Tvůrčí spojení nejsou na české filmové scéně žádným novým fenoménem. Krátkodobá či dlouhodobá spolupráce na autorských projektech je u nás běžným jevem, a některým dvojicím dokonce umožní získat specifický styl a poetiku.

Petr Kazda a Tomáš Weinreb vstoupili do mezinárodního povědomí jako jedna z takových dvojic. V tandemu pracují již od dob studií na FAMU a v roce 2011 založili společnou produkční společnost Black Balance. Zásadní průlom však nastal, když jejich celovečerní debut Já, Olga Hepnarová – který napsali, režírovali a produkovali – zahájil na 66. ročníku Berlinale sekci Panorama.

Film Já, Olga Hepnarová, který sleduje pachatelku hromadné vraždy z roku 1973, poslední ženu v Československu, která byla odsouzena k trestu smrti, není ani konvenčním portrétem masového vraha ani opravdovou detektivkou ani životopisným filmem. Film sice všechny tyto prvky obsahuje, ale výsledek je mnohem neobvyklejší – introspektivní i nezaujatě psychologický – a má více rozměrů.

Pečlivá rekonstrukce atmosféry 70. let, obzvlášť drsného období komunistického Československa, je klíčová nejen jako kulisa Olžiny psychózy, ale také jako jedna z důležitých okolností krvavého činu, který Olga provedla 10. července 1973. Hepnarová prohlašovala, že neodejde z tohoto světa jako „neznámá sebevražedkyně", což naznačuje, že její nechvalně proslulý čin musel být aktem odplaty za útlak společnosti. Polská herečka Michalina Olszańska (Vábení sirén, Pan Jones) svým skvělým hereckým výkonem oživila záhadnou postavu samotářky, která se odmítla podřídit společenským normám.

Film se těší velkému úspěchu, promítal se na 90 festivalech po celém světě. Jeho nadšené přijetí na festivalovém okruhu se promítlo i do uvedení v kinech ve více než 13 zemích včetně Velké Británie, Irska, USA, Kanady, Brazílie, Mexika, Španělska a Německa. Vysílací práva na něj koupily také globální streamovací společnosti Netflix, MUBI a Amazon.

Nová výzva

Navzdory náročné práci spojené s distribucí jejich celovečerního debutu po světě se Weinreb a Kazda pustili také do přípravy dalšího projektu, nazvaného Nikdo mě nemá rád. Své nápady konzultovali s koproducenty filmu Já, Olga Hepnarová – Guillaumem de Seillem a rovněž s Vojtěchem Fričem, který se na filmu podílel také jako střihač. V zimě 2017 vznikl první treatment a dvojice svůj projekt představila na Sofia Meetings a také na domácí industry platformě Czech Film Springboard.

Poté, co Státní fond kinematografie udělil projektu grant na vývoj, představili tvůrci svůj projekt i na koprodukčním trhu Berlinale 2018, kde získali podporu Kreativní Evropy – MEDIA Development.

První klapka filmu Nikdo mě nemá rád padla v březnu 2021 v Bratislavě, natáčecí štáb pak pokračoval v Plzni a Praze, nakonec se vrátil znovu do Bratislavy. Hlavní natáčení začalo během vrcholu druhé vlny pandemie COVID-19, poté pokračovalo v natáčecích blocích v dubnu, červnu, říjnu a listopadu.

Jednou z významných změn oproti celovečernímu debutu Weinreba a Kazdy je, že nový film nebude černobílý. Kameramanem filmu je Slovák Juraj Chlpík, známý svou prací na dokumentech Slepé lásky a Díra v hlavě i na kritikou oceňovaném dobovém dramatu Ivana Ostrochovského Služebníci. Chlpík natáčel na kameru Super 16 a materiál bude zpracován v londýnské filmové laboratoři Kodak.

Vzhledem k tomu, že hlavní hrdinka filmu Nikdo mě nemá rád pracuje v ozbrojených složkách, probíhalo natáčení v lokacích areálu pražského posádkového velitelství. Aby byly scény co nejpřesvědčivější, přizvali Weinreb a Kazda k natáčení i profesionální vojáky. „Rozhodující byla autenticita vojenského prostředí a precizní dovednosti vojáků při cvičení v kasárnách a na Vítkově. Byla to jedna z věcí, bez kterých bychom se ve filmu neobešli," řekl Frič.

