V San Sebastianu, pobřežním městě v Baskicku na severu Španělska, se každoročně koná nejdůležitější festival ve španělsky mluvícím světě. MFF San Sebastian, který je jedním z nejprestižnějších a mezinárodně nejuznávanějších filmových festivalů a trhů zaměřených na latinskoamerickou a španělskou kinematografii, neopomíjí ani evropský film a zaměřuje se na díla významných autorů i v méně dominantních evropských jazycích.

V loňském roce byly do oficiálního výběru festivalu zařazeny celkem čtyři české minoritní koprodukce. Rumunsko-české Maroko mělo světovou premiéru v soutěžní sekci New Directors a tři úspěšné festivalové filmy – slovensko-česko-ukrajinská koprodukce 107 matek, rumunsko-lucembursko-česko-chorvatský Smolný pich aneb Pitomý porno a francouzsko-německo-český snímek Přes hranici se představily v soutěži Zabaltegi-Tabakalera. 

Naposledy v San Sebastianu triumfoval český film v roce 2005, kdy si Zlatou mušli odneslo drama Bohdana Slámy Štěstí. Česká herečka Aňa Geislerová navíc za svůj výkon ve vedlejší roli získala Stříbrnou mušli. Přelomový úspěch filmu Bohdana Slámy by se mohl zopakovat na letošním jubilejním 70. ročníku festivalu, který v hlavní soutěži ve světové premiéře uvede dlouho očekávaný výpravný dobový snímek Petra Václava Il Boemo.

Zapomenutý titán opery

Petr Václav je jedním z nejplodnějších českých filmařů současnosti. K filmové tvorbě se vrátil sociálním dramatem Cesta ven a nadále píše a točí příběhy o outsiderech. Václavův dosud nejnákladnější film Il Boemo je rovněž příběhem člověka na okraji, byť v tomto případě se jedná o hranici kolektivní paměti, a ne okraj společnosti.

Přesto představuje Il Boemo ve Václavově tvorbě dramatický posun. Je jeho prvním kostýmním dramatem a životopisným filmem a také nejnáročnějším a nejnákladnějším dílem, které nemá v jeho filmografii obdoby. A nejen to – vyniká totiž i v rámci celé české kinematografie.

Režiséra dlouhodobě fascinuje osud Josefa Myslivečka (1737–1781), českého hudebního skladatele, který se proslavil v Itálii 18. století. Kromě třiceti oper a deseti oratorií, které po sobě zanechal, komponoval Mysliveček symfonie, koncerty, předehry a také komorní a sborovou hudbu. Režisérův zájem se soustředil nejen na Myslivečkovo úchvatné dílo, ale také na umělcův odkaz a na dramatický příběh jeho hvězdného vzestupu a krutého pádu do zapomnění.

Podtitul filmu – Slavnější než Mozart, a přesto zapomenutý – vyzdvihuje význam a umělecký přínos tohoto českého skladatele a zároveň naznačuje, jak byl v dějinách opomenutý. Il Boemo rekonstruuje Myslivečkův výjimečný profesní i bouřlivý soukromý život, ale oživuje také skladatelovu zapomenutou pověst titána opery, který byl přítelem a učitelem mladého Wolfganga Amadea Mozarta.

Režisér přirovnává Myslivečkův život k příběhu Ikara. Součástí desetileté přípravy projektu, byl i pečlivý výzkum. Zásadní roli ve filmu hraje Myslivečkova hudba. Jeho skladby, které byly po 250 letech znovuobjeveny, nahrál pro film barokní orchestr Collegium 1704. V polovině přípravných prací vznikl ve spolupráci Petra Václava a producenta Jana Macoly ze společnosti Mimesis Film i celovečerní dokumentární film Zpověď zapomenutého (2015). Základem dokumentu, který zároveň částěčně posloužil jako test pro hraný film, bylo představení opery Josefa Myslivečka Olimpiada a také skladatelův život.

Opus magnum

Filmová nadace ocenila v roce 2014 Il Boemo jako nejlepší scénář roku. Potenciál materiálu Petra Václava nadace rozpoznala už v stádiu námětu, jemuž udělila cenu již v roce 2011.

Film začíná ve chvíli, kdy nemocí zlomený Mysliveček, navzdory zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a na pokraji smrti, pokračuje v práci a jeho majestátní hudba se tak stává mostem k vrcholu jeho kariéry, již film následně podrobně sleduje. Původ hlavního hrdiny, syna českého mlynáře, je odhalen až později ve filmu, kdy Mysliveček opouští rodinný podnik a navzdory přání rodičů a místním zvyklostem udělá velký krok do neznáma a vydá se do Itálie, aby se plně věnoval hudbě.

Jako zdroje inspirace pro svůj film vyzdvihl scenárista a režisér Petr Václav film Stanleyho Kubricka Barry Lyndon a také Amadea Miloše Formana. V případě Barryho Lyndona ho oslovila zejména kamera, osvětlení a styl vyprávění. Formanův „zliterárněný“ příběh o soupeření Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho zaujal Václava hereckým obsazením, způsobem natáčení operních scén a momenty zobrazujícími práci skladatele a jeho vztah k hudbě.

„Amadeus byl revoluční film, protože se na slavného umělce podíval kritickým, obhajujícím a akademickým pohledem. Více než pětatřicet let po jeho premiéře, s novým protagonistou a tentokrát v italském prostředí, se chceme také zaměřit na zkoumání životních podmínek hudebníků 18. století,“ vysvětluje Václav svůj záměr.

