Il Boemo vypráví o mimořádném osudu a tvorbě jedné z nejzásadnějších postav klasické hudby Josefa Myslivečka (1737—1781), přítele a učitele Wolfganga Amadea Mozarta. Mysliveček se v Itálii v 18. století stal obrovskou hvězdou své doby, ale pak ho čekal pád a smrt v zapomnění. Režiséra zajímají jak hudba, tak Myslivečkovy vnitřní motivace a vášně, potřeba umělecké seberealizace i dramatický život.

Své hlavní postavě říká Petr Vaclav zásadně křestním jménem. „Josef opustil veškeré jistoty pražského měšťana a vydal se do Itálie, do neznáma. To mě zajímalo stejně jako to, jak se vyrovnával s nemocí, která ho postihla ke konci života,“ tvrdí režisér.

„Josef se neuzavírá do vlastního neštěstí, nezahořkne, ale naopak se zajímá o osudy a stavy operních postav. Zprostředkovává jejich city a konflikty s nezvyklou silou,“ říká o svém hrdinovi. „V posledním období života Josefa čeká jen chudoba, samota a zapomnění. I přesto mu však můžeme závidět jeho existenci plnou seberealizace. Hudba, kterou po sobě zanechal, je skutečně fascinující!“

Myslivečkovo dílo mimochodem zahrnuje 28 oper, 8 oratorií, ale i desítky symfonií, koncertů a více než stovku komorních skladeb. Jeho tvorba je příkladem několikanásobné aklimatizace v novém kulturním prostředí a Myslivečkova hudba se hrála u všech dvorů Evropy, shodují se hudební historici.

Cesta k božskému

Il Boemo je coby vysokorozpočtový autorský film v českých poměrech mimořádný projekt, ke kterému Petr Vaclav a jeho spolupracovníci směřují dlouhou dobu. Absolvent pražské FAMU, žijící dnes ve Francii, debutoval už v roce 1996 snímkem o mladém romském chlapci Marian, za který obdržel Stříbrného leoparda na MFF v Locarnu. Režisér je dál známý díky filmům Paralelní světy nebo Cesta ven, které měly premiéru v San Sebastianu, resp. v sekci ACID v Cannes. Za Cestu ven, příběh mladé Romky, která se snaží vymanit z nepříznivých životních podmínek, získal sedm Českých lvů včetně titulu pro nejlepší film roku 2014 a také čtyři Ceny české filmové kritiky.

Drama několika lidí a jejich dětí z pohraničí, jejichž osudy se tragicky prolnou, Nikdy nejsme sami (2016) ocenili na Berlinale čtenáři deníku Tagesspiegel diváckou cenou. Film byl také uveden na MFF v Torontu. Kromě sociálních a psychologických dramat Petr Václav ale připravil v roce 2015 také Zpověď zapomenutého, dokument o inscenaci opery Josefa Myslivečka Olimpiade i o hudebníku samotném. Film byl už přípravou na celovečerní hraný snímek o Myslivečkovi.

Koronavirový rok 2020? Štěstí v neštěstí

„Il Boemo je zdaleka nejnáročnější projekt, na kterém jsem kdy pracoval,“ říká bez zaváhání producent a stálý spolupracovník Petra Václava Jan Macola (Mimesis Film). „Navíc jde o film zasazený do 18. století, tedy dobový, vznikající v koprodukci s Itálií a Slovenskem. A asi nemusím dodávat, že okolnosti roku 2020 nám situaci nijak neulehčily.“

Kvůli probíhající pandemii museli filmaři natáčení několikrát složitě přeplánovat. „Nepustili nás do některých lokací, ve kterých jsem původně zamýšlel natáčet a na nichž mi velmi záleželo. Přišel jsem o některé herce a o některé spolupracovníky, jelikož covidové přerušení práce následně vyvolalo po konci první vlny pandemie skrumáž a konkurenci mnoha filmů, které se najednou začaly připravovat všechny ve stejnou chvíli,“ ohlíží se Petr Václav za děním v koronavirovém roce 2020.

„Na natáčení jsme nikdy neměli jistotu, že nám dorazí na plac hlavní herci, zdali bude natáčení moci pokračovat. Některé scény jsem musel vypustit nebo přepsat, protože daný herec byl pozitivní nebo v karanténě. Naštěstí se nejednalo o hlavní role. Přes to všechno jsme měli opravdu velké štěstí a nakonec jsme až do posledního dne využili naše hlavní natáčecí období.“

Zásadní a velmi nákladné hudební scény tvůrci natočili už dříve, v létě 2019. Na jaře letošního roku 2020 prý už neexistovala varianta, že by celý projekt odložili. „Celou dobu jsme byli ve velmi úzkém kontaktu s koproducenty Marcem Alessim a Markem Urbanem a hledali nějakou schůdnou cestu,“ dodává k tomu Jan Macola. „Zároveň jsme měli štěstí v neštěstí. V důsledku pandemie jsme mohli bez problémů natáčet na jinak silně turistických lokacích a rovněž herci měli mnohem méně závazků než obvykle. To nám umožnilo pracovat koncentrovaně bez zbytečných pauz v natáčecím plánu.“

18. století jako současnost

Petr Václav uvažuje o Il Boemo jako o intimním filmu ze současnosti. „Ke kočárům, gondolám a dalšímu provozu se musím chovat tak, jako bych se choval k autům a autobusům: nezajímají mě, nezabírám je, nebo jen velmi okrajově. Věnuji se postavám,“ říká režisér. Film by tedy měla charakterizovat osobitá kombinace výpravnosti a střídmosti. „Pro operní scény se nám podařilo vytvořit myslím velmi povedené dekorace. V interiérech jsme šli cestou největší možné jednoduchosti a střídmosti. Využívali jsme i zachovalých a zařízených dekorací, kde to šlo. Kostýmy jsme z části šili, část je z italských skladů. Jsou opravdu velmi krásné.“

