kombinaci filmového jazyka a stylizované scénografie. Scénář filmu je vícejazyčný – obsahuje francouzštinu, němčinu a italštinu. Koproducentem projektu je francouzský producent Patrick Sibourd (Nour Films) a předpokládá se i německá koprodukční účast společnosti Alamode Film (Mnichov).

Pozornost pro okrajové žánry

Vedle hraných filmů Mimesis Film rozvíjí i dokumentární tvorbu, která se vyznačuje observačním přístupem a etickou angažovaností. Tyto filmy se často zaměřují na jednotlivce a komunity, které jsou v mainstreamovém diskurzu nedostatečně zastoupeny, a vyznačují se formálně střídmým způsobem vyprávění.

Český dokumentarista Miroslav Janek přispěl do této kolekce několika tituly. Normální autistický film (2016) představuje upřímný portrét neurodivergentních dětí, který odmítá sentimentální přístup a zaměřuje se na intimnější pozorování. Jankův následující krátký film Markéta chce taštičku (2018) je věnován šestnáctileté Markétě, která trpí Rettovým syndromem. A konečně poetický esej Všechno dobře dopadne (2023) je o včelích úlech a vlivu včel na lidskou společnost. 

Ve filmu V Mosulu (2018) se fotoreportérka Jana Andertová připojila k irácké vojenské jednotce během bitvy o Mosul. Dokument natočený v extrémních podmínkách nabízí nezprostředkované záběry městské války a zaměřuje se na psychologický dopad války na bojovníky i civilisty. Snímek Nebe (2021) režisérů Tomáše Etzlera a Adély Špaljové obrací pozornost k pololegálnímu sirotčinci pro postižené děti v Číně. 

Nejnovějším přírůstkem na seznamu dokumentů je film Davida Čálka Doktor na tripu (2024) o českém psychiatrovi, který zkoumá využití psychedelik při léčbě deprese, a sleduje terapeutický proces od klinických testů až po šamanské praktiky v Amazonii. Projekt odráží trvalý zájem společnosti Mimesis Film o témata na pomezí vědy, společnosti a osobní zkušenosti.

Narůstající objem produkce

Mimesis Film pokračuje v nastoupené cestě a připravuje řadu projektů. Před dokončením je celovečerní debut Tomáše Hubáčka Wirbel, mysteriózní drama z Českého středohoří. Film, který vzniká celých sedm let, v sobě mísí prvky dramatu, artové a žánrové kinematografie. Festivalová premiéra se očekává v létě 2025. Projekt vyrostl z Hubáčkova experimentálního krátkometrážního filmu Fibonacci (2020), rovněž z produkce Mimesis, který se promítal na více než 50 festivalech a získal 13 ocenění.

Kromě Mozarta v Paříži Mimesis připravuje česko-slovenskou koprodukci Otec jelen, matka liška, kterou napsal a režíruje Pavel Jurda. Rodinné drama se odehrává v Bílých Karpatech a zabývá se generačním traumatem a citovou intimitou. Svým zaměřením na ticho, krajinu a vnitřní život připomíná tón současné gruzínské kinematografie.

Na počátku příprav je Bílá voda, adaptace bestselleru Kateřiny Tučkové, který se stal českým literárním fenoménem. Děj se odehrává na česko-polském pomezí a zkoumá skrytou historii žen v katolické církvi, zejména těch, které v době komunismu působily mimo státem posvěcené náboženské struktury. V jeho centru stojí skutečná postava, vysvěcená duchovní, které byla po roce 1989 odebrána pastorační pravomoc. Příběh se zabývá tématy víry, genderu a církevní moci optikou osobní a kolektivní paměti.

Mezi další dokumenty, které se v současné době natáčejí patří i Vltavská filharmonie režiséra Tomáše Bojara. Tento časosběrný dokument zachycuje zdlouhavý a politicky citlivý proces výstavby nového pražského národního koncertního sálu, projektu, který je považován za kulturní symbol i milník současné veřejné architektury ve střední Evropě. Film má hybridní formu a kombinuje observační materiál s rozhovory, politickými událostmi a záběry z veřejných konzultací. Dokončení se očekává v roce 2027.

Jan Macola také pokračuje ve své dlouholeté spolupráci s Miroslavem Jankem a produkuje jeho další projekt The Patriots, který je v současné době ve výrobě. Tento esejistický dokument zkoumá vývoj pojetí národní identity v roztříštěné, post-faktické Evropě. Dokument, jehož struktura vychází z avantgardní jevištní adaptace opery Bedřicha Smetany Má vlast, bude kombinovat symboliku, historickou reflexi a reflektovat současné společenské napětí. Bude obsahovat i dosud nezveřejněné úryvky ze Smetanových deníků z mládí. Premiéra je plánována na rok 2026, kdy bude Má vlast slavit několik výročí a plánuje uvedení na mezinárodním festivalovém okruhu.

Integrovaný ekosystém

Ačkoli Mimesis Film zůstává zakořeněn v českém prostředí, jeho orientace je jednoznačně evropská. Mnoho jejích projektů, zejména těch, které režíruje Petr Václav, vzniká ve spolupráci s francouzskými koproducenty, což odráží dlouhodobé vazby Jana Macoly na francouzský trh. Toto mezinárodní zaměření se rozšiřuje i na jeho příležitostné zapojení do zahraničních produkcí. Macola se jako koproducent připojil k druhému celovečernímu filmu izraelského režiséra Ofira Raula Graizera (Cukrář) Amerika nebo k polskému dramatu Milost Jana Jakuba Kolského.

Velkou výhodou společnosti Mimesis je i její vnitřní propojení s distribucí prostřednictvím vlastního labelu Pilot Film a prezentační platforma Kino Pilotů – nezávislé kino v Praze, které založil Macola a jehož kurátorkou je jeho manželka. Od svého otevření se Kino Pilotů stalo jedním z nejnavštěvovanějších nezávislých kin v České republice a navzdory své skromné velikosti přiláká ročně více než 100 000 diváků. Nabízí produkcím Mimesis Film i dalším vybraným filmům delší životnost v kině a přímý přístup k oddanému publiku.

Společnost Pilot Film mezitím rozšířila svou působnost i mimo vlastní tituly Mimesis a poskytuje distribuci pečlivě vybranému katalogu mezinárodních filmů. Toto rozšíření aktivit umožňuje společnosti účastnit se celého životního cyklu filmů – od raného vývoje až po uvedení – a zároveň podporovat širší síť nezávislých filmařů a projektů, které odpovídají jejímu kurátorskému vkusu.