Myslivečka ztvárnil český herec a zpěvák Vojtěch Dyk, který během téměř celého filmu mluví italsky. Hlavní hrdina se, než aby stoupal po kariérním žebříčku, spíš pohybuje ve vlivných společenských a politických kruzích své doby, které mu umožnují tvořit a získávat pracovní zakázky. Každou novou operou Mysliveček překonává sám sebe. Jeho pověst se šíří po Itálii i mimo ni a přitahuje stále vlivnější mecenáše.

Mysliveček se brzy stává ve vyšší italské společnosti známým jako Il Boemo (později se mu přezdívá ještě vznešenějším Il Divino Boemo), protože jeho české příjmení je pro místní obyvatele těžko vyslovitelné. Il Boemo znamená v italštině Čech ve smyslu národnosti, ale dalším významem tohoto slova je „svobodomyslný“, což plně vystihuje skladatelův způsob života. Režisér proniká do vášní hlavního hrdiny a nebrání se ani stejně hlubokému zkoumání jeho neřestí.

Obliba hazardních her přinesla Myslivečkovi ochromující dluhy a četné milenecké aféry zase nákazu syfilidou. Navzdory Myslivečkovu životnímu stylu „rockové hvězdy“ film nepřehlíží ani jeho dlouhodobější vztahy s opačným pohlavím, a to jak milostné, tak profesní.

Přestože Mysliveček dosáhl statutu hvězdy italské opery, celý jeho život byl poznamenán operní dramatičností jeho děl, která rezonuje filmem od začátku až po tragické finále.

Produkce na světové úrovni

Vzhledem k velikosti projektu byla u snímku Il Boemo značná pozornost věnována detailům spojeným s dobou a tématem nejen ve fázi výzkumu, ale i při výrobě. S rozpočtem 115 milionů Kč je film jen těžko srovnatelný s běžnou českou produkcí.

Il Boemo produkoval Jan Macola z české společnosti Mimesis Film v koprodukci s italským Dugong Film, slovenskou produkční společností sentimentalfilm, Českou televizí, Liborem Winklerem, firmou MagicLab, Danielem Bergmannem a Janem Menclíkem.

Státní fond kinematografie podpořil výrobu částkou 23 milionů Kč, což je nejvyšší podpora, jaká kdy byla tuzemskému projektu poskytnuta. Produkci podpořily také Nadační fond Praha ve filmu, Plzeňský kraj, Jihomoravský filmový fond, italské ministerstvo kultury, slovenský Audiovizuální fond, Arte a Kreativní Evropa – MEDIA. Il Boemo se tak vyrovná světové kinematografické tvorbě i evropské artové tvorbě.

Přestože byl Il Boemo vyroben jako česko-italsko-slovenský film, je z velké části zejména italsko-český, protože příběh se odehrává v Itálii (kde se film i natáčel) a postavy většinou mluví italsky. Výprava – vytvořené českou scénografkou Irenou Hradeckou ve spolupráci s italským scénografem Lucou Servinem – pečlivě rekonstruuje kulisy odrážející luxus a bohatství italské aristokracie 18. století, kde Mysliveček tvořil, žil a vstupoval do kolektivního povědomí.

Hlavním kameramanem je španělský filmař Diego Romero, častý spolupracovník režiséra Roberta Minerviniho. Jeho styl svícení povyšuje filmové scény na živé obrazy a jeho záběry prozrazují estetické povědomí o barokní době, její hloubce, barevnosti a kompozici v rámci scén. Film se z velké části odehrává v Itálii, scény jsou natáčeny v okolí Benátek, Janova nebo Coma a v opulentních barokních budovách opery. Přestože pandemie koronaviru a s ní spojené četné prodlevy komplikovaly už tak náročnou produkci, štábu se podařilo natočit velkolepé exteriérové scény.

Stejně jako je hudba nedílnou součástí životopisného filmu o vlivném skladateli, hrají v dobovém dramatu Il Boemo zásadní roli i kostýmy. Úchvatné kreace italského návrháře Andrey Cavalletta, který pracoval i na filmech Král krabů a Martin Eden, jsou skvělou ukázkou okázalé dobové módy. Na Il Boemo Cavalletto úzce spolupracoval s maskérkou Andreou McDonald, veteránkou velkofilmů jako Nabarvené ptáče, Šarlatán nebo oscarový Králíček Jojo.

Kromě mezinárodního štábu má Il Boemo i mezinárodní obsazení. Jelikož ústředním bodem je opera, vedlejší postavy hrají přední operní zpěváci jako Philippe Jaroussky, Emöke Barath, Raffaella Milanesi, Krystian Adam a Juan Sancho, kteří sekundují známým herečkám jako jsou Elena Radonicich, Barbara Ronchi a Lana vlády.

Monumentální návrat

Od doby, kdy naposledy zazněla hudba Josefa Myslivečka, uplynulo více než dvě a půl století. Mezinárodně uznávaný orchestr Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse proto zahrál znovuobjevená skladatelova libreta a skladby tak, aby zněly co nejvěrněji originálu.

Nejen výpravné životopisné drama Petra Václava vzkřísí pravděpodobně nejslavnější kariéru českého hudebníka mimo vlast a úspěch cizince v Mekce italské opery 18. století. Uvedení filmu doprovází také vydání dvou knih o Myslivečkovi, před premiérou vyšlo album skladatelova houslového koncertu a Collegium 1704 zahrálo na Salzburger Festspiele Myslivečkovo oratorium Abramo ed Isacco, které je považováno za jeden z vrcholů skladatelovy kariéry. V Praze navíc vznikne několik naučných stezek připomínajících Myslivečkův život, a kromě dalších akcí, oslavujících skladatelův život, dílo a odkaz, se podle Myslivečkovy opery Calliore v česko-slovensko-francouzsko-italské koprodukci připravuje jakýsi spin-off projekt, který má rovněž filmové ambice.

Je to zkrátka comeback hvězdných rozměrů.