Zneužívání v zákulisí

Pražský filmař polského původu Tomasz Wiński, který upoutal debutem Hranice lásky, v němž zkoumal složitost nemonogamních vztahů, se chystá natočit svůj druhý celovečerní film, Nebezpečný víkend. Zabývá se v něm tématy sexuálního zneužívání ve filmovém průmyslu, mocenskou dynamikou a jejími následky.

Hlavní postavou je známá herečka telenovel, která se připravuje na novou roli a zároveň se vyrovnává s traumatem z minulosti. Násilník, který jí ho způsobil, je jejím bývalým přítelem a současným spolupracovníkem na novém projektu. Wińského drsné vyprávění vykresluje cestu hlavní hrdinky, poznamenanou tíhou traumatu z minulosti, a zároveň odhaluje vykořisťovatelskou povahu zábavního průmyslu.

Herečka Hana Vagnerová je nejen spoluautorkou scénáře, ale také představitelkou hlavní role – tvůrčí dvojice má na kontě nedávnou úspěšnou spolupráci na filmu Hranice lásky. Scénář Nebezpečného víkendu je sice fiktivní, ale vychází ze skutečných případů zneužívání moci ve filmovém průmyslu, které dokládají výpovědi herců a také kniha polského novináře Všichni o tom věděli.

S cílem dosáhnout ještě větší přesvědčivosti než ve svém debutu, využívá Wiński v Nebezpečném víkendu dokumentární postupy, které umocňují pocit izolace hlavní hrdinky a stupňující se konflikt. Film také ztělesňuje principy manifestu Nová česká intimita, který má oživit domácí kinematografii a jehož je Wiński spoluautorem.

Film vzniká v společnosti One Way Ticket Films, kterou režisér vlastní společně se svou ženou Terezou Wiński. První verze scénáře je hotová, probíhá casting a hledají se alternativní zdroje financování, aby mohla produkce začít do konce roku 2024. Očekává se, že film bude koprodukcí buď s Polskem nebo Slovenskem.

Kromě financování hledá tým koprodukční partnery, sales agenty a distributory. Wiński chce na Nebezpečném víkendu spolupracovat se stejným štábem jako u Hranic lásky, posílit jeho souhru a týmovou spolupráci a zopakovat tak úspěch svého debutu.

Transformované trauma

Elvira Dulskaia, známá svým propracovaným vykreslováním ženských zkušeností, debutuje celovečerním filmem Jako vzduch, mysteriózním dramatem, v němž se na pozadí jedné vesnice prolínají témata traumatu, paměti a nadpřirozených schopností. Protagonisty příběhu je dvojice představitelů generace Z, Míša a Juraj, které spojuje společně přežitá děsivá událost z dětství – výbuch vesnického transformátoru, následkem kterého oba trpí zvláštními traumaty a vládnou nadpřirozenými schopnostmi. Míša žije ve městě, v hlavě má uvízlý úlomek kovu a na minulost si nevzpomíná, zatímco Juraj žije na vesnici, kde využívá své léčitelské dovednosti.

Návrat do rodné vesnice Míše vrací zapomenuté vzpomínky a pomáhá jí objevit své vlastní nadpřirozené schopnosti. Příběh je symbolickým ztvárněním neustále přítomné minulosti a snahy vymanit se z vlivu předchozích generací. Míša a Juraj se účastní rituálu, který je donutí znovu prožít katastrofický výbuch.

Kromě jiných filmů natočila absolventka FAMU Dulskaia i oceňovaný krátký dokument Já, plameňák nebo krátký film Ledová trhlina. Tyto snímky předznamenávají vznik filmu Jako vzduch, v němž se mísí drama a žánr s prvky magického realismu, surrealismu a hororu.

 

Film produkuje Rozálie Brožková za společnost 8Heads Productions, kterou založila česká filmová producentka Julietta Sichel. Celovečerní debut mladé režisérky by měl být divácky atraktivním projektem bez rozsáhlé mezinárodní koprodukce. Vedle domácích finančních zdrojů hledá producentka potenciální partnery v Polsku, Německu nebo Francii.