Právě proto, že Petr Václav potřeboval nasnímat historický film, jako by se jednalo o film ze současnosti, zvolil si španělského kameramana Diega Romera. „Usoudil jsem, že by se mi hodil kameraman, který natočil hodně dokumentárních filmů a filmů s dokumentárním charakterem. A Diegovy filmy se mi moc líbily, zvláště ty, které natočil s Robertem Minervinim (Zastavit bušící srdce, Druhá strana / The Other Side a Co uděláš, až svět vzplane / What You Gonna Do When The World Is On Fire ad.)“

Natáčelo se například v Klášteře sester premonstrátek v Doksanech a cisterciácském klášteře v Plasech, další scény byly natočeny v pražských palácích – Martinickém a Colloredo–Mansfeldském a prostorách zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. A samozřejmě v divadlech, například v brněnském Mahenově divadle. Nejsložitější a nejvýpravnější část českého natáčení, včetně komplikované kaskadérské scény, ale proběhla ve Stavovském divadle v Praze, kde se natáčel i Formanův Amadeus.

Mezinárodní operní hvězdy pod taktovkou Václava Lukse a Petra Václava

Ve filmu účinkují přední čeští herci i mezinárodní operní hvězdy. „Národnost jako taková nehraje roli. Zvláště ne u zpěvaček a zpěváků, kteří žijí na cestách a jejich domovem je jejich práce,“ podotýká Petr Václav. V Il Boemo se objeví přední interpreti operní hudby jako Emöke Barath, Raffaella Milanesi, Philippe Jaroussky, Krystian Adam, Juan Sancho a další. „Herečce Barbaře Ronchi, která se vynikajícně naučila zpívat na playback, propůjčila svůj sopránový hlas Simona Šaturová,“ dodává Václav.

Český herec Vojtěch Dyk, známý z mnoha populárních seriálů a filmů, je také hudebník z kapel Nightwork a B-Side Band. I díky tomu dostal hlavní roli Josefa Myslivečka. Ve vedlejších rolích diváci uvidí Lenku Vlasákovou, Karla Rodena nebo Zdeňka Godlu, které už z filmů Petra Václava znají. V Il Boemo je ale „božský Čech“ v podání Vojtěcha Dyka obklopen také italskými herci, jako jsou Elena Radonicich, Federica Rosellini, Lana Vladi nebo hudebnicí Federico Vecchio. „Neapolce hrají samozřejmě pouze Neapolci, do Benátek jsem se snažil obsadit v nejvyšší možné míře herce s venétsko-lombardským přízvukem, tak abych sice neotevíral Pandořinu schránku benátštiny, ale přiblížil se benátské kadenci,“ vyjmenovává detaily celé snahy o filmovou i jazykovou autenticitu Petr Václav.

„Pravidelné testování všech herců a celého štábu sice představovalo zvýšené náklady a společně s nošením roušek i určité nepohodlí, všichni to ale brali tak, že je to prostě daň za to, že můžou chodit do práce, která je baví a živí," dodává producent Jan Macola k provozní stránce práce s herci v době celosvětových covidových omezení.

Něco, co jsme ještě neviděli a neslyšeli

Zásadní složkou Il Boemo je pochopitelně hudba. Nahrál ji mezinárodně respektovaný orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse. Orchestr i se svým vedoucím jsou rezidenčními umělci Opéra Royal & Chapelle Royale de Versailles a dobře je znají návštěvníci nejprestižnějších festivalů jako Salzburger Festspiele a koncertních síní ve Versailles, Vídni, Berlíně nebo Hamburku. „Václav Luks je mojí zásadní oporou. Od samého počátku, kdy jsem začínal shromažďovat dokumentaci ke scénáři. Pomohl mi vstoupit do hudby osmnáctého století, pochopit Myslivečka – skladatele,“ nešetří chválou ani Petr Václav. „Některé z Myslivečkových árií ještě nikdo nikdy od doby, kdy je předvedl sám Mysliveček, neslyšel.“

Soundtrack k filmu vydá společnost Warner Classics prostřednictvím jejich prestižního labelu Erato. „Od počátku jsme usilovali o to, aby v základu Il Boemo byl univerzálně srozumitelný příběh umělce, který se snaží prorazit ve velmi tvrdé konkurenci. Zároveň jsem přesvědčen, že kvalita hudebních scén je unikátní a nejen fanoušci klasické hudby nic podobného neviděli a neslyšeli. Pod vedením dirigenta Václava Lukse jsme nahrávali naživo s plným orchestrem a se světově známými operními hvězdami, jakými jsou například zmínění Philippe Jaroussky nebo Emöke Baráth,“ slibuje režisér.

Film Il Boemo má rozpočet EUR 4,6 milion. Vzniká v česko-italsko-slovenské koprodukci za podpory českého Státního fondu kinematografie, který projekt podpořil částkou EUR 912,000, dále Filmové nadace, Prague Film Fundu, Plzeňského kraje, Jihomoravského filmového nadačního fondu, italského ministerstva kultury a Slovenského audiovizuálního fondu. Producentem filmu je Jan Macola a společnost Mimesis Film, koproducenty filmu jsou v ItáliiMarco Alessio (Dugong Film) a na Slovensku Marek Urban (sentimentalfilm), v ČR také Česká televize a MagicLab.

Premiéra Il Boemo je plánována na podzim 2021.