Česká Antigona

Stejně jako u předchozích projektů jsou i v případě Nikdo mě nemá rád Weinreb a Kazda spoluautory scénáře, zároveň režírují a za svou společnost Black Balance jsou také producenty. „Významným zdrojem inspirace pro scénář filmu Nikdo mě nemá rád bylo klasické řecké drama Antigona,“ řekl Kazda a upřesnil, že jako autoři zároveň chtěli, aby se příběh odehrával v současnosti. „Chceme ukázat, že život nelze chápat a vnímat pouze racionálně nebo pragmaticky. Vše, co se kolem nás děje, může skrývat buď objev, nebo děsivou pravdu.“

Hlavní postavou jejich psychologického dramatu je Sára, pozdní dvacátnice a samotářka, která pracuje jako sekretářka na velitelství armády v Praze. Svobodná a bezdětná Sára zůstává pod tvrdým vlivem své autoritativní matky a útěchu nachází v samotě. Pozoruje svět kolem sebe, aniž by se do něj chtěla aktivně zapojovat. Jednoho dne ji z existenciálního limbu probudí tajemný cizinec Martin, do kterého se zamiluje. Když chce Sára jejich vztah posunout i na fyzickou úroveň, vypluje na povrch Martinovo tajemství. Sára nachází pochopení pro Martinovu anatomii, která se vymyká přísné binární představě o muži a ženě. Když však Sára v dobré víře Martinovo tajemství prozradí, do jejich životů zasáhne krutá realita, a na oba se snese hněv, odsouzení a zavržení společnosti.

„Oba hlavní hrdinové Sára i Martin jsou jiní. Přesto, a navzdory svým pochybnostem, jsou silnými osobnostmi a nevzdávají se snadno. Jejich snaha o štěstí přesahuje běžnou každodennost,“ uvedl Weinreb k ústřednímu příběhu, v němž se odráží téma outsiderů, kteří se nepodřizují konvenčním názorům většinové společnosti, podobně jako ve filmu Já, Olga Hepnarová.

Když přihlížející odsuzují vztah Sáry a Martina jako nepřirozený a nepřijatelný, vidíme v melodramatické zápletce paralelu s řeckou tragédií o dceři krále Oidipa, která se vzepře thébskému králi, aby mohla pohřbít svého bratra. Ve Weinrebově a Kazdově příběhu Sára podobně jako Antigona překonává překážky, aby bojovala za někoho jiného a za nepopulární věc, čímž se dotýká citlivého tématu intersexuality, aniž by z něj učinila ústřední téma filmu.

Duchovní pokračování

Film Nikdo mě nemá rád je propojen neviditelnou linkou se svým předchůdcem Já, Olga Hepnarová. Oba filmy jsou psychologickými portréty outsiderů a samotářů s bohatým vnitřním životem a mezi jejich společná témata patří i tlak společnosti, odlišnost a nonkonformita a nedostatek tolerance.

Z kinematografického hlediska režiséři tentokrát upřednostnili delší statické záběry a zpomalený rytmus. Kazda dodává, že důležitým nástrojem v jejich poetice, zejména ve vypravěčském přístupu, byla technika zpětného záběru. Nejvýraznějším rozdílem mezi jejich prvním a druhým filmem je expresivní využití zoomu.

Podle Weinreba bude Nikdo mě nemá rád působit stylizovaněji než jejich první film, a to ne pouze díky přechodu na barevný film, ale také v důsledku uvědomělého přístupu tvůrců k barevné paletě filmu, výtvarnému řešení a osvětlení. Barevný kontrast, který vytváří výrazná scénografie (architekt Pavol Andraško) a kostýmy (Já, Olga Hepnarová, kostýmní výtvarnice Aneta Grňáková), mají podle jeho slov navodit snovou atmosféru.