Vývoj filmu by měl trvat do roku 2025, hlavní natáčení proběhne v březnu 2026 a festivalová premiéra v roce 2027. Projekt Jako vzduch se zúčastní mezinárodních pitchingových fór a scénáristických laboratoří. Téma smíření s traumatickou minulostí je univerzální a rezonuje obzvlášť v generaci, která čelí globálním událostem, jako je pandemie a válka v Evropě.

 

Za zavřenými dveřmi

Rozálie Kohoutová je autorkou scénáře i režisérkou projektu Odchodem to nekončí, v němž se zaměřuje na znepokojivé zkušenosti obětí domácího násilí. Je to její první počin v oblasti hrané režie, navazující na významnou práci na dokumentárních filmech Roma Boys - Příběh lásky,  FC Roma a Jenica & Perla.

Film zobrazuje cestu hlavní hrdinky filmu Pavly, která vede k útěku od násilnického partnera. Vykresluje živý obraz kruté reality, s jakou se oběti domácího násilí potýkají i poté, co seberou odvahu se osvobodit. Režisérka dosahuje větší autenticity výpovědi také obsazením skutečných obětí domácího násilí, sociálních pracovníků a policistů.

Kohoutová se snaží přiblížit složitost domácího násilí, proniknout hlouběji než jen k fyzické újmě oběti a odhalit trvalé psychické trauma a manipulaci, kterým jsou oběti vystaveny. 

Film zkoumá cyklickou povahu domácího násilí a nesnadný úkol ochránit oběti i jejich děti. Režisérka hodlá využít svou předchozí zkušenost a natočit film dokumentárním stylem. Jako kulisu chce použít autentické prostředí útulku, podpořit improvizaci neprofesionálních herců a dodat tak svému doku-dramatu syrovost a poutavost.

Film produkuje Martina Knoblochová z pražská produkční společnost Punk Film, která byla založena v roce 2003. Do portfolia společnosti patří pozoruhodné projekty, jako je dokument Šťastně až na věky (2022), který zkoumá otevřená manželství a polyamorii. Étós filmu Odchodem to nekončí zcela odpovídá zaměření této produkční společnosti na smysluplná díla přesahující pouhou komerční přitažlivost.

Producentka jedná s domácí veřejnoprávní televizí a vývoj filmu už podpořil Státní fond kinematografie. Odchodem to nekončí bude nízkorozpočtová produkce, otevřená mezinárodní spolupráci. Natáčení je naplánováno na léto a podzim 2024, festivalová premiéra na rok 2025. V souladu s tím hledá produkční tým především předprodeje pro televizi a VOD, případné festivaly a mezinárodní distributory. Producentka odkazuje na oceňované dokudrama Petera Kerekese 107 matek a drama Lise Akokaové a Romane Gueretové Ti nejhorší a dodává, že s Peterem Kerekesem už projekt konzultovali.

Víra, svoboda a potraty u teenagerů

Režisérka polského původu Anna Wowra debutuje celovečerním dramatem o dospívání V dobré víře. Příběh se odehrává na pozadí polské společensko-kulturní reality a zkoumá bouřlivou cestu dvou dospívajících sester, které se vyrovnávají s nechtěným těhotenstvím ve společnosti, kde je potrat prakticky nemožný. Film optikou mladých hrdinek zkoumá sesterství, první lásku a cenu svobody.

Wowra, talentovaná filmařka, která byla jednou z deseti nadějných evropských filmařů představených v programu  Future Frames 2023, v současné době žije v Praze a  specializuje se na zkoumání ženského pohledu nejmladší generace v moderním světě. Scénář filmu V dobré víře nachází inspiraci v chmurné realitě, která je důsledkem restriktivního potratového zákona v Polsku. Film nabízí temný příběh spojený s podomácku provedeným potratem a podrobně zkoumá konflikt mezi tradičním a moderním postojem, vírou a svobodou a vnucování konzervativních hodnot ženám v patriarchální společnosti.

Jako stylistický základ filmu V dobré víře posloužil předchozí krátký film režisérky Jsme v tom spolu. Kinetická kamera se vznáší kolem hlavních hrdinů ve stylu strohého realismu. Způsob vyprávění je převážně inspirován rumunskou novou vlnou, zatímco formální prvky filmu vycházejí ze současných trendů islandské kinematografie.

Film V dobré víře produkuje Tomáš Pertold z nezávislé pražské produkční společnosti Perfilm. Pertoldův poslední počin, film Osmý den Petra Pylypčuka, měl premiéru v La Cinéf na festivalu v Cannes. Film V dobré víře je Pertoldovým prvním celovečerním projektem. Struktura koprodukce se ještě upřesňuje, ale Pertold předpokládá, že se na ní bude podílet především Česká republika a Polsko, a ve hře jsou i potenciální slovenští producenti.

Produkce filmu je předběžně naplánována na léto 2025 nebo začátek roku 2026, hlavní natáčení bude v České republice, ale herecké obsazení bude polské. Finální střih by měl být dokončen v roce 2027. Pertold průběžně pracuje na financování filmu a aktivně jedná s potenciálními partnery a českou veřejnoprávní televizí. Je také otevřen partnerské spolupráci v oblasti zvukové a obrazové postprodukce

Odhalování totalitních tendencí

Oceňovaný český dokumentarista Jan Gebert se chystá na svůj celovečerní hraný debut, kterým bude psychologické drama Evropa. Film zkoumá temná zákoutí lidské psychiky prostřednictvím hlavního hrdiny Tomáše, mladého muže, který hledá únik z problematické rodinné situace v prostředí metropole.

Tomášův život se změní, když vstoupí do tajného univerzitního klubu Europa pod charismatickým vedením profesora psychologie Tima Jurkoviče. Dostává se tak do světa, který dává volný průchod tabuizovaným myšlenkám a chování, což odráží právě probíhající společenskou debatu na téma civilizovanost versus barbarství. Evropa využívá Gebertovy odborné znalosti historika a reportéra, které dodávají vyprávění autentičnost a kritický pohled. Gebertův režijní styl obratně ztvárňuje nuance mocenské hry a poukazuje na zrod totalitního mikrokosmu z ideologické manipulace

Film vzniká v produkci nezávislé produkční společnosti PINK, kterou vede Radovan Síbrt.
PINK je známý podporou nových talentů a tvorbou originálního obsahu, a jeho produkční étos doplňuje syrový a nepřikrášlený obraz společnosti, která se potýká se svými temnými instinkty. PINK se může pochlubit celovečerním filmem Touch Me Not, který získal hlavní cenu na Berlinale, a Gebertovým kritikou oceňovaným dokumentem Až přijde válka o vzestupu pravicové mládeže. Stejné téma přesahuje do Evropy, kde autor poukazuje na dřímající spodní proudy evropské kultury, zejména zálibu v autoritářském vládnutí. Gebert pracuje ještě na dalším projektu pod hlavičkou PINK, dokumentu Organismus, který se zaměřuje na jednoho z pachatelů zapojených do vraždy slovenského novináře a jeho snoubenky.

Evropa je alegorií dichotomie, která prostupuje současnou společnost a osciluje mezi svobodou a autokracií, realitou a iluzí, statečností a podlostí. Producent filmu naznačuje, že Evropa slibuje odklon od Gebertova dokumentárního formátu a vykročení po stylizovanější a symboličtější cestě, přičemž styl vyprávění bude částečně inspirován filmem Taxikář.

Síbrt hledá koproducenta na Slovensku a zároveň uvažuje o zapojení partnerů ze západní Evropy, nejspíše z Německa nebo Francie. Koprodukční partnery chce hledat na fórech v Cottbusu, Soluni a na Berlinale a zároveň prozkoumat zájem potenciálních postprodukčních studií. Projekt Evropa by však měl podle Síbrta zůstat nízkorozpočtový, aby byla v maximální možné míře zachována Gebertova tvůrčí svoboda.