Dalším výrazným rysem bude střih. Frič, který se kromě produkce postaral i o střih filmu, říká, že jeho cílem je vytvořit efekt nadčasovosti. Ačkoli na sebe budou obrazy vizuálně navazovat, tento dojem se nemusí nutně promítnout do vnímání času a kauzality; režiséři použijí epizodickou metodu vyprávění.

Casting

Mezinárodnímu obsazení filmu Nikdo mě nemá rád vévodí v roli samotářské a introvertní Sáry vycházející slovenská herečka Rebeka Poláková (Čistič, Cigán). Tajemného cizince Martina hraje litevský herec Mantas Zemleckas (Písně pro lišku), který byl pro roli vybrán na virtuálním castingu (kvůli opatřením spojeným s COVID-19). Roli intersexuální postavy Zemleckasovi přinesl zejména jeho queer vzhled, který tvůrci přirovnávají k omnisexuálnímu mimozemskému alter egu Davida Bowieho, Ziggymu Stardustovi.

Film Nikdo mě nemá rád produkují české společnosti Black Balance (Kazda a Weinreb) a love.FRAME (Frič), k nimž se připojil francouzský koprodukční partner z Já, Olga Hepnarová, Arizona Productions (Guillaume de Seille). Jako koproducenti se k filmu přidaly také slovenská ARYTMIA (Michaela Jelenek, Juraj Lehotský), švýcarská Bord Cadre Films a Česká televize. Podporu filmu poskytly Státní fond kinematografie, Slovenský audiovizuální fond, Filmový fond hlavního města Prahy a Kreativní Evropa – MEDIA.

Režiséři plánují dokončit finální střih na začátku podzimu a postprodukci uzavřít do konce zimy 2022.

V současnosti už probíhají jednání o mezinárodním sales agentovi.

Týmová práce pomáhá splnit sen

Režisérská dvojice Weinreb a Kazda se sice bude do konce roku 2022 věnovat dokončování filmu Nikdo mě nemá rád, ale už teď je jasné, že jejich tvůrčí symbióza se nezastaví u druhého celovečerního filmu. V současné době společně připravují třetí celovečerní projekt s pracovním názvem Les. Na novém filmu budou poprvé spolupracovat s progresivním mladým producentem Tomášem Hrubým z české nutprodukce, přičemž zůstanou věrní i svému stálému francouzskému partnerovi Arizona Productions (Guillaume de Seille).

V centru dění filmu Les je majitel pily Libor, který žije prostým životem se svou přítelkyní Janou a jejich dvěma dětmi, sedmnáctiletou dcerou a měsíčním synem. Poté, co les zpustoší hurikán, uvidí Libor příležitost, jak katastrofu proměnit v zisk a zajistit své rodině budoucnost. Chybí mu však prostředky na financování těžby dřeva, a tak přijme nabídku velké společnosti. Faustovská dohoda přivede Libora k pádu a jeho rodina se brzy rozpadá.

Weinreb a Kazda vysvětlují, že Les, tragický příběh, který se pohybuje na dnes tak aktuálním průsečíku ekologie a kapitalismu, představuje v jejich filmografii změnu, neboť je oproti jejich předchozím počinům více dějový, se složitým příběhem a eliptickým vyprávěním. Ačkoliv Weinreb dodává, že se „nehodlají vzdát poetiky a podmanivého vizuálu“. A dále vysvětluje: „Pouze dostatečně dlouhými monology můžeme dosáhnout efektu vzájemného odcizení, proniknout k jádru toho, co se snažíme sdělit, a lépe pochopit vnitřní život našich postav.“

Státní fond kinematografie podpořil vývoj a výrobu filmu Les celkovou částkou 356 000 eur a projekt byl vybrán do prestižního programu L'Atelier na letošním festivalu v Cannes, který upozorňuje na výjimečné projekty a hlasy z celého světa a propojuje režiséry s filmovými profesionály. Pomáhá jim tak získat přístup k mezinárodnímu financování a urychluje proces výroby. Hlavní natáčení projektu Les by mělo předběžně zabrat 13 týdnů, v období léto/podzim 2023. Točit se bude na 35 mm materiál.